Enpsyro on-line : http://www.biotox.cz/enpsyro/ ENCYKLOPEDIE  PSYCHOTROPNÍCH  ROSTLIN
» ROSTLINNÉ DROGY | DROGY OBECNĚ | REJSTŘÍK | ENPSYRO «
« Biotox CZ »
Rostlinné drogy
Nejvýznamnější RD
Všechny rostliny/houby podle :
názvů českých
názvů latinských
názvů lidových
čeledí česky*
čeledí latinsky*
RD podle účinku
Halucinogeny
Stimulancia
Sedativa
Afrodiziaka
RD podle účinných látek*
RD podle výskytu*
Vyskytující se u nás*
#
Kaktusy
Kofeinové rostliny
Psilocybinové houby
#
Intoxikace z pohledu intoxikovaného*
Extrakce*
* nutné vyšší oprávnění
Registrovaní uživatelé
Partnerské weby
odkaz
Název českyTabák viržinský, T. selský
Název latinskyNicotiana tabacum L., N. rustica L.
Lidový název, slangTabak, Yerba Santa, Tobacco, Virginian Tobacco, Hapeaca, Mulú, K´Uh Ku Ts´Uts, K´Uts, Dhuumrapatra, Echter Rauchtabak, Kulturtabak, Nicotianskraut, Tobak, Virginiatabak; Bašák, Čertovo zelí, Dohan, Doháň, Duhan, Duchan, Ducháň, Duvan, Machorka, Nikotka, Petun, Prejzl, Prýzl, Tabáček, Bauerntabak, Indinaisches Bilsenkraut, Kraut der Ambassadoren, Türkentabak, Wilder Tabak, Tabaquillo, Yellow henbane, Noholki´K´Uuts
ČeleďLilkovité, Solanaceae
Největší sortiment bylin a koření na českém internetu.
Největší sortiment bylin a koření na českém internetu.

Historie

nahoru

Původní funkci kouření si málokdo z kuřáků dnes uvědomuje. Mnozí jsou dokonce přesvědčeni, že tabák patří k naší kultuře odjakživa. Ti o něco lépe informovaní jsou přesvědčeni, že je obecným znakem indiánských kultur.

Tabák se kouřil již v dobách dávno minulých, dokazují to nálezy dýmek v hrobech starých Aztéků, ti jej také žvýkali, šňupali a pravděpodobně i polykali, většinou však spolu s dalšími látkami, zvláště halucinogenními (viz Způsob použití - tabákové šamanství). Podotýkám, že tabák nepoužívali všichni indiáni kmene, nýbrž jen šamani k náboženským účelům a léčebným metodám. Jen oni si mohli, či lépe řečeno museli, otravovat tělo nikotinem, aby se trénovali a posléze v době nutnosti se dostali do stavu vytržení a vidění jako v případě jakékoliv jiné drogy (viz Účinky - tabákové šamanství). I v současnosti je mezi Indiány dosud nepříliš narušenými naší civilizací kouření věcí posvátnou. Ani náčelníka kmene nenapadne si zakouřit, jelikož tato výsada patří jen šamanům, kterým pomáhá léčit, vidět zlo, zabíjet nepřátele anebo formálně uzavírat přátelství nebo mír.

Jean Nicot

Starověk a středověk v Evropě neznal tabák, avšak kouření vonných listů, vonného koření a drog je původu dávného. S užíváním tabáku se jako první seznámil Kolumbus, který v roce 1492 přistál u břehů Kuby. Tentýž rok byl dovezen tabák do Evropy, semena dorazila až o dvacet let později. Zásluhy o seznámení Evropanů s tabákem jsou však připisovány francouzskému velvyslanci v Portugalsku Jeanovi Nicotovi, který jej v roce 1560 dovezl na francouzský královský dvůr, a to ve formě šňupacího prášku. Tento návyk se potom v různých formách rozšířil po celém Starém světě. Tabák byl tehdy považován za všelék, kterážto pověra vzala za své již koncem 16. století. V roce 1603 sepsal anglický král Jakub I. filipiku proti kouření, ve které uvedl: „Člověk se snaží vše nové napodobovat a velká většina nerozumných lidí si tak ničí své nejlepší síly kouřením tabáku... A ti, kteří jednou propadli této neřesti stálého vyčerpávání, vedou vinou kouření bezútěšný život. Nemohou přestat kouřit, protože zvyk příliš vnikl do jejich povahy. Nová páchnoucí rostlina podrývá zdraví, sžírá jmění, je hanba se na ni podívat, je ohavná k čichání, škodlivá mozku, neprospěšná plicím a pachem černého kouře představuje co nejživěji dým pekelný." A přece se kouření nepodařilo vymýtit ani Jakubu I., ani nikomu z tisíců tabákobijců po něm.

Kouření doutníků a dýmek neznamenalo pro lidstvo významný zdravotní problém, protože to vždy byl ojedinělý úkaz. První cigarety vznikly až okolo r. 1830 a nyní vytlačují ostatní způsoby aplikace tabáku, neboť spěchu moderního člověka vyhovují nejlépe. Je pozoruhodné a typické, že nejpronikavější zvýšení konzumace i produkce tabákových výrobků a počtů kuřáků přinesla válečná období. V celé Evropě i v našich zemích se kouření rozšířilo hlavně v době třicetileté války (1618-1648) a k dalšímu rozšíření kuřáckých návyků pak přispěla i válka krymská (1853-1856), kdy již navíc bylo možno stále častěji kouřit i hromadně vyráběné cigarety. Vůbec největším zlomem v historii kouření se stal vynález stroje na výrobu cigaret, k němuž došlo v době americké občanské války Severu proti Jihu v šedesátých letech 19. století. Tabáková epidemie začala s masivním rozšířením cigaret na začátku 20. století, kdy je automaty na jejich výrobu začaly chrlit miliardy kusů. Jestliže například ještě během roku 1914 vykouřili obyvatelé USA 18 miliard cigaret, v roce 1918 to už bylo 47 miliard! Právě po 1. světové válce se také v souvislosti s tehdejším výrazným vzestupem produkce cigaret začalo prudce rozšiřovat kouření i mezi příslušnicemi slabého pohlaví. K ještě většímu skoku došlo vlivem 2. světové války, po níž se kouření stalo doslova moderní. Kouří se z nudy, z rozpačitosti, při práci, při konferencích (dříve bylo kouření při jednání ve vyšších kruzích nepřijatelné, toto tabu prolomil svou ignorancí až J.V.Stalin).

Teprve s masovým rozšířením kuřáckých návyků se však začaly masověji objevovat i negativní důsledky. A teprve pak si jich také lékaři začali ve větším měřítku všímat, studovat je, více o nich psát a hovořit. Proto by bylo chybou odsuzovat kuřáky, kteří s kouřením začali před rokem 1950. Teprve tehdy totiž byly publikovány první dva nenápadné odborné články naznačující škodlivé zdravotní důsledky kouření - jeden z nich k nim navíc dospěl jen náhodně, neboť původně testoval hypotézu o vztahu rakoviny a asfaltování silnic. O závažnosti poznatku, že nikotin obsažený v tabákovém kouři vyvolává návyk, svědčí ostatně i samo úporné úsilí, s nímž se ho tabákové firmy snažily utajovat (právě nedávno bylo prokázáno, že jim byl znám nejpozději v šedesátých letech, ale že místo zveřejnění ho využily k pěstování tabáku a výrobě cigaret s vyšším obsahem nikotinu) a dnes se ho snaží popírat nebo bagatelizovat. Od začátku padesátých let bylo v celém světě publikováno již nejméně 60 000 odborných prací dokazujících nejrůznější škodlivé zdravotní důsledky kouření.

Je kupodivu, že tato droga je rozšířena zejména v civilizovaných zemích, které se tak brání užívání drog a návykových látek. V současnosti celosvětová spotřeba tabáku ještě stále roste (zhruba o 3 % ročně) a to především v rozvojových zemích. V rozvinutých částech světa (USA, Západní Evropa,...) tento společensky přijatelný zlozvyk naopak pomalu ztrácí na popularitě, většinou kouří kolem 25% populace nad 15 let. Ti chytřejší se už dávno snaží komplexem sociálních, ekonomických i legislativních opatření vykázat kouření a kuřáky z veřejné scény jako něco, zač je třeba se spíše stydět, s čím je nemyslitelné se veřejně předvádět, natož chlubit, a co „postižené" vlastně deklasuje. Nepřesvědčují kuřáky, aby si nekazili zdraví - kouření i zdraví je ostatně ve svobodné společnosti věcí osobní volby. Chtějí však chránit nekuřáky před pasivním a nedobrovolným kouřením.

Kouřit se běžně začíná v 12-15 letech (80 - 90 % kuřáků začne před svým 18. rokem). Děti ve věku 12 - 14 let jsou také cílovou skupinou tabákové reklamy. Není bez zajímavosti, že u nás kouří více dětí než dospělých. V mnoha případech pomáhá cigareta dětem získat sebevědomí. Kouří ty stejné cigarety jako úžasní hrdinové z billboardů a cítí se pak stejně úžasní jako oni. Časem se stanou také stejně závislými. U nás kouří 25-30% obyvatel ve věku nad 15 let, mezi 15. a 18. rokem však kouří 40-50% mladých, a to zejména dívek. To je alarmující trend i při celkovém poklesu kuřáků (asi o 10% za posledních 10 let, přestávají však spíše muži a spíše starší). Tabák prakticky zabije každého druhého svého konzumenta, jinak řečeno, kuřák zamře s pravděpodobností 1:1 v důsledku užívání tabáku, průměrně asi o 10 let dřív než nekuřák - ovšem citlivost na 4 - 5 tisíc látek tabákového kouře je individuální a není reálné ji konkrétně posoudit. Celosvětově nyní umírají ročně 4 miliony lidí a v ČR 23 tisíc v důsledku nemocí způsobených tabákem.

Popis

nahoru

Statné jednoleté mělce kořenící byliny s jedinou přímou, 1-2m vysokou žláznatě chlupatou lodyhou. Na ní postupně dorůstají jednoduché, velké a celokrajné listy, které jsou hlavním zpracovávaným produktem. Květy rostou ve vrcholičnatých květenstvích Plodem je dvoupouzdrá tobolka s velkým počtem drobných semen. K získávání suroviny pro tabákové výrobky se však pěstují především dva druhy:

Nicotiana tabacum, tabák obecný (viržinský), je nejrozšířenější. Má listy široce kopinaté, řapík křídlatě rozšířený, květy s trubkovitými až nálevkovitými korunami, růžovými až červenými.

Nicotiana rustica, tabák selský tzv. machorka, je méně využívaným druhem. Listy má výrazně řapíkaté, vejčitého tvaru, květy krátce trubkovité s nazelenale žlutou korunou.

Nicotiana tabacumNicotiana rustica

Výskyt

nahoru

Tento rod zahrnuje asi 100 druhů domácích převážně v Jižní Americe, na Sundských ostrovech, v Austrálii a Oceánii. Nyní se řada z nich pěstuje ve všech světadílech od rovníku až do teplejších oblastí mírného pásu, mnoho z nich jako okrasné zahradní i skleníkové rostliny. V České Republice se může pěstovat na Jižní Moravě, dále se dá nalézt v různých zahradách a na zahrádkách kde se pěstuje jako ozdobná rostlina. Tabák vyžaduje pro pěstování teplé prostředí, proto se mu daří na teplých a slunných stanovištích, se střední roční teplotou nad 15°C a průměrnými ročními srážkami asi 650 mm.

Způsob použití

nahoru

Dnes, v době tabákových gigantů, které celý svět zaplavují tunami cigaret denně je samozřejmě nejčastějším typem konzumace kouření. Tabákové listy zvláštním způsobem upravené, slouží k přípravě kuřáckých výrobků, tj. již zmiňovaných cigaret, dále doutníků, dýmkového. Doutník je jen svinutý tabákový list, obsahuje nejméně přidaných látek. Dýmkový, ale především cigaretový tabák je různě upravován a doplňován, takže mezi 4. - 5. tisíci látek cigaretového kouře je dnes kolem 700 aditiv - látek přidaných pro různé účely, např. několik desítek chemikálií pro ladné vinutí kouře: to je důležitou součástí psychosociální závislosti. Ke kouření se používá rovněž machorka z Nicotiana rustica. Mimo tabáků určených ke kouření, se vyskytují i tabáky tzv. bezdýmé, které můžeme rozdělit na šňupací (aplikace vdechem do nosních dutin) a orální (aplikace do úst). Orální tabák je jednak tabák žvýkací, tedy listy tabáku, které se vkládají do úst a žvýkají (oblíbená forma zejména u horníků, kteří bývají závislí na nikotinu, ale během směny nemohou kouřit) a "moist snuff", doslova "vlhký šňupec" (výstižněji by to snad bylo "cucec", protože jsou to papírové pytlíčky s tabákem podobné čajovým, které se vkládají do úst, kde se z nich uvolňuje nikotin, bohužel také spolu s dalšími chemikáliemi).

Způsob použití - tabákové šamanství

nahoru

Tabákové šamanství mi přijde, co se způsobu používání týče, mnohem zajímavější než klasické užívání v západním světě. Je nutné si uvědomit, že tito šamani, na rozdíl od běžných uživatelů tabáku, usilují o akutní otravu nikotinem konzumací nadměrného množství tabáku.

Akutní otrava nikotinem je jejich cestou k vyvolání transu a posedlosti duchy. K tomu používají jihoameričtí šamani různé aplikační formy podání tabákových produktů: tabák žvýkají, pijí tabákovou šťávu či sirup, vtírají si tabákovou pastu, aplikují tabákové klystýry, šňupají šňupací prášek a samozřejmě tabák kouří. Navíc používají tabákové produkty také místně na kůži nebo do oka. Množství tabáku, které mohou šamani takto zkonzumovat najednou je obrovské. Tak například šamani z Guayany si berou při jednom iniciátorském sezení cigára, vylisovanou tabákovou šťávu, tabákový prášek a popíjejí tabákovou kaši. Šamani u Orinoka, řeky ve Venezuele, zase kouří pět nebo šest 90 cm dlouhých cigár. Takové množství nikotinu působí akutní otravu, která může vést u nezkušených uživatelů k těžkým poškozením zdraví až k smrti.

Tak jako indiáni z paleolitu, používají i dnešní tabákoví šamani iniciátorské extáze, jež je naplňuje nadpřirozenou mocí. Věří se, že při tomto aktu novic onemocní, zemře a po té co zase ožije může vstoupit na šamanskou dráhu. Během iniciace se přivádějí novici tabákem až k bezvědomí, hodiny trvajícím záchvatům mdloby, konvulzním škubáním a stavům blízkým smrti. Podle jiných zpráv jsou případy, že zvyšující se otrava tabákem nejdříve uspává, vyvolává chvění, slabost a působí slepotu a konečně vede k zástavě dechu. Praktikující šamani provádějí v průběhu svého aktivního života tuto zkušenost opakovaně. Pokaždé tak dokazují sobě i své společnosti, že ovládají síly překonávající smrt. Zkušení tabákoví šamani vědí přesně, jaké množství tabáku, musí dávkovat sobě či novicům, aby mohli vykonat mystickou zkušenost se smrtí a měli zajištěn návrat z nebezpečné cesty zpět do života.

Účinky

nahoru

Tabák sám v běžných dávkách nevyvolává extatické stavy, spíše uklidňuje, což je dáno především tím, že inhibuje mozkový enzym cholinacetylasu. Nápadná je touha po jídle po kouření, příznivý vliv kouření na ranní defekaci a na nepříjemné spasmatické stavy v trávícím ústrojí (cigareta na lačno má však nepříjemnější účinek). Kouření odvádí pozornost, což při duševní práci někdy znamená odpočinek. Požitek z kouření ovlivňuje z velké části pozorování kouře, proto kouření potmě již tak nechutná. Naproti tomu obsahuje tabák prudký jed nikotin. Ten se při kouření uvolňuje a přechází do kouře, vstřebává se sliznicemi hlavně trávícího (především sliznice dutiny ústní) a dýchacího ústrojí. Přechází i do mateřského mléka, také přestup placentou na plod se uznává. Nikotin je mitotický jed, postihující buněčné jádro. Zvyšuje dráždivost centrálního nervstva, pak je ochrnuje. V menších dávkách zvyšuje sekreci slin, žaludečních šťáv a potu, zesiluje peristaltiku a tonus děložního svalu. Po kouření se zvyšuje cévní tonus se spasmy tepen a tepének na končetinách. U 80% zdravých lidí po vykouření jediné cigarety klesá periferní krevní objem o pětinu až o třetinu. Vasokonstrikce dosahuje maxima 10 minut po kouření, přičemž klesá teplota kůže asi o 5-7 °C, vasokonstrikce odeznívá asi po půl hodině.

Při kouření přechází do úst okolo 30% nikotinu. Při kouření do úst (bez šlukování) se z tohoto množství vstřebá asi jen 5%, při mírném inhalování 70% a při inhalaci se zadržením dechu až 95%. Při kouření jednoho doutníku se vstřebá až 10 mg. Rychlost absorbce nikotinu v plicích je pozoruhodná: za 8 sekund po prvé inhalaci jej lze prokázat v mozku. Při kouření kyselého tabáků z cigaret a některých dýmkových tabáků se přivádí nikotin ve formě solí, které pokud nejsou dostatečně inhalovány (šlukovány) jsou opět vydechovány. Kouř z cigaret tedy musí kuřák vtáhnout až do plic, aby se mohl nikotin vstřebat. Naproti tomu zásaditý kouř (doutníky) obsahuje nikotinové base, které se dobře vstřebávají z dutiny ústní. Kuřáci doutníků proto nemusí inhalovat, aby dosáhli dostatečně vysoké dávky nikotinu. Při kouření doutníků (v malém rozsahu i při kouření cigarety) se zpočátku prchavý nikotin sráží v poslední třetině doutníku a odtud je znovu převáděn do kouře při kouření poslední třetiny. Důležitým faktorem resorpce nikotinu je i rytmus a rychlost kouření. Akutní otrava při kouření nebývá většinou nebezpečná, protože takto nelze dosáhnout letální dávky nikotinu. Akutní otrava při kouření se projevuje bolestí hlavy, bledostí,studeným potem, třesem rukou, závratí, nauzeou a zvracením.

Po přijetí větší dávky nikotinu začíná proces počáteční nevolnosti s prudkým dýcháním, zvracením a prostrací, následuje třes, křeče nebo záchvaty, smrt nastává v důsledku periferního ochrnutí dýchacího svalstva. Dávka 40-60 mg nikotinu je spolehlivě smrtelná do 10 minut a jejím účinkům nelze zabránit. Kvůli lehké dostupnosti, bývá často prostředkem sebevražd. Jistou roli, zde však hraje i poměrně rychle vznikající tolerance, která se může během doby zvýšit o dvojnásobek až trojnásobek. Tato zvýšená tolerance může vymizet při horečnatých onemocněních, při organických poškozeních mozku nebo při těžké anémii.

Po ukončení kouření koncentrace nikotinu v krvi zpočátku rychle klesá, vzhledem k distribuci do tkání, posléze však nastává pomalá fáze eliminace s poločasem 2 hodiny. Co se týče mechanismu eliminace nikotinu z organismu, tak přibližně 10% nikotinu se v nezměněné formě vylučuje ledvinami, 80% podléhá biotransformaci převáženě v játrech. Hlavní produkt metabolizmu je kotinin, který se dá prokázat v krvi i moči.

Na tabák vzniká poměrně rychle návyk. Mechanismus návyku lze snadno vyložit dynamickým stereotypem na základě souboru podmíněných reflexů z interoceptorů, ale převážně z exteroceptorů. Složka psychosociální převládá nad složkou toxikomanickou, ta převládá až po určité době. Závislost psychosociální se projevuje potřebou mít v ruce cigaretu, manipulovat s ní, hrát si s ní, dívat se na ladné vinutí kouře a podobně. Je to závislost na cigaretě jako takové, na předmětu, bez ohledu na účinné látky. Doba, za jakou tato závislost vznikne je různá, míra závislosti na nikotinu není přímo úměrná době kouření. Touto závislostí kouření začíná a lze ji popsat u každého kuřáka.

Závislost na nikotinu (fyzická závislost) se v našich podmínkách vyskytuje u 60-70% kuřáků. U některých kuřáků nevzniká nikdy. Její podstata je ve zmnožení nikotinových (acetylcholin-nikotinových) receptorů v mozku. Snadnost či rychlost, s jakou k tomu dojde, je dána geneticky - stavbou těchto receptorů a dalších vrozených dispozicích. Bohužel se jejich počet už během života nezmenší a proto naprostá většina těch, kdo jednou byli závislí na nikotinu, už nemůže být příležitostnými kuřáky.

Nejčastějšími abstinenčními příznaky kuřáků jsou silná touha po cigaretě (craving), nervozita, neschopnost koncentrace, podrážděnost, frustrace, zlost, pocity úzkosti, depresivní nálada, bolest hlavy, nespavost, zvýšená srdeční frekvence, zácpa. Abstinenční příznaky se objevují řádově za několik hodin po poslední dávce nikotinu a z toho se vychází i při diagnostikování závislosti. Závislost na nikotinu lze snadno a rychle určit podle odpovědi na dvě klíčové otázky: kolik cigaret denně kuřák kouří (15 a více obvykle znamená závislost na nikotinu) a jak brzy po probuzení si musí zapálit první cigaretu (kuřák závislý na nikotinu si obvykle zapaluje do hodiny po probuzení). Podobně je možné tuto závislost posoudit Fagerströmovým testem závislost na nikotinu. Fyzická závislost může později u kuřáků silně závislých hrát stále podstatnější roli, dokonce je popisován i tzv. preabstinenční tabákový syndrom, kdy se kuřák probudí ve 3 či ve 4 hodiny ráno a musí si dát cigaretu, aby mohl dál spát.

Odvykání kouření je věcí dlouhodobou, většinou nelze přestat ze dne na den (trapné novoroční předsevzetí). Kuřák si musí především přát přestat kouřit a rozhodnout se sám k aktivní změně, totiž naučit se nekouřit, stejně jako se před časem učil kouřit. Tato změna chování trvá řádově měsíce či léta, průměrné období problémů bývají tři měsíce, do tří měsíců se také odehraje většina relapsů, tedy návratů ke kouření. U středně silně (11-20 cigaret za den) a silně závislých (nad 20 denně) je zapotřebí pomoc náhradní léčbou (náplasti a žvýkačky s nikotinem, a pro ty jež mají na nikotin silnou fyzickou závislost jsou k dispozici i inhalátory).

Pravidlem při tabakismu je chronický zánět hrtanu, hltanu, průdušnice a průdušek (podrobnosti), dále nechutenství, střídání průjmů se zácpou a zvracením. Oběhový systém se hlásí bušením srdce a nepravidelností tepu. Kouření se podílí na vzniku asi 50 nemocí. Hlavními skupinami jsou (v závorce uveden podíl kouření na jejich vzniku):

  • Kardiovaskulární onemocnění (25%)

  • Nádorová onemocnění (v průměru 30%)

  • Chronická plicní onemocnění (75%)

I když rakovina plic (podrobnosti) je "nejlepším" indikátorem vlivu kouření na úmrtnost/smrtnost populace (přibližně 85-90% rakoviny plic je způsobeno kouřením), není nejčastější příčinou smrti v důsledku kouření. Nejvíc kuřáků umírá na kardiovaskulární onemocnění (podrobnosti) - zejména infarkt myokardu. Kouření cigaret, narozdíl od doutníků a dýmek, zvyšuje riziko úmrtí na ischemickou chorobu srdeční trojnásobně u kuřáků 15 cigaret/den a pětinásobně u kuřáků kouřících 40 cigaret denně. Pravděpodobnost cévní mozkové příhody je u kuřáků třikrát větší než u nekuřáků. Zajímavým efektem je tzv. tabáková amblyopatie, což je degenerativní onemocnění nervus opticus, spojené s poklesem plazmatické hladiny vitamínu B12 (tento jev je popsán i u tabákových šamanů). Kouření se přičítá také například zvýšená tvorba vrásek, impotence a zhoršení kvality spermií u mužů, obtížnější otěhotnění u žen, vliv na plod, zvýšený výskyt předčasných porodů, zvýšení prenatální úmrtnosti, snížení porodní hmotnosti, podíl na SIDS (syndrom náhlého úmrtí novorozence; podrobnosti), zpomalení tělesného a psychického vývoje v první dekádě života, zhoršené hojení ran a zvýšení pooperačních komplikací, zhoršení imunity a vznik alergií, vliv na endokrinní systém a mnoho dalších. Gastroduodenální vředy často spojované s kouřením, pravděpodobně nejsou způsobeny přímo kouřením, ale spíše kouření způsobuje zpomalení jejich hojení. Kuřácká noha (Bürgerova nemoc) se vyskytuje pouze u silných kuřáků a zastavit ji lze jedině nekuřáctvím, jak napovídá anglické tvrzení "Stop smoking and keep walking", jelikož i kouření malého množství cigaret může vyvolat progresi onemocnění. Prakticky nenajdeme obor medicíny, jehož by se kouření nedotýkalo. Touto problematikou se nebudu dále zaobírat jelikož je dobře dostupná z řady jiných zdrojů.

Na nemoci, které se vyskytují zejména v důsledku kouření tabáku, umírá 40-50% populace, jak ukazuje následující graf (červeně je zobrazena celková úmrtnost v ČR, zeleně choroby související s kouřením; oboje vztaženo na 100.000 obyvatel).

graf úmrtnosti

Souvislost mezi kouřením tabáku a užíváním jiných drog je velká. Málokterý uživatel drog je zároveň nekuřákem. Je velmi zajímavým faktem, že většina uživatelů tvrdých drog nejprve kouřilo tabák a nikoliv konopí, které se v této souvislosti často zmiňuje.

Kouření působí škodlivě i na zdraví nekuřáků bezprostředně vystavených účinkům kouření. Do kuřákových úst se s "hlavním proudem" kouře z cigaret nebo doutníků dostává jen asi 30% nikotinu. Hlavní podíl nikotinu se spolu s ostatními prchavými látkami dostává do "vedlejšího proudu", tzn. přímo do vzduchu, takže lidé v okolí kuřáka, obzvlášť v malých prostorech, musí pasivně kouřit. Zaměstnavatelé v ČR jsou ze zákona povinni na žádost zaměstnance zajistit nekuřácké pracovní prostředí.

Účinky - tabákové šamanství

nahoru

Účinky vysokých dávek tabáku na tabákové šamany (viz. způsob použití) jsou značně odlišné od účinků při běžném užívání tabákových výrobků. Tito šamani se vyznačují guturálním a tmavě zabarveným zpěvným hlasem. Věří se, že šamanům jsou při iniciaci odebrány hlasivky a nasazeny nové, schopné duchovní nebo spirituální komunikace. Od momentu iniciace se pokoušejí udržet si svůj "atraktivní" hlas "jídlem" svých ochranných duchů, inhalovaným tabákovým kouřem anebo součastným pitím tabákové šťávy. Také praktikují žvýkání tabáku, aby si v hrdle vytvářeli bručení čmeláka, řev jaguára nebo dunění silné bambusové trumpety. Dalším důležitým atributem šamanů je jejich paranormální pohled, kterým mohou pohlížet na obyčejně utajené věci a vidět do budoucna. Stejně jako je šamanským čekatelům nahrazen hlas, dostávají při iniciaci nové oči s vizionářskými schopnostmi. Vybaveni takovými zvláštními vizuálními schopnostmi, mohou šamani sloužit jako věštci a proroci. Jsou schopni vykládat sny, a především doprovázet jako vůdci duše zemřelých na nebezpečné cestě do podsvětí. Během iniciace i pozdější praxe sledují šamani změnu svého pohledu podmíněnou účinkem nikotinu na zorničky při nadměrném konzumu tabáku. K dosažení vizionářských očí si šamanští čekatelé kapou, jako jejich mistr, přímo do očí tabákovou šťávu, šlukuji tabákový kouř nebo jedí tabák ve všech formách. Obzvláště významný je pro šamany účinek nikotinu ve zlepšení viditelnosti v noci. Šamani postižení tzv. tabákovou amblyopatií mají obě oči postiženy, nejsou však ohroženy slabozrakostí ani slepotou a nečiní šamanovi v životě potíže. Příznakem tabákové amblyopie je barvoslepost a lepší vidění v šeru než v oslňujícím denním světle. Denní světlo vytváří v okolním světě charakteristickou třpytivou mlhu nebo stříbřitý opar a všechno se ztrácí v mlžině. Dalšími symptomy komplexu tabákové amblyopie jsou slabost, deprese, strach, ospalost, bledost obličeje, obtíže s rozeznáváním obličejů a vnímání barvy obličejů u druhých jako žluté nebo voskové. Chvějí se mu ruce, cítí se nejistě. Má pocit jakoby chlupatého jazyka, trpí nechutenstvím, zácpou a ztrátou libida. Pokud omezí konzum tabáku, může se šamanům trpícím amblyopií vrátit normální schopnost vidění. Ve středně těžkých případech se vrací viditelnost světla asi po šesti týdnech, v těžkých případech to může trvat dva až tři měsíce.

Intoxikace z pohledu intoxikovaných

nahoru

Intoxikace z pohledu intoxikovaných se zobrazují pouze registrovaným uživatelům s patřičným oprávněním. Máte-li zájem, můžete se přihlásit či registrovat.

Terapie

nahoru

Po požití ústy se podává suspenze aktivního uhlí (5-6 čajových lžiček s vodou), potom výplach žaludku slabým roztokem manganistanu draselného. Po absorbci kůží několikanásobné umytí mýdlem s velkým množstvím vody (již několik kapek koncentrovaného roztoku způsobuje vážné poškození). V obou případech symptomatická léčba krevního oběhu. V případě křečí diazepam i.m. nebo i.v. (20 mg), při respirační paralýze se zavede intubace a pomocné dýchání kyslíku.

Chemie

nahoru

nikotinJedinou návykovou látkou ze 4. - 5. tisíc složek tabákového kouře či tabáku jako takového je nikotin (uvedený vzorec). Nikotin je tekutý rostlinný alkaloid. Čerstvý je bez zápachu, jinak odporně páchne a palčivě chutná. Snadno se vypařuje, dobře se rozpouští ve vodě, lihu i rostliných olejích. Poprvé byl získán v surovém stavu již v roce 1809 Vauquelinem, v čistém stavu byl získán až v roce 1828 Posseltem a Reimannem. Je to pyridin-N-metylpyrrolidin, tekutý alkaloid v rostlině je vázán na kyselinu jablečnou nebo citrónovou. Obsah nikotinu v Nicotiana tabacum se pohybuje od 0,6 do 6% a závisí na druhu tabáku, stanovišti, kultuře a jiných podmínkách. Vzniká v kořenech odkud je následně distribuován, nejvíce se ho nachází v listech (65 % celkového obsahu nikotinu v rostlině). Nikotin samozřejmě není alkaloidem specifickým pro rod Nicotiana, neboť se vyskytuje v celé řadě dalších rostlin (např.: Duboisia hapwodii, Mucuna pruriens, ... ), avšak právě v rostlinách tohoto rodu je ho nejvíce.

Obsah nikotinu v cigaretách uváděných do oběhu nesmí být vyšší než 1 mg na cigaretu (Vyhl. 344/2003 Sb).

V průběhu 60. let byly v tabáku identifikovány také harmalinové alkaloidy. Podrobnou analýzou bylo zjištěno, že kouř z jedné cigarety může obsahovat až 20 mg harmanu a norharmalu.

Quit - jedy v cigaretě

Mezi ostatní látky patří především další pyridinové base, kyanovodík, amoniak, oxid uhelnatý (cigaretový kouř 1-3 %, dýmky 2 % a doutník 6 %; u silných kuřáků byly naměřeny hodnoty karboxyhemoglobinu 10-15 %), metan a sirovodík. Kyselá netěkavá složka tabákového kouře obsahuje převážně kyselinu mléčnou, glykolovou, jantarovou, malonovou, pyroslizovou, jablečnou aj. Za kancerogenitu tabákového kouře zodpovídají zejména specifické kancerogeny (prozatím zjištěno 43, např. nitrosonornikotin), mimo tyto však obsahuje tabák celé spektrum dalších kancerogenů (polycyklické aromatické uhlovodíky, heterocyklické sloučeniny, fenolické deriváty; pro vzorce některých klikněte na obrázek s cigaretou). Další informace o složení tabákového kouře naleznete ve článku srovnání tabákového a konopného kouře.


Máte vypnuto zobrazování citací. Použitá literatura viz stránka zdroje informací.

Pablo Honej 2ooo~2oo9