Dvouděložné rostliny

Pryskyřníkovité (Ranunculaceae)

Pryskyřníkovité tvoří širokou skupinu rostlin, z farmaceutického a toxikologického hlediska velice zajímavou. Listy jsou jednoduché, celistvé až hluboce laločnaté. Květy jsou oboupohlavné, většinou pravidelné, někdy ale pouze souměrné. Květní části mohou vyrůstat v kruhu i ve šroubovici, často bývají zmnožené. Mohou vykvétat jednotlivě, nebo v hroznovitých květenstvích. Plody jsou měchýřky, nažky, případně též bobule.

Pryskyřníkovité rostliny obsahují rozmanité produkty sekundárního metabolismu, často velice charakteristické. Jedná se zejména o alkaloidy (zejména skupiny benzylisochinolinových a diterpenických), glykosidy (zejména kardioglykosidy) a saponiny. Látky jsou to vesměs toxické. Charakteristickou obsahovou látkou pryskyřníkovitých je protoanemonin. Jde o cyklický lakton. Byl prokázán v mnohých rodech čeledi pryskyřníkovitých, jmenujme například pryskyřníky (Ranunculus), sasanky (Anemone) a koniklece (Pulsatilla).

Čemeřice černá (Helleborus niger)

Čemeřice je vytrvalá bylina se znoženými listy. Vykvétá brzy zjara, ještě před vyrašením listů bělorůžově zbarvenými květy. Plod je tenkostěnný měchýřek. U nás bývá čemeřice často pěstována jako okrasná. Sbírají se oddenky (Rhizoma hellebori nigri) nebo kořen (Radix hellebori). Droga obsahuje glykosidy a saponiny, zejména kardioaktivní bufadienolidy. Nejdůležitějším z nich je helebrin. Pro obsah helebrinu a jemu podobných kardioglykosidů je čemeřice jedovatá.

Dojde-li k požití půl až tři čtvrtiny gramu kořene, dostaví se pálení a škrábání v krku, poté dávení, bolesti hlavy a závratě, hučení v uších. Puls je pomalý a nepravidelný. Otrávenému se chce spát. Průběh otravy je zdlouhavý, dva dny jsou příznaky dosti intenzivní, úplně odezní až po jednom týdnu.

Ostrožka stračka (Consolida regalis)

Stračka je jednoletý plevel s listy rozdělenými v nitkovité úkrojky a s fialovomodře zbarvenými květy. Plod je měchýřek. Ve farmacii se omezeně používá nať (Herba consolidae) nebo květy (Flos consolidae). Rostlina obsahuje diterpenické alkaloidy a je jedovatá.

Nahoru
Oměj šalamounek (Aconitum napellus)

Oměj je vytrvalá bylina, rostoucí v horských oblastech, zejména v potočních nivách. Modrofialové květy jsou souměrné, jeden z korunních lístků je přilbovitě vyklenut, přičemž uvnitř této přilby jsou dvě nektaria. Vykvétá v bohatých vysokých hroznech. Plodem je měchýřek. Poskytuje podzemní části, tedy hlízy a oddenek (Radix aconiti).

Celá rostlina, zejména pak její podzemní části obsahují diterpenické alkaloidy, zejména pak akonitin a napelin. Oddenek obsahuje asi 1 až 3 % těchto alkaloidů. Pro obsah těchto látek je celá rostlina prudce jedovatá, někteří autoři ji zřejmě po právu označují za nejjedovatější rostlinu Evropy. Vždyť smrtelná dávka akonitinu je pro člověka asi 1 až 5 mg. I pouhým pravidelným přikládáním listů oměje na kůži dochází ke vzniku nepěkně vypadajících puchýřů. Toho bylo v minulosti využíváno k simulacím různých chorob (např. vojáky před službou).

Droga se používá na izolaci akonitinu, případně na výrobu extraktu a tinktury. Akonitin se používá jako součást mastí proti neuralgiím, artritidám či zápalu trojklaného nervu. Akonitin působí proti horečku, způsobuje také navození narkózy (proto se někdy používá jako anestetikum či antipyretikum) Oměj byl také hojně užíván k otravám, neboť se vyznačuje obtížnou prokazatelností. Jakési malé "mošničky" s potřebným množstvím akonitinu s sebou také nosívali špioni, kteří jej užívali jako spolehlivý prostředek pro navození smrti v případě chycení a prozrazení.

Akonitin působí tlumivě na centrální nervovou soustavu. Účinek akonitinu se popisuje jako bolestivé znecitlivění. Ihned po požití se dostaví říhání a přelévání v břiše. Postižený pociťuje horko, které se nejprve objevuje v obličeji, ale záhy se rozlévá do celého těla. Někdy otrávený zvrací. Později se objevují křeče, pocit bezcitnosti, až končetiny úplně ochrnou. V hlavě vzniká zvláštní pocit prázdnoty a zimy. Jazyk je ochrnutý, objevuje se zelené vidění, bolesti hlavy a závratě. Tep je špatný, nepravidelný, tělesná teplota klesá. Smrt nastává zastavením tepu nebo dechu.

Nahoru
Pryskyřník prudký (Ranunculus acer)

Pryskyřník je vytrvalá žlutě kvetoucí bylina, vyskytující se hojně na lukách a lesnatých stráních. Má pálivou, nepříjemnou chuť, proto jsou otravy požitím poměrně vzácné. Účinnou látkou je již zmíněný protoanemonin, způsobující prudké a špatně se hojící záněty kůže. Protoanemonin má silný antibakteriální účinek, takže jej lze považovat za antibiotikum. Je mitotickým jedem, působí na jádra buněk, mitochondrie i strukturu cytoplasmy. Otrava požitím se projevuje prudkým trávicími obtížemi, závratěmi, mdlobami a křečemi. Otrávený hodně sliní. Později vzniká krvácivý zánět ledvin. Usušený nebo silážovaný pryskyřník prudký není jedovatý.

Hlaváček jarní (Adonis vernalis)

Hlaváček jarní je vytrvalá bylina se střídavými listy, rozdělenými v nitkovité úkrojky a s nápadnými žlutými koncovými květy. Plodem je nažka. Roste na výslunných stráních vápencových kopců. Sbírá se kvetoucí nať (Herba adonidis).

Rostlina obsahuje asi dvacet druhů kardioglykosidů, hlavně adonitoxin, k-strofantin a jeho aglykon cymarin. Dále jsou obsaženy také flavonoidy, zejména luteolinové glykosidy, a 2,6-dimethoxybenzochinon s bakteriostatickým účinkem. Droga se používá jako stimulátor srdeční činnosti při srdečních poruchách. Glykosidy se poměrně špatně vstřebávají a nemohou se proto hromadit. Otrava se projevuje narušením srdeční činnosti a trávicími poruchami.

Nahoru
Dvouděložné - přehled
Jiří Kysilka
Zpět