Dvouděložné rostliny

Pivoňkovité (Paeoniaceae)

Jsou to dřeviny nebo i vytrvalé dřeviny se střídavými listy dělenou až složenou čepelí. Vykvétají velkými, oboupohlavnými, spirálními květy. Plodem je měchýřek. Některé druhy obsahují glykosidy a třísloviny. Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis) je vytrvalá rostlina s tmavě červenými květy. U nás je pěstována. Sbírají se korunní plátky (Flos paeoniae)

Nahoru

Čajovníkovité (Theaceae)

Jsou to dřeviny s jednoduchými, střídavými listy. Vyskytují se v tropech a subtropech obou polokoulí. Květy jsou oboupohlavné, spirocyklické až cyklické, pravidelné. Plodem je většinou tobolka. V základním pletivu jsou roztroušeny sklerenchymatické asteroskleridy a idioblasty s drúzami šťavelanu vápenatého.

Tyto rostliny obsahují třísloviny typu taninu a katechinu, v listech hromadí fluor. V některých druzích jsou přítomné purinové alkaloidy, hlavně kofein, teofylin a další. Jsou též obsaženy silice.

Čajovník čínský (Camelia sinensis)

Čajovník je keř nebo strom s krátce řapíkatými vždyzelenými lesklými listy. Pěstuje se ve většině asijských zemí s tropickým nebo subtropickým klimatem. Sbírají se listy (Folium theae). Na druhu sbíraných listů závisí výsledná kvalita čaje. Do nejkvalitnějších a nejdražších čajů se sbírají jen koncové, nevyvinuté výhonky, tzv. fleše. Do běžných čajů se kromě fleší přidávají i mladé listy. Listy jsou většinou sbírány ručně, pouze listy nekvalitních čajů jsou sbírány strojově. Po sběru se listy suší a fermentují za vyšších teplot (černý a červený čaj), nebo se zazelena spařují a dále upravují (zelený čaj).

Principem fermentace je oxidace polyfenolických látek. V praxi to vypadá tak, že se listy svinou a rozruší - např. sekáním (mechanické porušení buněk je nezbytnou podmínkou pro průběh fermentace), pak se listy nechají asi hodinu rozprostřené na stinném místě. Fermentace je poté ukončena tepelně, například sušením nad prudkým ohněm.

Rozlišujeme zhruba tři základní typy čajů - bílý, zelený a černý. Bílý čaj je svým chemickým složením nejpodobnější čaji čerstvému - listy jsou nejprve napařovány a poté sušeny - neprochází mechanickým porušením ani fermentací. Bílý čaj je navíc vyráběn pouze z terminálních lístků (flešů) a pupene. Nápoj tedy příliš nevyniká barvou, ale spíše chutí - jde spíše o delikatesu.

Při výrobě zeleného čaje se lístky nejprve nechají zavadnout, poté jsou napařovány a svinovány. Tomu, aby se obsažené látky neoxidovaly, je zabráněno včasným tepelným šokem, nejčastěji sušením nebo pražením. Zelený čaj je velmi oblíben zejména v Asii, přičemž si však pomalu získává své příznivce i na západě.

Černé čaje, někdy zvané také červené čaje, procházejí úplným procesem fermentace. Proto mají nejvýraznější barvu, která se pohybuje od zlaté přes červenou až po tmavě hnědou, přičemž zbarvení je většinou provázeno silnou vůní. Tyto čaje jsou oblíbeny zejména na západě, většina v Číně vyráběného černého čaje jde na export. Existuje samozřejmě mnoho jiných typů čajů. Čaj má výjimečnou schopnost pohlcovat různé vůně, čehož se využívá při výrobě různých ovocných a ovoněných čajů.

Složení drogy závisí na místě a způsobu pěstování. Nejdůležitější součástí je kofein (2,5 až 4 %) vázaný převážně na třísloviny. Z dalších purinových alkaloidů jsou zde přítomny teobromin a teofylin. Třísloviny tvoří v čerstvém listě asi 10 až 25 % látek, zastupuje je zde zejména katechin, epikatechin a galokatechin. Ve fermentovaných listech převládají kondenzační produkty katechinů, teaflavin a tearubigin, které dávají čaji charakteristické zabarvení. Dále jsou v čaji přítomny flavonoidy a silice s obsahem nenasycených alifatických aldehydů a alkoholů.

Čaj se používá především jako pochutina, přičemž vzpružující účinek lze připsat hlavně kofeinu. Působí močopudně, koncentrovanější odvar se může užívat pro usnadnění vylučování toxinu z těla při otravách některými alkaloidy nebo těžkými kovy.

Nahoru

Třezalkovité (Hypericaceae)

Jsou to dřeviny nebo byliny rozšířené v tropech, subtropech a mírném pásu severní polokoule. Květy jsou oboupohlavné, cyklické. Plodem je tobolka nebo bobule. V pletivech mají schizogenní nádržky s obsahem pryskyřice nebo silice. Obsahují flavonové glykosidy, zvláště rutin, kvercetin a hyperosid.

Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)

Třezalka je vytrvalá, u nás domácí bylina, rostoucí zejména na sušších loukách a pastvinách, s bohatou chocholičnatou latou, složenou z vidlanů žlutých květů. Tyčinky jsou trojbratré. Sbírá se kvetoucí nať (Herba hyperici). V koruních plátcích obsahuje červeně zbarvený naftodiantron - hypericin (hyperiková červeň). Dále jsou obsaženy flavonové glykosidy (rutin, hyperosid, kvercitin aj.), silice (hlavně uhlovodíky), značné množství katechinových tříslovin (8 až 10 %) a kyselina chlorogenová.

Pro velký obsah tříslovin se užívá zevně pro ošetřování různých poranění, přičemž dojde k vytvoření ochranného povlaku. Působí také protikrvácivě. Hypericin podněcuje slabý euforický efekt, diantrony působí fotodynamicky, to znamená, že na světle je droga mnohem toxičtější než ve tmě. Proto se může někdy dostavit přecitlivělost jedinců na osvětlení.

Nahoru
Dvouděložné - přehled
Jiří Kysilka
Zpět