Dvouděložné rostliny

Růžovité (Rosaceae)

Jde o velice pestrou a rozsáhlou čeleď. Patří sem stromy, keře i byliny s listy jednoduchými nebo složenými, většinou střídavými. Jsou rozšířené po celém povrchu zemském, zejména pak v subtropickém pásu. Květy jsou většinou oboupohlavné, spirocyklické až cyklické, pravidelné, tyčinky jsou často zmnožené. Plodem je měchýřek, nažka, peckovice nebo malvice.

Růžovité jsou typické svou tvorbou tříslovin, které jsou rozptýlené v pletivech nebo uložené v idioblastech. Jsou to zejména kondenzované třísloviny. Velice rozšířené jsou v této čeledi také polyfenolické látky jako prekurzory tříslovin a flavonoidy, zejména kemferol a kvercetin. Jsou zde rozšířeny i pentacyklické triterpeny, které dávají základ mnohým steroidním saponinům. Mnohé druhy obsahují kyanogenní glykosidy a jim odpovídající enzymy. Některé rostliny obsahují v květech silici. V plodech se vyskytují různé organické látky a vitamín C.

Čeleď růžovitých dělíme do čtyř podčeledí: Tavolníkové (Spiraeoideae), růžové (Rosoideae), slivoňové (Prunoideae) a jabloňové (Maloideae).

Tavolníkové (Spiraeoideae)

Pro tavolníkové je typický obsah pentacyklických triterpenů a saponinů. Jsou to dřeviny s miskovitými květy, které dozrávají v měchýřky. Vyskytují se zejména v tropech.

Nahoru

Růžové (Rosoideae)

V růžových nacházíme zejména třísloviny jako elagotanin a kyselinu elagovou. Jsou to byliny i dřeviny, přičemž květ může mít více pestíků. Plodem je nažka nebo peckovice.

Jahodník obecný (Fragaria vesca)

Jahodník je vytrvalá bylina s přízemní růžicí dlouze řapíkatých trojčetných listů. Vyklenutá květní češule s nažkami v době zrání dužnatí a červená, takže vzniká nápadné souplodí nažek - jahoda. Roste v lesních světlinách a na okrajích lesů. Jahody jsou využívány k jídlu, mimoto však jahodník poskytuje také list (Folium fragariae). Ten obsahuje zejména kondenzované třísloviny, trochu silice, flavonoidy, leukoantokyany a kyselinu askorbovou. Užívá se hlavně v lidovém léčitelství pro svůj mírný desinfekčně ochranný a močopudný účinek. Mladých listů se používá též jako náhražky za pravý čaj.

Růžé (Rosa sp.)

Nejvýznamnější je druh růže šípková (Rosa canina), mohou se však sbírat i ostatní druhy a odrůdy. Všechny růže jsou ostnité keře s lichozpeřenými listy a s pravidelnými pětičetnými květy s baňkovitou češulí, později dužnatějící, uzavírající chlupaté nažky. Souplodí, tzv. šípky, se sbírají (Fructus cynosbati). Z korunních plátků některých druhů, např. Rosa damascena, a jejich odrůd se získává silice (Oleum rosae).

Droga obsahuje kyselinu L-askorbovou, tzv. vitamin C (asi 1,7 %), případně kyselinu L-dedroaskorbovou (oxidovaná forma kyseliny L-askorbové). Dále jsou obsaženy pektiny, třísloviny, sacharidy a kyseliny. Je zde přítomno značné množství karotenoidů a stopy flavonoidů, které způsobují červené až žluté zbarvení. Vyskytuje se zde i oxid křemičitý a křemičitany. Proto se droga používá zejména při nedostatku vitaminu C, přičemž působí i mírně močopudně.

Mochna nátržník (Potentilla erecta)

Nátržník je vytrvalá bylina s vystoupavou lodyhou. Listy jsou složené, přisedlé. Květy jsou žluté, čtyřčetné. Roste na travnatých stráních, okrajích lesů a podobně. Sbírají se oddenky a kořeny (Radix tormentillae). Hlavní složkou drogy jsou třísloviny katechinového typu (až 20 %), které skladováním přecházejí do tzv. nátržníkové červeně - flobafenů. Dále je obsažen katechinový trimer, pseudosaponin tormentosid (aglykonem je kyselina tormentolová). Vyskytují se zde i stopy silice. Drogy se užívá jako dobrého adstringencia, pro zmíněný vysoký obsah tříslovin (srážlivé a desinfekční účinky). Může se využívat též ke kloktání a natírání při zánětech sliznic, hltanu a ústní dutiny. Vnitřně se používá na různé žaludeční a střevní poruchy.

Příbuzná mochna husí (Potentilla anserina) poskytuje nať (Herba anserinae), která obsahuje také množství tříslovin, převážně elagových, dále flavonoidy, leukoantokyanidiny, cholin a další látky. Její účinek je podobný jako u předešlé rostliny.

Nahoru
Kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)

Kontryhel je vytrvalá bylina s dlanitolaločnatými listy v přízemní růžici. Květy jsou žlutavě zelené, čtyřčetné. Plody jsou nažky, uzavřené v pohárkovité, suché češuli. Sbírá se nať (Herba alchemillae vulgaris). Obsaženy jsou třísloviny, převážně galotaniny. Pro obsah tříslovin se používá zejména proti krvácením a průjmům.

Ostružiník křovité (Rubus fruticosus)

Ostružiník křovitý je ostnitý keř s dlanitě pětičetnými listy. Roste na okrajích lesů a mýtinách. Vykvétá bílými květy, které dozrávají plody zvané ostružiny, což jsou souplodí černých peckoviček přirostlých k češuli. Kromě plodů se sbírají též listy (Folium rubi fruticosi). Droga obsahuje zejména hydrolyzovatelné třísloviny galotaniny, rostlinné kyseliny (kyselina citronová, isocitronová) a flavonoidy. Působí srážlivě a protiprůjmově.

Ostružiník maliník (Rubus idaeus)

Ostružiník maliník je keř rostoucí na mýtinách a světlých stráních. Listy jsou lichozpeřené, na spodní straně hustě plstnaté. Plody zvané maliny jsou souplodí drobných červených peckoviček, v době zralosti odpadávají od květního lůžka. Sbírají se listy (Folium rubi idaei), z plodů se vyrábí sirup (Sirupus rubi idaei).

Listy obsahují třísloviny galového a elagového typu, pročež se výtažků z drogy používá zejména ke kloktání při zánětech dutiny ústní a pro potírání při chronických kožních chorobách. Působí též srážlivě a protiprůjmově. Je obsaženo i jisté množství vitaminu C. Často se drogy využívá jako přídavné látky do různých čajových směsí, zvětšující objem čajoviny.

Krvavec toten (Sanguisorba officinalis)

Krvavec toten je vytrvalá bylina s lichozpeřenými jemně zelenými listy. Květy jsou čtyřčetné, oboupohlavné, temně nachové. Roste na loukách. Poskytuje podzemní část (Rhizoma sanguisorbae officinalis).

Řepík lékařský (Agrimonia eupatoria)

Řepík je vytrvalá bylina s jednoduchou přímou lodyhou, zakončenou dlouhým hroznem žlutých květů. Listy jsou přetrhovaně lichozpeřené. Semeník po opylení dozrává v nažku sedící v brázdité češuli, nahoře věnčené tuhými štětinovitými ostny. Vyskytuje se na slunných loukách. Hojně se pěstuje.

Skýtá nať (Herba agrimoniae). Ta obsahuje především katechinové třísloviny, spolu s menším množstvím tříslovin elagových. Jsou obsaženy i galotaniny. Dále zde můžeme nalézt triterpeny (např. kyselinu ursolovou), kyselinu křemičitou (až 12 %) či nikotinamid. Mimo to jsou přítomny i stopy železa. Drogy se používá při zánětech hltanu, žaludečně-střevních potížích, různých katarech a podobně. Může se též přidávat do koupelí při různých kožních onemocněních.

Kuklík městský (Geum urbanum)

Kuklík je vytrvalá bylina s nepravidelnými zpeřenými listy a žlutými květy. Plody vytváří typické ježaté kuličky, uzpůsobené k přenosu na srsti zvířat. Sbírá se kořen (Radix caryophyllateae). Kořen obsahuje zejména silici, jejíž hlavní složkou je eugenol, dále třísloviny a hořčiny. Droga má srážlivé účinky a působí protiprůjmově, používá se při hemeroidech a krvácení z dásní. Využívá se též jako kořenina při výrobě likérů.

Nahoru

Slivoňové (Prunoideae)

Slivoňové jsou dřeviny s jednoduchými listy, přičemž plodem je peckovice. Podčeleď slivoňových je charakteristická obsahem kyanogenních glykosidů v borce, listech a zejména uvnitř semen.

Mandloň obecná (Amygdalus communis)

Mandloň je strom se světle růžovými květy, rozvíjejícími se před vyrašením listů. Plod je peckovice se zelenou chlupatou vnější vrstvou, pod níž se ukrývá kožovitá střední vrstva. Roste od Balkánu až po střední Asii. Pěstuje se odedávna pro semena (Semen amygdali), ze kterých lze získat též olej (Oleum amygdalae), který řadíme k nevysychavým a používá se zejména v kosmetice. Vyskytují se dvě variety A. communis var. sativa, tzv. sladké mandle, ve kterých nejsou přítomny kyanogenní glykosidy, a A. communis var. amara, tzv. hořké mandle, v jejichž semenech se kyanogenní glykosidy tvoří.

Jak bylo řečeno - semena hořkých mandlí obsahují kyanogenní glykosidy, a to zejména amygdalin. V semeni jsou přítomny též váčky obsahující enzym glykosidasu, která glykosid štěpí. Štěpením se uvolňuje kyanovodík a benzaldehyd. Kyanovodík způsobuje jedovatost semen hořkých mandlí, která je tak značná, že smrtelnou dávkou je již 50 až 60 mandlí, přičemž pro děti je tato dávka nižší, asi 6 až 10 semen. Benzaldehyd má na svědomí typický zápach, což se běžně připisuje kyanovodíku (ten po hořkých mandlích páchne také, ale nevzniká v takové koncentraci, aby byl zápach patrný).

Sladké mandle jsou především poživatinou, hořkých mandlí se používá jako koření a nachází své uplatnění i ve farmacii. Mandlový olej se získává téměř výhradně z hořkých mandlí, přičemž obsahuje asi 80 % benzaldehydu a 2 až 4 % kyanovodíku. Silice zbavená kyanovodíku se uplatňuje v potravinářství a kosmetice. Vodný destilát s neoddělenou silicí se nazývá hořkomandlová voda (Aqua amygdalae amarae) a používá se pro ochucování léků a někdy také pro zlepšení odkašlávání (zvyšuje sekreci hlenu a snižuje jeho viskozitu).

Amygdalin je přítomen i v semenech některých jiných domestikovaných druhů, zejména v semenech meruňky (Armenica vulgaris) a broskve (Persica vulgaris). Zde se vyskytuje též v nezanedbatelných koncentracích, proto by se vnitřky pecek neměly konzumovat. Místo konzumace můžeme provést jednoduchý pokus - čichem ověříme, že čerstvě vyloupnutá semena po hořkých mandlích nepáchnou, zatímco semena, která rozetřeme, začínají páchnout po hořkých mandlích dosti silně. To je důkazem toho, že kyanogenní glykosid a enzym glykosidasa jsou oba v pecce přítomny, ale jsou umístěny v rozdílných váčcích, takže se k sobě dostanou až po mechanickém rozrušení.

Nahoru

Jabloňové (Maloideae)

Jabloňové jsou keře a stromy s květy, v nichž jeden až pět plodolistů srůstá s češulí za vzniku nepravého plodu malvice. I zde můžeme nalézt kyanogenní glykosidy.

Hloh (Crataegus sp.)

Všechny u nás se vyskytující druhy hlohů (Crataegus laevigata, C. monogyna, C. curvisepala) jsou keře a stromy vynikající značnou variabilitou. Květy, vyrůstající ve vrcholičnatých květenstvích, páchnou trimethylaminem. Plody jsou červené malvice. Drogou je list s květy (Folium crataegi cum flore).

Droga obsahuje především flavonoidy - kvercetinové a apigeninové glykosidy - hyperosid, rutin, kvercetin-rhamnogalaktosid, vitexin a jiné. Dále jsou přítomné proantokyaniny a triterpenické kyseliny. Z vedlejších látek jsou významné cholin, aminy, purin a katechinové třísloviny.

Droga rozšiřuje koronární cévy, čímž zlepšuje krevní průtok a snižuje krevní tlak. Na srdce působí mírně posilujícím způsobem, umožňuje zvládnout vyšší tělesné výkony bez znatelné změny pulsu. Hlohu se užívá zejména při lehčích srdečních, oběhových a podobných poruchách, kdy ještě není třeba sáhnout ke kardiotonickým glykosidům.

Jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)

Jeřáb je strom s lichozpeřenými listy. Květy vyrůstají v bohatém chocholíku. Plody jsou červené malvice - jeřabiny. Jeřabiny se sbírají (Fructus sorbi). Vyznačují se zejména výskytem cukerného alkoholu sorbitolu a větším množstvím kyseliny askorbové (0,1 %). Dále jsou obsaženy kyselina jablečná, sorbinová, parasorbinová, rozličné cukry, pektiny a třísloviny. Jeřabiny mají močopudný a mírně projímavý účinek a v lidovém léčitelství se jich proto užívá při močových kamenech a revmatických onemocněních.

Hrušeň (Pyrus sp.)

Hrušeň je domestikovaný strom, pěstovaný pro své plody. Listy hrušně obsahují arbutin, který se na podzim rozkládá a uvolněný hydrochinon se oxiduje na černý chinhydron (směs hydrochinonu a chinonu), což způsobuje černání listů hrušní na podzim. Listů hrušní se používá též v lidovém lékařství. )

Nahoru
Dvouděložné - přehled
Jiří Kysilka
Zpět