Dvouděložné rostliny

Bobovité (Fabaceae)

Jsou to stromy a byliny rozmanitého vzhledu. Listy bývají složené, konečné lístky bývají často přeměněny v úponky, u některých rostlin můžeme nalézt trny. Bobovité jsou rozšířeny v tropických i mírných oblastech celé zeměkoule. Květy jsou většinou oboupohlavné, souměrné, koruna je rozlišena v pavézu, křídla a člunek. Bývají seskupeny v květenství - nejčastěji hrozen nebo hlávku. Tyčinek je 10, mohou být volné nebo srostlé, a to nejčastěji dvoubratré 9 + 1. Květ je takto dokonale přizpůsoben k opylení hmyzem. Plodem je lusk, struk nebo několikasemenná nažka. Mnohé z těchto rostlin jsou důležité z farmaceutického, ale i z potravinářského hlediska.

Bobovité jsou velice pestrou skupinou i co se týče obsahových látek. Semena bobovitých obsahují tuky, bílkoviny a značné množství polysacharidů. U semen chudých na tuky můžeme nalézt více bílkovin a sacharidů (např. čočka, hrách) a naopak - kde je méně sacharidů a bílkovin, tam je více tuků (např. podzemnice olejná). Některá semena obsahují toxické bílkoviny fytoaglutininy (např. semena akátu). V některých druzích jsou též přítomny alkaloidy. Např. pro druhy vlčí bob mnoholistý nebo štědřenec zlatý déšť je charakteristický výskyt chinolizidinových alkaloidů. U některých druhů můžeme nalézt i saponiny, a to zejména triterpenické (např. glycyrrhizin z lékořice lysé) nebo též steroidní. V této čeledi jsou také značně rozšířeny isoflavony, které mají estrogenní účinek na savce. Jmenujme např. ononin vyskytující se v jehlici trnité. Pro některé druhy jsou typické kumariny a jejich glykosidy (např. komonice lékařská). Některé druhy obsahují i toxické neproteinové aminokyseliny (např. hrachor). Kromě uvedených látek se v čeledi bobovitých vyskytují i různé další látky, jako jsou flavonoidy, slizy a antokyanidiny. To vše naznačuje, že čeleď bobovitých není z fytochemického hlediska jednotná.

U bobovitých musíme také zmínit výskyt hlízkových bakterií na kořenových hlízkách. Ty jsou schopny vázat vzdušný dusík, čímž obohacují půdu o důležité dusíkaté živiny.

Nahoru
Fazol obecný (Phaseolus vulgaris)

Fazol je jednoletá bylina se střídavými, dlouze řapíkatými listy, složenými ze tří lístků. V úžlabí listů vyrůstají řídké hrozny květů. Existuje mnoho odrůd, přičemž fazole jsou pěstovány pro semena, plody i pro okrasu. Drogou jsou sušené chlopně lusků (Fructus phaseoli sine semine). Droga obsahuje antidiabetické glukokininy a arginin. Používá se zejména v lidovém léčitelství proti cukrovce, působí též močopudně.

Puchýřnatec jedovatý (Physostigma venenosum)

Puchýřnatec neboli kalabarský bob je oplétavý polokeř z tropické západní Afriky. Má trojčetné listy a červené květy. Sbírají se semena (Semen calabar). Z nich se izolují alkaloidy, zejména fysostigmin (eserin). Fysostigmin patří k nejjedovatějším alkaloidům. Domorodci nazývají tyto boby esere. V semenech je obsaženo asi 0,5 % alkaloidů.

Domorodci tuto rostlinu používají k zvláštnímu účelu - k soudům. Obžalovaný byl postaven před úkol sníst semena. Byl-li nevinen, pak přežil, a byl-li vinen, pak jej semena zahubila. Pro domorodce to byl zásah boží, my však víme, že tuto skutečnost lze vysvětlit i racionálně - když byl člověk nevinný, pak si věřil a semena rychle snědl, což prudce podráždilo žaludek a vyvolalo okamžité zvracení. Když však byl dotyčný vinen, jedl semena pomalu a nejistě, což způsobilo to, že dokonale vstřebal všechen fysostigmin a otrávil se.

Fysostigmin je mocným inhibitorem acetylcholinesterasy, kterou reverzibilně inaktivuje. Acetylcholinesterasa je enzym, rozkládající nervový přenašeč acetylcholin. Ten takto může neomezeně působit. Proto fysostigmin dráždí parasympatikus a zakončení hybných nervů příčně pruhovaného svalstva. Fysostigmin se navíc rozpouští v lipidech, což způsobuje jeho snadné vstřebávání.

Otrava fysostigminem počíná slzením očí. Otrávený vidí nejasně, protože oční čočka je zaostřena nablízko. Hodně sliní, potí se a je zarudlý v obličeji. Průdušky vylučují hodně hlenu, který je vykašláván. Trávicí ústrojí reaguje též bouřlivě, odchází hodně stolice, dotyčný zvrací, též hodně močí. Stahuje se děloha, proto u těhotné ženy může nastat potrat. Ve svalstvu nastává jakési vrnění až křeče. Projevuje se též bolest hlavy, závrať, smrtelná úzkost, slabost a skleslost. Smrt nastává zastavením dechu. Pokud postižený přežije, přetrvávají žaludeční a střevní příznaky ještě několik dnů. Nejmenší pozorovaná smrtelná dávka je 10 mg fysostigminu. Při požití 0,6 g bobu již vzniká smrtelná otrava, přičemž jeden bob váží 3 g.

Fysostigmin je součástí očních kapek proti zelenému zákalu. Zde je důležité nezaměnit tyto oční kapky např. za kapky nosní, což by vedlo k otravě. Fysostigmin se používá též při různých nervových chorobách - např. obrny, míšní obrnění a podobně. Lze jej použít pro aktivaci epileptických záznamů EEG.

Nahoru
Jestřabina lékařská (Galega officinalis)

Jestřabina je vytrvalá bylina s lichozpeřenými listy a bílými až fialovými květy, vyrůstajícími v hroznech. Vyskytuje se i u nás. Pěstuje se na hlubokých půdách v teplejších oblastech. Sbírá se nať (Herba galegae). Nať obsahuje guanidinový derivát galegin, který snižuje hladinu glukosy v krvi. Dále jsou obsaženy flavonoidy (zejména v květech), třísloviny a malé množství saponinů.

Kozinec slizodárný (Astragalus gummifer)

Kozinec je keřovitá, až 2 m vysoká, pichlavá rostlina s lichozpeřenými listy. V pletivech jsou sekreční nádržky. Po naříznutí větévek poskytují slizovou drogu tragant (Tragacantha). Pěstují se v Malé Asii.

Tragant je směsí polysacharidů, přičemž 60 až 70 % tvoří bassorin (bobtnavá látka) a tragakantin (ve vodě rozpustný). Tragakantin je složen z kyseliny tragantové a z arabinogalaktosy. Kyselina tragantová tvoří lineární řetězec esterů kyseliny D-galakturonové a bočný řetězec z xylosy, fukosy a galaktosy. Droga obsahuje také škrob.

Používá se zejména pro mechanickou ochranu sliznic, je to také slabé projímadlo. Jinak se přidává do tablet jako pojivo, ulehčující jejich rozpadavost. Často je složkou mnohých krémů a mastí jako prostředek na zmírnění účinnosti dráždivých a leptavých látek. V zubním lékařství je užíván jako tmel. Své uplatnění nachází i v analytické chemii a v potravinářství.

Lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra)

Lékořice je vytrvalá bylina s lichozpeřenými listy. Květy vyrůstají v hroznovitých květenstvích z úžlabí listů. V mnohých zemích se pěstuje. U nás roste zplanělá na jižní Moravě. Sbírají se podzemní části (Radix liquiritiae).

Droga obsahuje 2 až 15 % triterpenických saponinů, přičemž hlavní složkou je glykosid glycyrizin (1,5 až 10 %), což je velmi sladce chutnající amonná či vápenatá sůl kyseliny glycirizinové - je asi 50krát sladší než sacharosa. Aglykonem je 18-β-glyceritin, cukernou složkou jsou dvě molekuly kyseliny β-D-glukuronové. Rozštěpením glykosidu sladká chuť mizí. Dále je zde přítomna kyselina glabrinová. Žluté zbarvení drogy způsobují likviricigenin a isolikviricigenin, droga obsahuje také asi 30 flavonových derivátů - např. glabrol, hispaglabridin, oxykumariny - např. umbeliferon a herniarin, látky typu estrogenních steroidních hormonů, které jsou schopny rozházet lidský hormonální metabolismus. Vyskytují se i hořčiny - např. glyciramin, dále živice, sacharidy a škrob.

Lékořice se užívá proti kašli, neboť podporuje tvorbu hlenu, který je spíše řidší. Působí také antibaktericidně a antivirózně. Má také močopudné a protizánětlivé účinky. Používá se též při trávicích poruchách, jako jsou žaludeční vředy a záněty. Může příznivě působit též při revmatu. Droga se používá též jako pomocná látka, zejména pro úpravu chuti některých léků. Lékořice je využívána i v potravinářství.

Nahoru
Podzemnice olejná (Arachis hypogaea)

Podzemnice je jednoletá bylina se sudozpeřenými listy a jednotlivými žlutými květy, vyrůstajícími z paždí listů. U této rostliny můžeme pozorovat jev zvaný geokarpie - semeníky se po opylení zavrtávají do země a dozrávají v jedno až třísemenný nepukavý lusk. Semena poskytují olej (Oleum arachidis), který je polovysychavý, světle žlutý a mimořádně kvalitní. Obsahuje zejména estery kyseliny olejové a linolové.

Soja setá (Glycine max)

Soja je jednoletá bylina, vysoká asi 1 m. Pochází z východní Asie, kromě toho se hodně pěstuje v Severní a Jižní Americe a ve východní Evropě. Je hustě ochlupená a dosti rozvětvená s trojčetnými listy a malými světle modrými až fialovými květy. Plody jsou chlupaté struky s několika vejcovitými, lesklými, obyčejně žlutými semeny, která se podobají našim fazolím.

Semena jsou potravinou, nejlevnějším zdrojem bílkovin. Obsahují též 15 až 25 % oleje, který je složen zejména z esterů kyseliny linolové, olejové a linolenové. Používá se zejména jako pokrmový olej, ale významné je jeho použití v technické praxi. Používá se jako součást diet při kornatění cév.

Pískavice řecké seno (Trigonella foenum-graecum)

Řecké seno je jednoletá, pronikavě zapáchající bylina se vzpřímenou, málo větvenou lodyhou. Listy jsou trojčetné. Žluté květy vyrůstají po jednom nebo po dvou v paždí listů. Plod je dlouhý, úzký, zahnutý, dlouze zobanitý lusk. Pochází z Iráku, pěstuje se v jižní Evropě a v teplejších oblastech střední Evropy. Poskytuje semena (Semen foenugraeci).

Droga obsahuje zejména sliz (20 až 45 %), tvořený manogalaktany, vázanými 1,4-β-glykosidicky, přičemž je obsažen i jistý podíl xylosy. Krom toho je přítomno asi 20 až 28 % proteinů, olej a steroidní saponiny. Hořkou chuť drogy zapříčiňují přítomné furostanové glykosidy. Vyskytují se zde i steroly, peptidový ester foenugraecin, flavonoidy (vitexin, saponaretin, homoorientin aj.), alkaloid trigonelin, stopy nikotinamidu a silice, způsobující typický nepříjemný kořeněný pach. Používá se při různých žaludečních, střevních, průduškových a žlučníkových problémech, přičemž působí ochranně na různé sliznice. Tato rostlina také odpuzuje kobylky, čehož se využívalo při ochraně úrody.

Nahoru
Čičorka pestrá (Coronilla varia)

Čičorka je vytrvalá, poléhavě vystoupavá bylina, rostoucí u nás na křovinatých stráních, náspech a podobně. Složené listy jsou 6 až 10jařmé. Květy vyrůstají v dlouze stopkatém okolíku. Jejich koruny jsou růžově bílé, přičemž pavéza je tmavě růžová. Rostlina obsahuje kardioglykosidy, pročež je předmětem výzkumu.

Komonice lékařská (Melilotus officinalis)

Komonice je vysoká, většinou dvouletá rostlina s trojčetnými listy. V jejich úžlabí vyrůstají řídké hrozny malých žlutých květů. Sbírají se vrcholky kvetoucích rostlin (Herba meliloti). Obsahové látky tvoří kumariny (0,9 %), které vznikají při sušení a jsou příčinou typické vůně po senu. K prekurzorům v rostlině patří melilotosid, melilotin, dále jsou přítomny puriny, alantoin, kyselina močová, sliz a cholin. Slouží především k úpravě vůně, působí močopudně. Externě se používá na obklady a koupele, které léčí zejména vředy a rány. Ve vlhké droze se působením bakterií tvoří dikumarol, který snižuje krevní srážlivost.

Jehlice trnitá (Ononis spinosa)

Jehlice je polokeř se silně kolcovitě trnitými větvemi a růžovými květy, které vyrůstají většinou jednotlivě v úžlabí trojčetných listů. Z krátkých oddenků vyrůstají dlouhé tuhé dřevnaté kořeny, které poskytují drogu (Radix ononidis). K účinným látkám patří především flavonoidy, zejména isoflavonový glykosid ononin, který má slabě estrogenní účinky, dále triterpeny - pentacyklický ononid a onokol. Je přítomna i silice, jejíž hlavní složkou je trans-anetol.

Nahoru
Janovec metlatý (Sarothamnus scoparius)

Janovec je až 2 m vysoký keř s pruhovitými hranatými zelenými větvemi. Květy jsou žluté, listy jsou velmi malé a řídké. Plodem je lusk. Roste na písčitých půdách ve světlejších hájích. Sbírá se nadzemní část (Herba sarothamni scoparii), která slouží jako surovina pro izolaci alkaloidů. Rostlina je jedovatá, obsahuje alkaloidy, zejména spartein a oxyspartein, krom toho také genistein, sarotamnin, cytisin a jiné.

Štědřenec zlatý déšť (Laburnum anagyroides)

Štědřenec je keř nebo strom, pocházející z jižní Evropy. Jeho listy jsou tříčetné, květy jsou velké žluté, vyrůstají v převislých hroznech. U nás je často pěstován v parcích. Ve všech svých částech, zejména v semenech, obsahuje alkaloid cytisin, pročež je jedovatý.

Cytisin je křečový jed. Lokálně působí dráždivě. Otrava propuká velmi brzy, někdy již za čtvrt hodiny, nejdéle však do hodiny. Po dlouhé nepříjemné nevolnosti se postiženého zmocní mnohahodinové zvracení, které se nakonec stává krvavým. Později se dostavuje průjem. Otrávený je velmi skleslý a zesláblý. Vyvstává na něm studený pot, má záškuby ve svalstvu a křeče. Někdy se dostavují i deliria a halucinace. Smrt může nastat někdy již za hodinu po propuknutí otravy, někdy za několik hodin. Otravu vyvolá poměrně malý počet semen, u dětí jsou to již tři semena.

Podobnou otravu můžeme pozorovat i v případě příbuzného jerlínu japonského (Sophora japonica), který se u nás pěstuje jako okrasný keř nebo strom.

Trnovník akát (Robinia pseudoacacia)

Akát je strom původní v Severní Americe, u nás dosti rozšířený. Je trnitý, má složené lichozpeřené listy. Bílé květy vykvétají v květnu až v červnu v převislých hroznech. Plody jsou smáčklé lusky. Stromy se úspěšně šíří na úkor jiné vegetace, protože do půdy vylučují jedovaté látky. Používá se květ (Flos robiniae), který obsahuje silici, flavonoidy (robinin, akaciin, kempferol), kyselinu antranilovou, farnezol, nerol a linalol. Používá se pro ochucování a pro podporu chuti k jídlu. Slouží též k izolaci nerolu pro parfumerické účely.

V celé rostlině, ale zejména v kůře je přítomen rostlinný toxalbumin robin. Robin silně porušuje tkáně, po vstřebání dráždí a nakonec paralyzuje centrální nervovou soustavu. Působí též na červené krvinky a má imunogenní vlastnosti. Otravy nejsou příliš časté, objevují se spíše u zvířat. Projevují se neklidem, obluzením, neschopností chůze, křečovými bolestmi žaludku, nevolností, zvracením. Na jazyku se objevuje bílý povlak, končetiny jsou chladné.

Nahoru
Dvouděložné - přehled
Jiří Kysilka
Zpět