Dvouděložné rostliny

Kokovité (Erythroxylaceae)

Jsou to stromy a keře, rozšířené v tropech, zvláště v Americe. Listy jsou jednoduché, vždyzelené, střídavé. Květy jsou oboupohlavné, pětičetné, pravidelné. Plody jsou peckovice. Tyto rostliny tvoří tropanové alkaloidy, které mají anestetický účinek.

Rudodřev koka (Erythroxylon coca)

Koka je malý keř s vytrvalými listy. Dřevo a lýko mladých větévek je přítomností fenolických látek zbarveno červeně Pochází z vlhkých pralesů podhůří peruánských a bolivijských And.. Pěstuje se v řadě tropických oblastí. Kokové listy se používají jako surovina pro izolaci kokainu. Američtí indiáni je též žvýkají s vápnem, čímž dosáhnou povzbuzení a omámení.

Kokain na sliznici vyřazuje receptory pro bolest, pročež se ho používá jako lokálního anestetika při očních a krčních operacích. Jinak byl pro svou nebezpečnost z větší části nahrazen alternativními látkami s podobným účinkem, jako je např. prokain.

Kokain je jed, často zneužívaný narkomany. Člověk, který nikdy kokain nepoužil, nemůže očekávat žádnou euforii, naopak - vyvíjí se poměrně nepříjemný stav. Otrávený zbledne, je mu špatně, cítí úzkost a má závratě. Zornice se rozšíří a tep se zrychlí. Po těchto primárních příznacích se někdy může dostavit euforie, vzrušení, pocit značného stupňování energie a obrovské výkonnosti. Často se vyskytuje i pohlavní podráždění, zejména u žen. Může se dostavit i ztráta paměti, osoby získají paměťový klam, přičemž jsou o pravdivosti vzpomínky přesvědčeni a jejich líčení skutečnosti se zdá být pravděpodobným.

Při těžké otravě se objevují ve svalstvu záškuby a křeče, teplota stoupá, krevní oběh slábne. Otrávený nakonec kolabuje a umírá pro ochrnutí dýchacího centra. Při velkých dávkách se může kolaps dostavit již za několik minut po aplikaci roztoku. Akutní otrava kokainem probíhá dost individuálním způsobem. U někoho se dosti stupňuje energie, po čemž následuje úplné vyčerpání, jinému se po téže dávce udělá špatně, zbledne a omdlí. Někdo získává silné halucinace, které jej mohou přinutit až ke spáchání sebevraždy.

S kokainem je spjata i chronická otrava - tzv. kokainismus. Prvními kokainisty byli domorodí indiáni, žvýkající kokové listy. S izolací kokainu se objevilo jeho šňupání, které se nejvíce rozmohlo po druhé světové válce. Vzácně se vyskytuje též vstřikování kokainu pod kůži. Užívání kokainu je dosti návykové.

Častým užíváním vzniká schopnost mít příjemné halucinace. Dotyční pak leží v polospánku s krásnými sny. Halucinace jsou převážně zrakové, ale řidčeji sluchové, někdy i tělové. Někdo má pocit, že létá, jiný se domnívá, že vidí své cévy, pracující nervy, červené a bílé krvinky. Kokainisté všude vidí drobné parazity, často se bojí, že mají svrab nebo vši, vidí hmyz i ve svých sekretech. Někteří vidí trpaslíky.

Kokainista hubne a chátrá, je vzrušený, má lesklé oči s rozšířenými zornicemi, třese se a počet tepů někdy dosahuje pozoruhodné výše. Objevuje se nespavost, dotyčný je ve stavu trvalého neklidu a podráždění. Člověk se cítí pronásledovaný - v noci mívá různé halucinace, které si vykládá většinou paranoidně - myslí, že pro něho jde policie.

Kokainismus může způsobit destrukci osobnosti a vyvolávat různé perverze. Kokainisté rádi svádějí druhé, rádi užívají drogu ve společnostech - vyznačují se družností. Ženy se stávají nymfomanickými, ztrácejí veškerý stud. U mužů vzrůstá pohlavní touha, ale klesá schopnost ji ukojit. Na tomto podkladě vznikají časté deviace.

Při prvním požití kokainu je smrtelná dávka asi 1 g, přičemž toxické příznaky se objevují i při mnohem menších dávkách (i 0,07 g). Při chronické otravě je potřeba kokainu neustále větší, a to z důvodu touhy po zvýšeném příjemném vnímání - na rozdíl třeba od morfinu, kde se potřeba dávky zvyšuje kvůli rostoucímu návyku. Zvyšuje se tolerance vůči kokainu - kokainisté přijímají i 20 až 30 g kokainu denně, což jsou dávky mnohokrát vyšší, než je dávka smrtelná.

Nahoru

Lichořeřišnicovité (Tropaeolaceae)

Jsou to poléhavé byliny s jednoduchými celistvými listy. Květy jsou oboupohlavné, jednotlivé, pětičetné, ostruhaté. Plod se rozpadává na 3 peckovicové plůdky. Jsou rozšířené v jižní Americe.

V pletivech obsahují stejně jako rostliny brukvovité myrosinové buňky, pro které je charakteristická přítomnost glukosinolátu glukotropeolinu.

Lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus)

Lichořeřišnice je poléhavá až popínavá bylina s dlouze řapíkatými, štítovitými listy. Květy jsou ostruhaté, velké, oranžově žluté až ohnivě červené. Pochází z Peru, u nás je pěstována jako typická balkónová okrasná rostlina. Používají se plody (Fructus tropaeoli), které obsahují glukotropeolin, jehož štěpným produktem je prchavý benzylisothiokyanát. Drogy se užívá jako prostředku pro desinfekci močových cest a při zánětech horních cest průdušek.

Nahoru
Dvouděložné - přehled
Jiří Kysilka
Zpět