Dvouděložné rostliny

Kulčibovité (Loganiaceae)

Jsou to tropické dřeviny. Jejich listy jsou vstřícné nebo přeslenité. Květy jsou oboupohlavné, různoobalné, pětičetné. Plodem je tobolka nebo bobule, velice zřídka peckovice.

Je pro ně charakteristická přítomnost indolových alkaloidů a iridoidů. Např. z rodu Strychnos bylo izolováno již více než 100 alkaloidů, zejména strychnin, brucin atp.

Kulčiba dávivá (Strychnos nux-vomica)

Kulčiba je strom, případně keř z tropické Asie, pěstuje se též v Africe. Listy jsou křižmostojné, bílé květy vyrůstají ve vidlanech. Plody jsou velké kulaté bobule s tuhým, šedě žlutým oplodím. V rosolovité dužnině jsou 2 až 4 okrouhlá zploštělá semena (Semen nucis vomitae, Semen strychni), která slouží jako surovina pro izolaci alkaloidů a výrobu léčiv. Semena obshují indolové alkaloidy (2 až 3 %), zejména strychnin (1%) a brucin (1,5%). Kromě alkaloidů se v semeni vyskytují též hořčiny (loganin) a olej. Alkaloidy se nacházejí i v kůře a v listech rostliny.

Droga ve formě extraktu nebo přímo izolovaný strychnin se používají pro zvýšení chuti k jídlu a k posílení svalstva. Strychnin dráždí centrální nervovou soustavu, zejména nervy páteřní míchy, zvyšuje napětí svalstva, čehož lze využít při léčení svalové ochablosti (např. při poruchách trávicího ústrojí). Povzbuzuje dýchání a krevní oběh, lze jej též použít jako protijed při otravách hypnotiky. Brucin se někdy používá jako standard hořkosti.

Strychnin je typický křečový jed. Otravuje převodné buňky zadních kořenů míšních a umožňuje rozsáhlé rozšíření podráždění. Příležitostí k otravě je u nás zejména používání strychninu jako léku, u nás však existuje jistá obava ze strychninu, takže k těmto otravám většinou nedochází. K otravám může dojít i vinou záměny - strychninu se užívá též jako jedu na krysy. Vyskytují se i vraždy a sebevraždy.

Nejmenší smrtelnou dávkou je 30 mg strychninu, dávkou zaručeně toxickou je 200 mg strychninu. Osoby trpící srdeční vadou a děti jsou k strychninu citlivější. Otrava strychninem probíhá ve dvou stádiích. V prvním stádiu dochází ke zbystření smyslů, které přerůstá natolik, že je to již nepříjemné. Otrávený se stává dráždivým. Ucítí nezvyklé pocity ztuhlosti ve žvýkacím a šíjovém svalstvu, vázne polykání. Objevuje se závrať. Toto stadium trvá různě dlouho podle velikosti dávky a dalších podmínek, obvykle čtvrt až půl hodiny. Pak se stupňuje úzkost postiženého až do stavu, zvaného smrtelná úzkost. Dotyčný se leká maličkostí, nejhůře pociťuje sluchové vjemy, ale těžko snáší též vjemy zrakové a hmatové.

Tím pomalu nastává druhé stadium otravy - stádium křečového záchvatu. Tělo strne, každý jeho sval je ztuhlý v křeči. Během křečí se zastaví dech, stoupá krevní tlak. Utrpení během takového záchvatu je nesnesitelné. Záchvat trvá asi 1 až 2 minuty, přičemž po záchvatu se dotyčný opět vrací do prvního stádia, které je jakýmsi klidem před bouří - každý sebemenší podnět je znovu schopen vyvolat nový záchvat. Záchvaty se tedy opakují a otrávený je stále více a více vyčerpaný, ale vědomí neztrácí. Smrt nastává zpravidla v záchvatu udušením nebo obrnou dýchacího středu či obrnou srdečního svalu. Slabší jedinci umírají někdy již při třetím záchvatu. Při dlouhodobém užívání strychninu dochází v těle k jeho hromadění, přičemž znenadání může nastat prudká otrava.

Kulčiba jedodárná (Strychnos toxifera)

Kulčiba jedodárná a další druhy kulčib jsou nejčastěji liány, pocházející z tropické Jižní Ameriky, zejména z povodí řek Orinoko a Amazonka. Používá se jich pro zisk drogy zvané kurare.

Kurare je zahuštěný vodný extrakt, získaný z rozličných částí (kůra, kořeny, listí...) druhů rodu Strychnos, zejména Strychnos toxifera, Strychnos castelnaei a jiných. Lze je ovšem získat i z některých druhů čeledi Menispermaceae. Je to pastovitá nebo ztvrdlá hmota tmavohnědé barvy, rozpustná ve vodě a v zředěném ethanolu. Kurare lze z rostlin získat varem jejich částí, následným zahuštěním nad ohněm nebo na slunci. Droga je bez zápachu, chutná však velice hořce.

Kurare bylo tradičně využíváno jihoamerickými indiány z povodí řek Amazonka a Orinoko jako šípový jed. Jednotlivé druhy kurare se nejprve označovaly podle nádob, do kterých se dávaly - kalebasové, tubo-kurare, hrncové. Dnes se kurare balí většinou do plechovek, proto se spíše používá rozlišení podle botanického původu - Loganiaceae-kurare a Menispermaceae-kurare. Loganiaceae-kurare obsahuje dimerní indolové alkaloidy, jako je např. toxiferin-C, kurariny, a monomerní strychninové či karbolinové alkaloidy. Nejvýznamnějším alkaloidem kurare je tubokurarin.

Indiáni využívali kurare odedávna při lovu zvěře. Vniknutí malého množství do krevního oběhu způsobí ochrnutí svalstva a oběť hyne zástavou dýchání. Jed se však nevstřebává trávicí soustavou. Kurare slouží k izolaci alkaloidů, zejména tubokurarinu. Kurare a tubokurarinu se používá zejména pro uvolnění svalstva v chirurgii a někdy též při tetanu.

Kurare ochrnuje zakončení motorických nervů. Je sice jedem křečovým, ale právě ochrnutí koncových nervů zabraňuje vypuknutí křečí. Kurarové alkaloidy vytěsňují acetylcholin, čímž zabraňují převodu nervového vzruchu na sval, což vyvolá uvolnění až ochrnutí kosterního svalstva. Při otravě nejprve dochází ke vzniku obrny svalů očních víček, takže postižený neudrží oči otevřeny. Pak vázne výslovnost některých slov a je ztíženo polykání. Poté ochrnují různé příčně pruhované svaly, nakonec dochází k zástavě dechu.

Nahoru
Dvouděložné - přehled
Jiří Kysilka
Zpět