Kapraďorosty (Pteridophyta)
Kapraďorosty tvoří skupinu několika oddělení suchozemských výtrusných rostlin, jejichž tělo je již rozčleněno na kořen, stonek a listy. Vyskytují se u nich také svazky cévní. Rozmnožují se pomocí výtrusů. Je to velice starobylá skupina, jejíž hlavní rozvoj probíhal v prvohorách, odkdy nám po nich zbyla fosilní paliva, jako je uhlí, ropa či zemní plyn. Stále však existuje dost zástupců, kteří nás zajímají i dnes.
Plavuně (Lycopodiophyta)
Plavuně jsou starobylé výtrusné rostliny bylinného vzrůstu, plazivé nebo i tvaru liány. V prvohorách rostly i stromovité formy. Listy jsou malé - šupinovité nebo jehlicovité. Vyskytuje se zde nápadná rodozměna s převažujícím sporofytem. plavuně hromadí mnohé toxické látky, hlavně chinolinový alkaloid lykopodin, vznikající z prekurzoru lysinu.
Plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
Plavuň vidlačka je vytrvalá plazivá rostlina s vidličnatě větveným stonkem, hustě porostlým čárkovitými listy, protaženými ve vláskovitou špičku. Asi 100 cm dlouhé lodyhy bývají zakončeny vidlicí výtrusných klasů. Vyskytuje se poměrně vzácně ve světlejších sušších lesích a vřesovištích všech poloh. Ve farmacii jsou užívány kulovitě čtyřstěnné výtrusy (Sporae lycopodii clavati, nebo jen Lycopodium). Někdy se využívá také nať (Herba lycopodii).
Plavuňové výtrusy (Sporae lycopodii)
Drogu tvoří jemně pohyblivý prášek světle žluté barvy, lepící se na prsty. Droga nemá žádný pach a též chuť je nevýrazná. Na vodě a chloroformu plavou, povařením ve vodě se však potápí, stejně tak se potápí i v 95% lihu a v terpentýnové silici. Při mikroskopickém pozorování drogy, nejlépe v roztoku chloralhydrátu, můžeme pozorovat výtrusy v podobě čtyřstěnů se třemi plochými a jednou vypouklou stěnou. Droga je uvedena v ČSL 4.
Výtrusy se běžně používají jako protizánětlivý zásyp, případně jako pomocná látka při výrobě pilulek. Jsou netoxické, obsahují asi 50% oleje, tvořeného především nenasycenými mastnými kyselinami, dále je přítomna kyselina hydrokávová, můžeme zde však nalézt i polymerní terpeny, zejména sporopolenin, který tvoří blány výtrusů.
Nať plavuně (Herba lycopodii)
Drogu tvoří usušená nadzemní část rostlin. Nať obsahuje alkaloidy, zejména lykopodin, klavatin, klavatoxin, ale i nikotin, jejichž komplex snižuje tělesnou teplotu při horečce. Tato droga dnes není příliš užívaná.
Přesličky (Equisetophyta)
Přesličky patří taktéž mezi nejstarší cévnaté rostliny, obří stromovité formy jsou známy již v karbonu. Dnes přežívají pouze zbytky. Stonek je zřetelně článkovaný a dutý, na povrchu podélně rýhovaný, bohatě prostoupený kyselinou křemičitou. Listy jsou úzce čárkovité, sestavené do přeslenů. U některých zástupců jsou lodyhy rozlišeny ve fertilní lodyhu jarní a sterilní lodyhu letní, která má jen asimilační funkci. Existuje 35 druhů přesliček, hojně zastoupených po celém světě. Na našem území roste 12 druhů.
Pro přesličky je typické hromadění oxidu křemičitého, ačkoli zatím nevíme, jak k němu dochází. Pro rostlinu zajišťuje zpevňovací funkci. Jinak přesličky obsahují flavonoidy a jiné polyfenoly, dále pak saponiny. U některých druhů byly prokázány alkaloidy, zejména nikotin. Přesličky obsahují thiaminasu, tj. enzym, který rozkládá vitamín B1.
Přeslička rolní (Equisetum arvense)
Přeslička rolní je vytrvalá bylina, vysoká 10 až 60 cm. V zemi má plazivé článkované oddenky. Jarní lodyhy mají pleťovou barvu a nesou výtrusné klasy, po vyprášení výtrusů zanikají. Poté vyrážejí letní lodyhy. Přesličku rolní můžeme nalézt na vlhkých nebo písčitých místech. Je to nepříjemný plevel. Nať přesličky rolní, tedy letní zelená lodyha, se sbírá (Herba equiseti).
Nať přesličky (Herba equiseti)
Drogu tvoří tuhé, duté, velmi křehké usušené letní lodyhy. Jsou dlouhé až 40 cm. Z lodyh vycházejí přeslenité větve. Nemá pach, chutná nevýrazně, mezi zuby vrže. Je-li droga řezaná, jde o tenké, čtyř až pětihranné úlomky postranních větví. Práškovanou drogu tvoří šedozelený až zelený, na omak drsný prášek. Droga je uvedena v ČSL 4.
Droga obsahuje značné množství kyseliny křemičité (asi 10 %), saponiny, zejména triterpenový saponin ekvisetonin se slabým hemolytickým účinkem, a flavonoidy. Jsou zde přítomny i organické kyseliny, jako jsou kyselina jablečná a šťavelová. Komplex těchto látek působí výsledně močopudně, aniž by však měnila iontové rovnováhy v těle. Lidově se používá na léčení tuberkulózy. Kyselina křemičitá působí též proti plicním a infekčním onemocněním.
Přeslička bahenní (Equisetum palustre)
Přeslička bahenní je vytrvalá bylina s mohutnými lodyhami, méně větvenými než v případě přesličky rolní. Roste na vlhčích místech. Obsahuje piperidinové alkaloidy, například nikotin. Pro obsah těchto alkaloidů je jedovatá a nesbírá se, stejně jako nesmí dojít k záměně při sběru přesličky rolní. Ostatní druhy přesliček, zejména přeslička lesní (Equisetum sylvaticum) a přeslička říční (Equisetum fluviatile) jsou taktéž jedovaté a nepoužívají se.
Kapradiny (Polypodiophyta)
Jsou to rostliny bylinného až stromovitého vzrůstu, se stonkem nečleněným v internodia. Listy jsou obvykle vícekrát zpeřené, v mládí circinátně svinuté. Listy nesoucí výtrusy jsou většinou odlišné od listů asimilačních. Z hlediska farmacie a toxikologie je důležitý zejména řád osladičotvaré (Polypodiales).
Kapraď samec (Dryopteris filix-mas)
Kapraď samec je vytrvalá rostlina s krátkým tlustým oddenkem, který je hustě porostlý listy, jejichž řapíky jsou pokryty plevami. Roste dost hojně ve vlhčích a stinných lesích. Kdysi se sbírala podzemní část (Radix filicis maris).
Oddenek kapradi samce (Radix filicis maris)
Drogu tvoří oddenek s přisedlými listovými základy. V mezibuněčných prostorách oddenku jsou sekreční žlázky. Obsahové látky jsou deriváty floroglucinu a kyseliny máselné, například filicin, aspidinol nebo albaaspidin. Tyto látky jsou pro živočichy a člověka většinou jedovaté, proto se kapraď samec jako léčivka již příliš neužívá.
Filicin, tedy nejdůležitější obsahová látka drogy, je účinným svalovým jedem, způsobujícím ochrnutí svalstva. Proto se dříve droga používala k odstraňování tasemnic, jimž ochrnulo příchytné svalstvo, neudržely se proto na stěně střeva a byly pomocí projímadla vyloučeny. Filicin působí místně dráždivě, po vstřebání pak ovlivňuje činnost srdce, ledvin, očí i centrální nervové soustavy. Otrava pak může končit oslepnutím i smrtí. Smrtelná dávka je asi 6 g.
Osladič obecný (Polypodium vulgare)
Osladič obecný je vytrvalá rostlina s dlouze plazivým oddenkem, hustě krytým hnědými plevinami. Listy jsou peřenosečné. Roste ve stinných lesích. K potenciálnímu využití se nabízí oddenek (Rhizoma polypodii). Obsahové látky a účinky jsou podobné jako u kapradi samce.