II.A skupina - kovy alkalických zemin

Beryllium Be

Kovové beryllium a jeho sloučeniny jsou vysoce toxické látky. Je to zapříčiněno schopností beryllia vytěsňovat některé biogenní prvky, zejména hořčík. Při otravě berylliem dochází k poškozování jater, ledvin a nervového systému. Beryllium dále narušuje syntézu hemu a globinu v červených krvinkách. Tyto látky jsou navíc karcinogenní. Vdechování prachu beryllia a jeho sloučenin způsobuje onemocnění plic, zvané berylliosa. V popílku z uhelného prachu se nachází až 4% beryllia, takže otravy tímto prvkem nejsou tak vzácné.

Hořčík Mg

Hořčík je biogenní prvek, antagonista vápníku. Hraje důležitou roli při řadě enzymaticky katalyzovaných reakcích, například při glykolýze a při reakcích, kterých se účastní ATP. Pro organismus je prakticky netoxický. Poranění, způsobená kovovým hořčíkem či slitinami, které jej obsahují, se špatně hojí.

Vápník Ca

Vápník je taktéž biogenní prvek, jehož hladinu si tělo pečlivě kontroluje. Koncentrace vápníku uvnitř buněk je celkem nízká, neboť buňky jej využívají jako signální iont. Přítomnost vápenatého iontu v buňce tedy rozjede kaskádu reakcí. Vápník se účastní též svalového stahu. Vápník také pomáhá stabilizovat fosfolipidové membrány tak, že kompenzuje odpuzující se záporné náboje fosfátů. Hydroxid a oxid vápenatý jsou žíraviny, chlorid vápenatý leptá sliznice a oči, při dlouhodobém působení vznikají vředy. Jinak jsou sloučeniny vápníku málo toxické.

Stroncium Sr

Stroncium je relativně málo toxické, i když sloučeniny stroncia jsou toxičtější než sloučeniny vápníku a hořčíku. Stroncium se špatně vstřebává, což snižuje akutní toxicitu. Smrtelná dávka chloridu strontnatého je asi 30 g. Pro svou podobnost s vápníkem bývá stroncium ukládáno v kostech, poblíž kostní dřeně. To je poměrně významné, neboť radioisotop stroncia ⁹⁰Sr, který je β-zářičem, tak narušuje krvetvorbu, což může vést až ke vzniku leukémie.

Baryum Ba

Baryum je z toxikologického hlediska významným prvkem. Toxicita barnatých solí závisí na jejich rozpustnosti. Tak zatímco chlorid, dusičnan, chlornan, octan a uhličitan barnatý jsou velice jedovaté, tak síran barnatý je pro svou prakticky nulovou rozpustnost nejedovatý a při rentgenovém vyšetřování trávicího traktu je možno jeho suspenzi vypít jakožto diagnostický materiál. Při vdechování jeho prachových částeček však může docházet ke vzniku barytosy, která se projevuje zánětem průdušek a plic.

Rozpustné barnaté soli se z trávicího traktu vstřebávají a jejich požití vede ke vzniku otrav. Toxická dávka chloridu barnatého je u člověka asi 0,2 g, přičemž smrtelná dávka se pohybuje mezi 0,8 a 2 g. K účinkům barya patří dráždění trávicího ústrojí, které se projevuje sliněním, zvracením, střevními kolikami a krvácením do trávicího ústrojí. Dále působí baryum na nervový systém a na buňky kosterního a srdečního svalstva. Objevuje se třes, dýchací potíže, bolesti v celém těle. Smrt nastává za plného vědomí zástavou srdce při paralýze končetinových svalů. Chronicky baryum způsobuje zánětlivá onemocnění mozku, degenerativní změny jater a sleziny, ovlivňuje též hladké a srdeční svalstvo. Negativně působí na rozmnožovací soustavu muže i ženy.

K otravám baryem může dojít při použití nekvalitního síranu barnatého pro rentgen, který obsahuje jisté množství uhličitanu či jiné rozpustnější soli. Dusičnan barnatý se dříve přidával do jistého druhu střelného prachu. Jelikož střelný prach se v lidovém léčitelství používal proti dětským křečím, vzniká tak další příležitost k otravě. Uhličitanu barnatého se používá jako jedu na krysy. Při léčení otrav baryem je vhodné co nejrychleji podat roztok síranu sodného, který barnaté ionty přítomné v trávicím ústrojí přemění na nerozpustný síran barnatý.

Radium Ra

Radium se svojí toxicitou blíží baryu, je však mimořádně nebezpečné svou radioaktivitou.