Projekt TOXIKON je internetovým přehledem toxikologie.

Informace zde uvedené pocházejí od českých i zahraničních kapacit na různé oblasti toxikologie.

Doufáme, že i Vy zde naleznete informace které hledáte.

 

Bacillus anthracis

Byl rozšířen do 30. let po celém světě. Vyvolává antrax u zvířat a při náhodném přenosu i u člověka. Po zavedení očkování ve veterinární praxi Se výskyt podstatně omezil, a to zejména na teplé oblasti s rozšířeným pastevectvím (Afrika, střední Asie, jižní Amerika).

Antrax se v postižených oblastech světa vyskytuje zejména u býložravců. a to jak domácích (dobytek. ovce, kozy) tak i divoce žijících (srnci, jeleni, zajíci, sloni, bizoni, žirafy), masožravá zvířata a ptáci jsou relativně rezistentní. Zvířata se většinou nakazí při pastvě. Z nakažených zvířat se dostávají spory zpět do půdy, kde mohou přežívat po desítky let.

U člověka je možno rozlišit i u nás občas přicházející formu industriální, při které je infekce vázána na některé profese zpracovávající suroviny obsahující spory (zpracování vlny, kůže, kostí), jde zpravidla o formu kožní nebo plicní. Neindustriální forma antraxu ohrožuje řezníky, zemědělce, veterináře. laboratorní pracovníky. Pokles výskytu antraxu je způsoben očkováním zvířat, zlepšenou sterilizací importovaných surovin, očkováním ohrožených pracovníků a zvýšenou průmyslovou hygienou.

morfologie

Vegetativní formu tvoří mohutné grampozitivní tyčky se neseknutými konci. In vivo se řadí do krátkých řetízků, které jsou obklopeny společně mohutným dobře barvitelným pouzdrem.

In vitro tvoří spory uprostřed bakteriální buňky. Spory (viz obrázek níže) jsou resistentní, v půdě vydrží po léta. Spolehlivě je ničí autoklávování. Ničení spor v dovážených surovinách zvířecího původu je u nás hlavním ochranným opatřením před zavlečením antraxu.

kultivace

Roste dobře na běžných kultivačních půdách (na živném agaru). Na krevním agaru zpravidla nehemolyzuje. Kolonie se tvarem přirovnává ke "caput medusae" (viz řecká mytologie): Z kolonie vybíhají řetězce bacilů do okolí a zase zpět. Na umělých kultivačních půdách tvoří pouzdro při zvýšené tenzi CO2.

KOMPLEXNÍ (ANTRAXOVÝ) TOXIN

Informace o tomto toxinu naleznete na samostatné stránce.

patogenita

Plně virulentní kmen tvoří pouzdro a komplexní antraxový toxin. Pouzdro je tvořeno polypeptidem z D-glutamové kyseliny. Chrání bakterii před fagocytózou. Uplatňuje se hlavně v prvních fázích onemocnění.
Antraxový toxin byl prokázán v edémové tekutině, teprve později i ve filtrátu bujonové kultury. Je tvořen komplexem složeným ze tří samostatných faktorů. Faktor ( je označován jako edemogenní, faktor I) je protektivní a faktor 111 je letální. Edemogenní faktor je kalmodulin-závislá adenylátcykláza. Tvoří se v inaktivní formě. Adenylátcykláza ovlivňuje výměnu vody a iontů v buňkách. Edemogenní faktor spolu s protektivním antigenem snižují fagocytární aktivitu neutrofilů, Protektivní antigen umožňuje vazbu edemogenního faktoru i letálního faktoru na buněčnou membránu. Mechanizmus účinku letálního faktoru není znám. Všechny tři faktory jsou prokazatelné už na počátku exponenciální fáze růstu bakterií.

Infekce opouzdřeným toxigenním kmenem je provázena lokální hemoragickou nekrózou s výrazným edémem a zvětšenými uzlinami. Bakterie rychle pronikají lymfatickou cestou do krevního oběhu a množí se v kapilárách. Toxin zvyšuje vaskulární permeabilitu s únikem tekutiny do okolí a s hemokoncentrací. Smrt nastává kardiopulmonálním selháním.

Nejvnímavější k infekci jsou býložravci (zejména skot, ovce a kozy), poměrně méně vnímaví jsou lidé a prasata. K nejméně vnímavým druhům patří pes a kočka. Ptáci a studenokrevná zvířata jsou k tomuto bacilu téměř rezistentní.

onemocnění

Klinické formy anthraxu jsou určovány branou vstupu infekce. Při průniku bakterií do kůže poraněním vzniká kožní forma s nápadnou hemoragickou nekrózou obklopenou puchýřky a edémem (pustula maligna - uhlák). Při vdechnutí spor se rozvíjí aspirační (plicní) forma s málo rozvinutou pneumonií, ale s těžkým postižením mediastina, které vzniká zanesením bacilů do lymfatické tkáně prostřednictvím makrofágů. Při požití masa infikovaných zvířat může vzniknout dnes vzácná gastrointestinální forma. Perorální infekce je ale nejčastější u zvířat požitím kontaminovaného krmiva. Při vyklíčení spóry vznikají lokální nekrózy a  pomnožený původce proniká přes lymfatický systém do krevního systému a lokalizuje se přímo v kapilárách. Produkovaný toxin zvyšuje permeabilitu kapilár, čímž dochází k "zahuštění" krve a úniku tekutin do tkání. Postupně se rozvíjející septikémie, končí zpravidla náhlou smrtí vlivem kardiopulmonálního selhání. Infikovaný jedinec dále rozšiřuje původce všemi exkrety i nesraženou tmavou krví vytékající z přirozených tělních otvorů.

terapie

Užívá se velkých dávek penicilinu, event. tetracyklin, chloramfenikol nebo erytromycin. Význam antiantraxového séra (obsahuje antitoxické protilátky) není jednoznačně potvrzen. Některé poznatky však ukazují, že bez neutralizace toxinu tímto sérem může terapie antibiotiky selhat.

prevence

Proti antraxu vypracoval první očkovací látku Pasteur, který ulil netoxigenních opouzdřených bakterií. Ve veterinární praxi se užívá atenuovaná živá vakcína se sporami. Pro imunizaci lidí se doporučuje filtrát Sternova kmene vázaný na hydroxid hlinitý nebo formolizovaná inaktivní vakcína. Nadějné je ulití purifikovaného protektivního antigenu spolu s mikrobiálním adjuvans.