Projekt TOXIKON je internetovým přehledem toxikologie.

Informace zde uvedené pocházejí od českých i zahraničních kapacit na různé oblasti toxikologie.

Doufáme, že i Vy zde naleznete informace které hledáte.

 

Clostridium tetani

Clostridium tetani vyvolává svým neurotoxinem onemocnění zvané tetanus. C. tetani se nachází jako součást normální flory ve střevě savců, zejména koní. Může se také vyskytovat ve střevě některých lidí. Nachází se také v obdělávané půdě.

morfologie

C. tetani má štíhlé, středně dlouhé (kolem 0,5×5-7µm) tyčinky, které tvoří kulaté terminální spory. Sporuluje snadno, na kultivačních půdách nejdříve za 48 hodin. Spory jsou značně rezistentní na teplo i záření.

Vegetativní buňky jsou antigenně jednotné. To se dá dobře využít v IF testu k průkazu C. tetani v nátěrech z hloubi ran nebo v bujónových primokulturách.

fyziologické vlastnosti

C. tetani se dobře kultivuje na kultivačních půdách. Na půdě se 2 % agaru a s krví roste v jemném povláčku, pod kterým je vidět nevýraznou hemolýzu. Na půdě s vyšším obsahem agaru roste v transparentních, laločnatých koloniích.

V biochemických testech se chová značně inertně. Štěpí sice glukózu, ale půdu neokyseluje. Velmi pomalu hydrolyzuje želatinu a albumin.

TETANOTOXIN

Toxin C. tetani má 3 složky: tetanospasmin, který je vlastním neurotoxinem, tetanolyzin má hemolytické vlastnosti a enzym reninového účinku.

Tetanospasmin je homogenní polypeptid jednoho antigenního typu. Purifikovaný má vysokou specifickou toxicitu: 40 pg v 1 ml bujónu představuje ještě 2 minimální letální dávky pro myš. V netoxické lomě se hromadí v tyčinkách, v nichž může tvořit 5-10 % jejich váhy. Z nich se uvolňuje již v toxické formě do prostředí při autolýze tyčinek. Formolem se mění v toxoid. K jeho účinku jsou vnímaví teplokrevní živočichové, studenokrevní teprve po zvýšení tělesné teploty. Nejcitlivější jsou morče, myš a kůň. Vysoce vnímavý je i člověk. Rezistentní jsou ptáci a kočky.

patogenita

Tetanus je onemocnění charakterizované topickými i klonickými křečemi kosterního svalstva. Obvyklá inkubační doba je asi týden. Kratší znamená zhoršenou prognózu. Mimořádně krátkou inkubaci má generalizovaný tetanus vzniklý z intoxikace velmi toxinogenním kmenem, kdy se předpokládá, že část toxinu je zanesena přímo do centrálního nervového systému. Dlouhá inkubační doba může být způsobena opožděných, kdy došlo k zhmoždění čerstvé jizvy. Delší inkubační dobu mívá i lokální tetanus, který vzniká kalem kontaminované rány u částečně imunních osob. Tato forma tetanu je vzácná.

K lidským intoxikacím tetanospasminem dochází, jeli sporami C. tetani infikována hluboká rána (bodná nebo střelná), zhmožděná nebo se sníženou vitalitou tkání (dekubity, bércový vřed), nebo obsahující cizí těleso či zhnisaná. Vedle tetanu z exogenního zdroje známe u člověka také tetanus endogenní, kdy zdrojem spor je střevo nebo vagína. Pupečníkový tetanus novorozenců v našem státě se již dlouhá léta nevyskytl.

patogeneze

C. tetani nepatří k invazivním druhům. V tkáni hostitele se pomnožuje v traumaticky poškozeném místě a odtud se toxin vstřebává do krve a lymfy a takto se dostává k nervovým zakončením na nervosvalových ploténkách. Z nich se v nervových svazcích šíří do centrálního nervového systému k motorickým neuronům, kde receptorem je sialová kyselina gangliosidu.

Tetanospasmin proniká do membrán podobným mechanismem jako botulotoxin. Fragment toxické molekuly, který pronikne do cytosolu neuronu kanálky (póry), které v membráně vytvoří druhý fragment, blokuje normální inhibici motorických neuronů tím, že zabrání uvolňování mediátorů této inhibice (glycinu a kyselině gama aminomáselné). Tím se sníží práh dráždivosti motorických neuronů, zvýší se reflexní odpověď na periferní podněty a výsledkem jsou topické a klonické křeče. Spasmy postihují nejdříve obličejové svaly (sardonický úsměv, trizmus) a pak se šíří i na ostatní kosterní svaly, nejdříve z nich postihují svaly zádové. Tělo se tak obloukovitě prohne dozadu (opistotonus).

Prodělané onemocnění nezanechává imunitu, protože toxin je rychle vychytán nervovou tkání a k imunokompetentním buňkám se nedostane.

Tetanolyzin, hemolysin typu streptolyzinu O, se na patogeneze tetanu neúčastní. Je dermonekrotický a leukocidní. Jeho receptorem je cholesterol.

léčba

Specifická léčba tetanu se děje opakovaným podáváním antitetanového lidského IgG globulinu. Nespecifická léčba spočívá v řádné chirurgické revizi a ošetření rány, v podpoře dýchání a v medikamentózním snížení dráždivosti. Přesto je smrtnost stále vysoká, zejména u dětí a starších lidí.

prevence

K ochraně člověka před vznikem tetanu stačí hladina 0,01 UA (unitas antitoxica) antitoxinu v krvi: K jejímu získání se provádí aktivní imunizace osob adsorbovaným nebo precipitovaným toxoidem. V poslední době se podařilo vyrobit zvlášť účinný toxoid z toxinu produkovaného do definovaného kultivačního media E. coli, když do této baktérie byl vpraveni strukturální gen kódující tvorbu tetanotoxinu.
Základní imunizace se provádí 3 injekcemi s odstupem druhé 6-12 týdnů a třetí 6-12 měsíců. Imunita je dlouhodobá, přeočkovává se po 10 letech. Mladí lidé a děti tvoří dobře antitoxin a nezřídka mají ještě po 10 letech dostatečnou hladinu antitoxinu v krvi. Jak ukázalo sledování masového očkování obyvatelstva v polovině 70. let, nezanedbatelná část starších lidí nevytvořila po řádném očkování dostatečnou ochrannou hladinu antitoxinu. Toto je třeba uvážit při profylaxi tetanu.

K profylaxi tetanu je třeba provést:

  1. řádné chirurgické ošetření Všech poranění, odstranění všech nekróz a aktivně pátrat po cizích tělesech v ranách,
  2. podat do svalu adsorbovaný toxoid. Tato injekce bude bud začátkem očkovacího schématu nebo poslouží k anamnestickému rychlému zvýšení hladiny antitoxinu, tzv. boostru,
  3. podle okolností vzniku poranění, jeho charakteru, doby očkováni a stáří zraněného je třeba zvážit podání lidského antitetanového IgG.