Projekt TOXIKON je internetovým přehledem toxikologie.

Informace zde uvedené pocházejí od českých i zahraničních kapacit na různé oblasti toxikologie.

Doufáme, že i Vy zde naleznete informace které hledáte.

 

Shigella dysenteriae

Shigella dysenteriae je A podskupina rodu Shigella s 12 sérotypy, z nichž každý má jeden hlavní antigen.

Zdrojem infekce je pouze člověk. Ačkoliv jde o bakterii s nízkou resistencí na zevní vlivy, infekční dávka je velmi nízká. Epidemie jsou vázány na hromadné ubytovny (vojenské a dětské tábory, azylové domovy, internační tábory). Jde o typickou "nemoc špinavých rukou" (fekálně orální přenos nákazy).

morfologie

Jde o gramnegativní, nepohyblivé tyčky. Nápadná je rychlá disociace z S do R fáze.

biochemické vlastnosti

Tvoří kyseliny z glukózy bez tvorby plynu, netvoří sirovodík, nehydrolyzují močovinu, neutilizují citrát jako zdroj uhlíku.

toxiny

Výrazný toxin produkuje Sh. dysenteriae sérotyp 1. Tento toxin účinkuje jako enterotoxin na kličce králičího tenkého střeva, jako neurotoxin pro myš a cytotoxin na buněčné kultury buněk Hela a VEKO. Je složen ze dvou subjednotek, subjednotka A účinkuje jako N glykosidáza, která odštěpuje adenin na ribosomové subjednotce. Důsledkem je inhibice proteosyntézy.

Tento toxin (shiga toxin) se uplatňuje v patogeneze onemocnění vyvolaného Sh. dysenteriae sérotyp 1, tj. při vzniku hemolyticko-uremického syndromu (jako u enterohemoragické E. coli).

patogenita

Shigely jsou primárně patogenní pro člověka a primáty, vyvolávají bacilární dysenterii. Nejtěžší průběh má infekce Sh. dysenteriae sérotyp 1. Hlavním mechanismem patogenního působení je průnik do buněk sliznice tlustého střeva, intracelulární množení v těchto buňkách a jejich poškozeni za vzniku nekrosy a vředu. Ve stolici je možno prokázat hlen, hnis a krev. Faktory patogenity jsou kódovány na velkém plasmidu. Patogenitu je možno testovat na buněčných kulturách anebo na morčecí konjunktivě (vzniká hnisavá keratokonjunktivitida). Shigelly většinou nepronikají do submukózy, nevzniká bakteriémie ani systémové onemocnění. Záchyt z krve je spíše výjimečný.

léčba

U shigell postupně přibývá přenosová resistence (na ampicilin, tetracyklin, sulfonamidy). Při těžších formách je nutná terapie antibiotiky podle stanovené citlivosti.