Projekt TOXIKON je internetovým přehledem toxikologie.

Informace zde uvedené pocházejí od českých i zahraničních kapacit na různé oblasti toxikologie.

Doufáme, že i Vy zde naleznete informace které hledáte.

 

Popisy jednotlivých toxinóz způsobených Staphylococcus aureus

zdroje informací

TOXICKÝ ŠOKOVÝ SYNDROM

Může vzniknout při jakémkoliv invazivním stafylokokovém onemocnění, nebo méně často při masivní kolonizaci sliznice, které je způsobeno kmeny produkujícími TSST-1. Předpokládá se, že touto toxinózou jsou ohroženi nejvíce pacienti, kteří nemají vytvořeny dostatečné hladiny antitoxinu. Toxin toxického šokového syndromu vyvolává náhlý vzestup teploty (>38,9°C), skvrnitý až difusní erytém kůže a enantém sliznic, hypotenzi, kolapsy a řadu příznaků z postižení různých orgánových systémů - průjmy a zvracení, bolesti svalů, překrvení sliznic (vagíny, hltanu, spojivek), desorientace a poruchy vědomí, trombocytopenie, petechie, poruchy funkce jater a ledvin, které se mohou stupňovat až v jejich letální insuficienci. Do 1 až 2 týdnů od začátku onemocnění se objevuje drobná deskvamace kůže obličeje a trupu, v rekonvalescenci kompletní odlučování epidermis na dlaních a ploskách nohou, zrychlené vypadávání vlasů a zvýšená lomivost nehtů. Podobný syndrom, založený na stejném mechanismu W loku superantigenů, může být vyvolán i enterotoxin-produkujícími kmeny, které jsou příčinou pyogenních infekcí.

ENTEROTOXIKÓZA

 Po konzumaci potravy obsahující enterotoxin se do 1 až 6 hodin objevuje celková nevolnost, odpor k jídlu, zvýšená salivace a nauzea. Brzy se připojují další příznaky, zvracení, bolest břicha a průjem. Stolice je vodnatá, může obsahovat hlen. Dochází k dehydrataci organismu. Intenzivnější toxémie a ztráta tekutin může vyvolat až svalové křeče, mírnou hypotermii, tachykardii a kolapsy. Akutní fáze intoxikace trvá zpravidla 3 až 6 hodin, uzdravení nastupuje i bez léčení do 24 hodin. Stafylokoková enterotoxikóza je jen vzácně fatální u nejmenších dětí a velmi starých osob, pokud není zajištěna včasná rehydratace jejich organismu.

TOXICKÁ EPIDERMOLÝZA

(Exfoliativní dermatitida)

 

Je vyvolána stafylokokovým exfoliativním toxinem uvolňovaným do organismu z nejrůznějších infikovaných míst. Způsobuje tři formy onemocnění, jednu lokalizovanou a dvě generalizované. Co se týče lokalizované formy, poškozují exfoliatiny stratum spinosum a stratum granulosum epidermis. Vytvářejí tak intradermální trhliny, vyplňované tkáňovou tekutinou, které se nakonec mění v puchýře a spontánní odlučování povrchových vrstev pokožky.

BULÓZNÍ IMPETIGO

(pemphigus neonatorum, pemfigoid)

Toto je lokalizovaná forma vyskytující se u novorozenců a nejmenších kojenců. Na kůži se objevují ojedinělé puchýře s čirou tekutinou, jejich okolí má normální vzhled. Puchýře zasychají a hojí se krustou. Po jejich odloučení se léze zhojí bez následků.

RAŠOVÝ TYP TOXICKÉ EPIDERMOLÝZY

Jedná se o generalizovanou formu, která je charakterizována exantémem kůže trupu a končetin a enantémem sliznice připomínajícím spálovou vyrážku. V rekonvalescenci se u pacientů také objevuje drobná až šupinková deskvamace epidermis. Odlišení od spály je značně obtížné, streptokoková angina ovšem chybí. Předpokládá se, že rašový typ toxinózy se vyskytuje u pacientů s nedostatečně vytvořenou hladinou antiexfoliatinu.

SYNDROM OPAŘENÉ KŮŽE

(SSSS-staphilococcal scaled skin syndrome, Ritterova nemoc)

Je to plně rozvinutá forma generalizované toxinózy u pacientů, kterým zcela chybí specifický antitoxin v séru. Projevuje se celkovou nevolností, podrážděností a náhlým vzestupem tělesné teploty. Difúzní erytém začíná většinou periorálně a do dvou dnů se rozšiřuje na celé tělo. Typická je tvorba drobných krust kolem úst a trhlinek v koutcích i v nasolabiálních rýhách. Na povrchu těla se objevují puchýře s čirou tekutinou. Povrchová vrstva epidermis se odlučuje spontánně v cárech a pod mírným tlakem prstu, což se hodnotí jako pozitivní Nikolského příznak. Postižené oblasti mají vzhled opařené kůže. Obnažené plochy jsou červené, hyperemické, lesklé, vlhké. Představují nebezpečí většího úniku tkáňové tekutiny a především superinfekce s následnou sepsí. Exitus je výjimečný, může k němu dojít při zanedbání terapie.