Jedy bakterií

Bakteriální toxiny

- cytolytické toxiny

- intracelulárně působící toxiny

- komplexní toxin

- superantigeny

Endotoxiny

Nomenklatura toxinů

Stanovení toxinů

Nejdůležitější baktérie produkující toxiny

cytolytické toxiny

Velké množství bakteriálních druhů produkuje extracelulární proteiny, které působí přímo na membrány eukaryotických buněk. Tyto proteiny byly původně označovány jako hemolysiny, protože působí rozpad erytrocytů různých zvířecích druhů a je možno tedy jejich přítomnost v podmínkách in vitro snadno prokazovat (kupř. kultivací bakterie na krevním agaru). Tyto toxiny však poškozují i jiné typy buněk (destičky krevní, leukocyty, endotelie), proto byl zaveden širší název toxiny cytolytické.

 

Buněčná membrána může být poškozena různými mechanismy:

  1. Enzymovou hydrolýzou membránových fosfolipidů fosfolipázami C a D, které štěpí fosfatidylcholin a sfingomyelin (C fosfolipáza Clostridia perfringens a dalších klostridií, C sfingomyelináza Staphylococcus aureus, C lecitináza Pseudomonas aeruginosa, D sfingomyelináza Arcanobacterium haemolyticum, Corynebacteria ulcerans). C fosfolipáza Clostridia perfringens vyvolává intravaskulární hemolýzu při myonekróze, D sfingomyelinázy poškozují endotelie a membránu trombocytů za vzniku intravaskulární koagulopatie a šoku.
  2. Tvorbou pórů v buněčné membráně po vazbě na cholesterol - sem patří asi 15 tzv. oxigenlabilních hemolysinů, zejména u Streptococcus pyogenes, S. pneumoniae, klostridií, bacilů, Listeria monocytogenes, tetanolysin Clostridium tetani a další; jejich hemolytická aktivita in vivo je blokována cholesterolem, v patogeneze onemocni; ní mají zanedbatelný význam s výjimkou listeriolysin, který uvolňuje listerie z vakuoly do buněčné cytoplasmy, a O streptolysinu, kterému je připisována kardiotoxicita.
  3. Povrchově aktivní hemolysiny (delta lysin Staphylococcus aureus).
  4. Insercí toxinu do lipidové buněčné dvojvrstvy tvoří póry alfa toxin Staphylococcus aureus, je schopen porušovat erytrocyty, ale i jiné buňky (působí také dermonekrózu).

Cytolytické toxiny nejen porušují buněčné membrány, ale uplatňují se v patogenezi tím, že se z buněk uvolňují mediátory a jiné aktivní látky, které pak iniciují zánět a další změny (např. srážení krve).