Trichotheceny
Saprofytické a parazitické houby z rodů Dendrochium, Fusarium, Myothecium, Trichothecium, Stachybotrys, Cephalosporium a Uerticimonosporium (obvykle jde o konidiová stádia vřeckovýtrusných hub) vytváří rozmanitou skupinu mykotoxinů označovaných společně jako trichotheceny. Jsou to estery seskviterpenických alkoholů obsahujících trichothecenový tricyklický systém. Všechny v přírodě se vyskytující mají dvojitou vazbu na C9-C10 a epoxidový můstek na C12-C13, jsou označovány jako 12,13-epoxytrichotheceny. Dělí se na řadu A (látky nemající v poloze C8 ketoskupinu) a řadu B (v poloze C8 mající ketoskupinu). Tyto sloučeniny vykazují řadu biologických efektů. Intoxikace těmito látkami mají svoji historii. Z počátku století jsou údaje o onemocnění, které se vyskytovalo ve východní Sibiři u lidí konzumujících proso a ječmen kontaminované houbami rodů Fusarium a Gibberella (anamorfa a teleomorfa téhož organismu). Onemocnění se projevovalo bolestmi hlavy, závratěmi, třesavkou, nauzeou, zvracením a zrakovými poruchami. Domácí zvířata trpěla podobnými příznaky. V letech 1944-45 v Orenburgu se vyskytla rozsáhlá epidemie tzv. alimentární toxické aleukie (ATA), způsobená válečným hladomorem, kdy lidé na jaře konzumovali ozimé klíční rostlinky kontaminované houbami rodu Fusarium. Bylo postiženo 10 % obyvatelstva, z nichž 60 % zemřelo. ATA se rozvíjí zánětem ústní dutiny a gastrointenstinální sliznice resultujícím ve vomitus, diareu, bolesti břicha. Tyto symptomy mizí obvykle po několika dnech a pacient se cítí dobře, ale může se rozvinout progresívní leukopenie, agranulocytóza a popřípadě rozsáhlé hemoragie, nekrotická angína, sepse a poškození kostní dřeně. Ve spojení s ATA byly z přezimujícího obilí izolovány jako toxigenní houby Fusarium poae a F. sporotrichoides a byla v nich dokázána tvorba trichothecenů B.
Stachybotryotoxikózy postihují především domácí zvířata konzumující kontaminované seno a slámu nebo ta, která jsou v kontaktu s infikovanou podeslýlkou. Onemocnění způsobují mykotoxiny - satratoxiny (viz obr. níže) a stachybotryotoxiny - produkované saprofyly Stachybotrys atra (S. alternans, S. chartarum). Tyto mykotoxikózy jsou typické primárním podrážděním oblasti kontaktu. Při pokračující intoxikaci se dostavuje progresivní leukopenie a trombocytopenie. Snižuje se srážlivost krve a nastává septikémie. Současně se dostavují trávicí potíže, ztráta chuti, ztížené polykání a ztráta hmotnosti. Pokračuje-li intoxikace, obvykle nastává uhynutí zvířete. Lidská stachybotryotoxikóza byla popsána u zemědělců pracujících s kontaminovaným senem a slámou. Projevila se u nich dermatitida, katarální angína, rinitida, faryngitida a konjuktivitida.
Dendrochiotoxikózy jsou těžké toxikózy trichothecenového typu vyskytující se u koní jako kožní léze kolem tlamy a nozder a projevující se cyanózou, hemoragiemi, zrychleným pulsem, leukopenií až uhynutím. Tyto stavy se přičítají Dendrochium toxicum, z kterého byly izolovány makrocyklické trichotheceny - roridiny a verrucariny.
Fusariotoxikózy jsou intoxikace způsobené deuteromycetami rodu Fusarium. ZF. solani byly izolovány trichotheceny - T-2 toxin (viz obr. níže) a neosolaniol, toxické především pro koně (10-15% smrtnost). Z F. nivale, kontaminující obilí a kukuřici, byly získány trichotheceny - nivalenol a fusarenon X způsobující tzv. Redmold onemocnění. To bylo problémem Japonska 70. let, kdy bylo zjištěno 5-7 mg trichothecenu na kg ječného zrna. Rod Fusarium představuje značný problém v živočišné výrobě v severních částech USA a Kanady. Toxikózy zprostředkované "plesnivým obilím" se objevují hlavně u vepřů a hovězího dobytka. Typickým projevem je hemoragický syndrom vedoucí ke značné ztrátě krve krvácením do střev a břišní dutiny, často končící uhynutím. Hemoragie je především projevem působení toxinu T-2.
Dalším zolovaným toxinem z kontaminovaného obilí, rovněž způsobujícím fusarotoxikózy, byl deoxynivalenol (vomitoxin, viz obr. níže) způsobující zvracení a nechutenství. Tento mykotoxin je produkován především druhy Fusarium culmorum, F. graminearum a F. poae. Pravděpodobně se jedná o nejrozšířenější trichothecen.
Trichotheceny jsou velmi odolné vůči inaktivaci, proces zpracování obilí je neúčinný. 12,13-epoxytrichotheceny patří mezi nejpotentnější inhibitory proteinové syntézy u eukaryotických buněk vazbou na ribozómy a blokádou peptidyltransferázy). Deoxynivalenol a další trichotheceny vykazují imunotoxicitu projevující se sníženou odolností vůči infekcím. Schopnost trichothecenů potlačovat imunitní reakci může být neznámým faktorem lidského karcinomu. Bylo to potvrzeno i sledováním incidence ezofagálního karcinomu v oblastech s vysokým výskytem vomitoxinu v obilninách. Pokusy s T2 toxinem u potkanů potvrdily schopnost iniciovat tvorbu karcinomu trávícího traktu.
