Rostlinné jedy

1) Alkaloidy

2) Glykosidy

3) Silice

4) Terpeny

5) Polyacetylované sloučeniny

6) Proteiny a peptidy

7) Toxické aminokyseliny

8) Rostlinné kyseliny

Sekundární metabolismus

Biogeneze sek. metabolitů

Působení:

× nervový systém

× dýchací ústrojí

× srdce

× krev

× játra

× trávící trakt

× ledviny

× alergie

× fotosenzibilizace

Toxikon

Rostlinné jedy

1) Alkaloidy

2) Glykosidy

3) Silice

4) Terpeny

5) Polyacetylované sloučeniny

6) Proteiny a peptidy

7) Toxické aminokyseliny

8) Rostlinné kyseliny

Sekundární metabolismus

Biogeneze sek. metabolitů

Působení:

× nervový systém

× dýchací ústrojí

× srdce

× krev

× játra

× trávící trakt

× ledviny

× alergie

× fotosenzibilizace

ROSTLINNÉ JEDY
zdroje informací

 

Jedovaté rostliny obsahují kromě látek společných všem rostlinám a nutných pro život rostliny, ještě látky další, tzv. sekundární metabolity, které často působí škodlivě na živé organismy. Bývají charakteristické pro určitý rostlinný druh, mohou se však vyskytovat i u více rostlinných druhů, někdy také u celého rodu. Na úvod do problematiky jsem zde umístil základní informace o sekundárním metabolismu a biosyntéze sekundárních metabolitů.

Jed může být v rostlině zastoupen jedinou jedovatou látkou (např. protoanemonin u Ranunculaceae) nebo několika látkami (např. alkaloidy v opiu, v hlízách dymnivek, v oddencích kýchavice bílé atd.). Při výzkumu těchto látek zjišťujeme látky základní, které se účastní na otravě podstatně a látky průvodní nebo vedlejší, jež zasahují do otravy menší měrou. Konečně jsou látky, které jsou bez účinku a při zpracování rostliny jen znečistí účinné látky; ty nazýváme balastní.

Vlastní účinné látky, pokud jsou pro tu nebo onu jedovatou rostlinu chemicky prozkoumány a podrobněji známy, mají určité chemické složení. To nám umožňuje jejich skupinovité roztřídění. Protože však mnohé jedovaté rostliny (ale také rostliny vůbec) mají více účinných látek chemicky vzájemně odlišných, je možno je zařadit a pak i nalézt v přehledném roztřídění ve dvou, někdy i ve více skupinách. Za základ vždy bereme účinek čerstvé rostliny, poněvadž mnohé z nich ztrácejí sušením účinnost, tj. jedovatost, částečně nebo úplně.

Poněvadž skupinovým roztříděním je možno získat lepší přehled o jedovatých rostlinách, případně často i vodítko k určitému a správnému zacházení s intoxikovaným, u něhož došlo k otravě jedovatou rostlinou, pokusili jsme se je zachytit v přehledném uspořádání podle obsahových látek. Byly však vystaveny skupiny i z těch rostlin, u nichž vlastní účinná látka není individuem, nýbrž jen součástí komplexní látky. Tak máme např. skupinu silic, u nichž jedovatou součástí je ketonická látka nebo alkohol, případně aldehyd apod.

Zde je osm skupin látek, které jsou nejčastějšími účinnými látkami jedovatých rostlin:

  1. Alkaloidy
  2. Glykosidy
  3. Silice
  4. Terpeny
  5. Polyacetylované sloučeniny
  6. Proteiny a peptidy
  7. Toxické aminokyseliny
  8. Rostlinné kyseliny

Ústrojí člověka, která bývají nejčastěji zasažena působením rostlinných jedů:

Další možná postižená ústrojí naleznete na následujících dvou stranách: