Fotosenzibilizace

Zvláštním projevem toxicity je fotosenzibilizace tj. zcitlivění organismu vůči slunečnímu světlu po styku s určitými látkami. Sloučeniny s touto schopností označujeme jako fotodynamické, fototoxické, či fotosenzibilizující látky. Obecně jde o látky schopné absorbovat a krátkou dobu udržet kvanta světelné energie čímž vznikne aktivovaná molekula fotodynamické látky. Každá takováto látka vyžaduje aktivaci pouze zářením o určité vlnové délce. Nejdestruktivnější je UF záření kratší než 330 nm, molekuly absorbující v této oblasti záření působí na organismus nejzhoubněji. (Slunce vysílá záření o vlnových délkách 290-1850 nm, či-li může aktivovat řadu látek). Dostane-li se fotodynamická látka po požití do krevního oběhu a jím do pokožky, je tam aktivována slunečním zářením. Tyto aktivované molekuly předávají svou energii okolí a poškozují tkáně, tvoří se vysoce aktivní kyslíkové radikály. To se může projevit v poruchách buněčného dělení, změnách permeability membrán, porušení syntézy bílkovin a DNA apod.

Klinické projevy fotosenzibilizace závisí na typu látky, jaké množství se jí dostalo do pokožky, jak dlouho byla pokožka vystavena slunečnímu záření a jak intenzivní toto záření bylo. Stupeň poškození ovlivňuje i ochrana pokožky (silná pigmentace, u zvířat srst ap.). U dobytka se toto poškození projevuje nepokojem, svěděním a pálením na místech nekrytých srstí, následuje rozvoj erytému a edému (někdy otoky celé hlavy), tvorba strupů, kůže nekrotizuje, objevuje se žloutenka. Hojení trvá týdny v zastíněných místnostech. Bylo však také pozorováno zjizvení sítnice až oslepnutí.

Fotosenzibilizující látka je v rostlině buď přítomna přímo ve formě fototoxické, tak je i požita a oběhovým systémem se dostává do pokožky, kde je aktivována slunečním zářením - mluvíme o tzv. primární fotosenzibilizaci, která je poměrně častá i u člověka. Nebo, a to se týká hlavně přežvýkavců, je po přijaté rostlinné potravě rozložen chlorofyl anaerobními mikroorganismy na fyloerytrin, který je fotosenzibilizující. U zdravých zvířat je játry rychle detoxikován, u zvířat se specifickým poškozením jater (způsobené např. pyrolizidinovými alkaloidy starčků), či obstrukcí žlučových cest se dostává až do pokožky, kde je aktivován - mluvíme o sekundární fotosenzibilizaci (též se označuje jako hepatogenní).