Rostlinné kyseliny

Mezi jedovaté rostlinné kyseliny patří:

Kyselina aristolochová

Široce rozšířená kyselina, obzvláště pak v druzích podražců (Aristolochia). Je prokázaným genotoxickým karcinogenem.

Kyselina eruková

Kyselina cis-13-docosenová, neboli kyselina eruková, je typickou složkou oleje semen brukvovitých rostlin, včetně řepkového oleje. Byla prokázána souvislost mezi rozvinutím myokarditidy u pokusných zvířat krmených stravou bohatou na kyselinu erukovou, akumulace lipidů v srdci a myokardiální fibróza.

Kyselina ß-nitropropionová

Vyskytuje se v čičorce, kozinci. Způsobuje inhibici jantarové kyseliny v dýchacím řetězci mitochondrií, navíc uvolnění dusitanového iontu v kyselém prostředí žaludku vede k jeho navázání na hemoglobin.

Kyselina parasorbová

Tato kyselina je obsažena v jeřábu (Sorbus), je toxická na rozdíl od kyseliny sorbové.

Kyselina šťavelová a její rozpustné soli

Kyselina šťavelová a její rozpustné soli Na⁺, K⁺, NH₄⁺ mohou vytvářet nerozpustné vapenaté soli, čímž dochází k narušení hospodaření s Ca v organismu člověka. Největší obsah se nachází v čeledích šťavelovitých, rdesnovitých, merlíkovitých, kysalovitých, lipnicovitých a árónovitých rostlin.

Šťavelan vápenatý

Šťavelan vápenatý způsobuje mechanické poškození, především ve formě drúz a rafidů, a průnik proteolytických enzymů obsažených v buněčné šťávě. Oxaláty jsou za normálních stravovacích podmínek (nikoliv při hladovění) velmi špatně absorbovány. Jestliže strava obsahuje enormní množství oxalátů, jsou eliminovány z organismu jako vápenaté soli, dlouhodobý vysoký příjem může však interferovat s metabolismem vápníku s následným poškozením ledvin a tvorbou kamenů.