Rostlinné jedy

1) Alkaloidy

2) Glykosidy

3) Silice

4) Terpeny

5) Polyacetylované sloučeniny

6) Proteiny a peptidy

7) Toxické aminokyseliny

8) Rostlinné kyseliny

Sekundární metabolismus

Biogeneze sek. metabolitů

Působení:

× nervový systém

× dýchací ústrojí

× srdce

× krev

× játra

× trávící trakt

× ledviny

× alergie

× fotosenzibilizace

Proteiny a peptidy

Patří sem rostlinné aglutininy (fytohemaglutininy nebo-li lektiny), což jsou bílkoviny typu globulinu, uložené jako zásobní bílkoviny především v embryu semen. Tyto látky byly dříve označovány jako toxalbuminy.

Lektiny jsou tvořeny glykoproteiny obsahujícími 4-10 % sacharidové složky, jejich molekula se skládá ze čtyř podjednotek spojených nekovalentními vazbami. Jejich jedinečnou vlastností je vázat specifické cukerné zbytky lokalizované na povrchu buněk. Protože v každé molekule lektinu je více vazebných míst, vytváří se cross-linkage mezi sousedními buňkami = aglutinace.

Z rozemletého semene je lze snadno vyextrahovat neutrálními roztoky solí. Svými fyzikálně-chemickými vlastnostmi se podobají živočišným globulinům.

Není bez zajímavosti, že rostliny čeledi Fabaceae mají tyto aglutininy specifické, aglutinující krvinky jenom určitých krevních skupin. Anti 0 a A (označení krevních skupin) : Cytisus canariensis, C. ratisbonensis, Genistella sagittalis, Laburnum alpinum, Tephrosia brevipes a Tetragónolobus purpureus. Anti A: například Dolichos biflorus, Phaseolus lunatus, Vicia cracca. Anti B : Coronilla varia a Sophora japonica.

Specifita je někdy tak význačná, že např. výtažek ze semen štědřence alpského (Laburnum alpinum) aglutinuje již ve velkých zředěních krvinky skupiny 0 a dále podskupiny A2, jen však v slabé míře krvinky skupiny B a podskupiny A1. Podle dosavadních výsledků se zdá, že bude možno použít některých výtažků k stanovení krevních skupin také laboratorně.

Kromě aglutinace prokazují mitogenní účinky, ovlivňují dozrávání lymfocytů, působí na rakovinné buňky (mají i schopnost inhibovat proteo syntézu).

Jsou obsaženy hlavně v rostlinách čeledi Fabaceae a sporadicky i jinde: Phytolacaceae, Chenopodiaceae, Brassicaceae, Ericaceae ap. jejich toxicita spočívá ve vazbě na specifická receptorová místa na povrchu intestinálních epiteálních buněk a tím narušují schopnost buněk absorbovat živiny z GITu.

Nejznámější jsou ricin ze semen skočce obecného ( Ricinus communis), robin a fasin z akátu bílého ( Robinia pseudo-acacia).

Do skupiny toxických proteinů patří i viskotoxiny ze jmelí.