aplikace

Látka se může do organismu dostat různými způsoby. Většina toxických látek je aplikována perorálně, nicméně jsem se rozhodl, zde pro úplnost probrat většinu významných aplikačních cest. Zde je stručné schéma jejich rozdělení (podrobněji je vše probráno v dalším textu):

1. Externí
2. Interní
   1. Enterální
      • perorální
      • orální
      • rektální
   2. Parenterální
      • injekční
      • transdermální
      • implantce
      • inhalace

Základní dva způsoby aplikace jsou:

I.    Externí 

Aplikace na povrch těla (na kůži či sliznici). U této aplikace je možné, že účinek takto podané látky se neomezí pouze na místo aplikace, ale část se vstřebá do tkání a krve a může celkově ovlivnit organismus (viz. aplikace transdermální).

II.   Interní 

Aplikace látky do organismu. Tuto dělíme dále na enterální a parenterální.

1. Enterální aplikace

Látka je vpravena v různých formách do zažívacího traktu odkud přestupuje do krevního řečiště. Způsoby perorální aplikace:

 Orální 

Orální aplikace znamená aplikaci látky do dutiny ústní, přičemž se projeví účinek místní nebo po vstřebání sliznicí tváří (aplikace bukální) či podjazykovou (aplikace sublinguální) i účinek celkový. Nástup účinku při této aplikaci je poměrně rychlý, navíc se takto látka vyhne játrům. Je nesporné, že již z dutiny ústní se jed může vstřebat v dostatečné míře, aby způsobil smrt. Stačí například kápnout nikotin psu na jazyk, aby byl v několika okamžicích mrtvý. Přesto jsou otravy po vstřebání jedu z úst velmi vzácné, protože jed se tam zdrží jen krátce a přejde dále do zažívacího traktu.

 Perorální (per os, p.o.) 

Látka je aplikována ústy a po přechodu do žaludku a dalších částí trávící trubice je vstřebána. Toto je nejčastější cesta jedu do organismu. Podmínkou účinku takto podané látky je její dobré vstřebání z gastrointestinálního traktu (GIT), čemuž napomáhá především velký povrch GIT, průběžné promíchávání obsahu GIT a rozdíly pH v jednotlivých částech GIT. Doba od aplikace po nástup účinku je u této aplikace poměrně dlouhá (20-30 minut). Rychlost účinku samozřejmě také závisí na faktorech jako jsou obsah trávícího traktu (z prázdného trávícího traktu se látka vstřebá rychleji než ze zaplněného, přičemž vykazuje i větší dráždivost). Nejvíce takto aplikovaných látek se vstřebá v oblasti duodena a tenkého střeva.

 Rektální 

Způsob aplikace při němž se (většinou léčivá) látka vpravuje do konečníku buď ve formě tekuté - klysma (klystýr), retikol nebo ve formě čípků. Od takto podané látky se většinou předpokládá účinek místní (např. projímadla) nebo celkový (např. analgetika). Nástupu účinku při této aplikaci je poměrně rychlý, což je dáno vstřebáním části takto podané látky do žil vedoucích přímo do dolní duté žíly (takto se látka dostane do krevního oběhu aniž by procházela játry).

2. Parenterální aplikace

Látka je do organismu vpravována mimo trávící trakt. Patří sem aplikace injekční, transdermální, implantace a inhalace.

 Injekční aplikace 

Při tomto způsobu aplikace je do organismu látka vpravována ve formě injekcí či infuzí. Způsoby injekční aplikace jsou různé, zde uvádím ty nejpoužívanější:

• Intravenozní aplikace (i.v.)
  nebo-li "nitrožilní" aplikace. Aplikace přímo do krevního oběhu, takže odpadá fáze resorpce aplikované látky. Je to vůbec nejrychlejší způsob aplikace, zároveň však také nejrizikovější protože k cílovému orgánu se dostává látka velmi rychle a ve vysoké koncentraci. Takto lze aplikovat i větší objemy látek - infuse. Podávají se takto pouze pravé roztoky.

Fáze resorpce odpadá také při intraarteriální a intrakardiální aplikaci, kterýma se zde však nebudeme zabývat. U dalších způsobů aplikace musí léčivo difundovat z místa podání do krve:

• Intramuskulární aplikace (i.m.)
  Aplikace do svalu. Takto se podává až 80% všech injekcí. Mohou to být vodné i olejové roztoky a suspenze, a proto se i.m. aplikace používá i u přípravků s prodlouženým účinkem.
   
• Intracutální aplikace (i.c.)
  Aplikace do kůže. Takto se aplikují především diagnostické látky.
   
• Subcutální (s.c.)
  Při aplikaci pod kůži se podaná látka pomalu vstřebává. Takto se aplikuje například inzulín.
   
• Intraperitoneální aplikace (i.p.)
  Aplikace do dutiny břišní se používá v medicíně především u malých dětí bez dostupné žíly.

 Transdermální aplikace 

Takto lze aplikovat pouze látky, které jsou schopny pronikat kůží a jsou účinné ve velmi malých dávkách. V medicíně se využívá transdermální aplikace poměrně hojně, jelikož zaručuje poměrně dlouhodobý účinek aplikované látky. Většinou se používá lékové formy masti či TTS (transdermální terapeutický systém; skládá se z přilnavé vrstvy, rezervoáru účinné látky a přilnavé vrstvy). Otravy tohoto druhu jsou tedy většinou medicinální. Jedy se mohou vstřebávat i sliznicí poševní nebo jinými sliznicemi, jak dokazuje řada zaznamenaných případů těžkých otrav.

 Implantace 

Aplikace tuhých sterilních léčivých přípravků pod kůži či do tkáně provedena chirurgickým zákrokem. Tato forma aplikace se používá například u přípravků s pohlavními hormony, jelikož zaručuje postupné dlouhodobé uvolňování.

 Inhalace 

Aplikační forma pro plynné látky, těkavé kapaliny i netěkavé kapaliny a pevné látky ve formě aerosolu (například prach z tabákových listů, který takto může vyvolat otravu). Účinek takto podaného léčiva se může projevit místně (na sliznici dýchacích cest nebo v bronších kde například ovlivňuje stahy bronchiální svaloviny nebo konzistenci sekretu) nebo se může projevit účinek celkový, když se látka dostane až do plicních sklípků odkud se vstřebá do krve. Nástup celkového účinku je zde velmi rychlý, neboť takto aplikované látka se dostane do krve za necelou sekundu.