biotransformace

Biotransformací rozumíme proces chemické přeměny látek v organismu vedoucí k ukončení či změně biologické aktivity léčiva.

Produktem biotransformace je metabolit, který může být:

• inaktivní
• méně aktivní
• aktivnější - některé látky sami bez farmakodynamického účinku se teprve v procesu biotransformace mění na účinný metabolit. Tyto látky se označují jako tzv. "prolátky".
• toxický

Reakce probíhající v procesu přeměny léčiva se označují jako reakce fáze I. a II..

Ve fázi I. dochází k přeměně léčiva na polárnější metabolit připojením či odebráním funkčních skupin (-OH, -NH₂, -SH, -COOH). Jestliže je metabolit I. fáze dostatečně polární může být snadno vyloučen ledvinami. Některé (málo polární) produkty I. fáze vstupují do fáze II., kde se konjugují s kyselinou glukuronovou, sírovou, octovou nebo s aminokyselinami glycinem či glutaminem za vzniku vysoce polárního metabolitu, který se již z organismu vyloučí. Existují i látky, které vstupují přímo do II. fáze (obsahují funkční skupiny schopné přímé konjugace s výše uvedenými složkami) a teprve poté se stávají substrátem pro fázi I..

Po této biotransformaci je většina látek eliminována ledvinami nebo játry. Některé metabolity, které jsou transportovány z jater do žluči a následně jdou do střev, kde jsou štěpeny enzymy produkovanými střevními bakteriemi, přičemž uvolněné látky se znovu vstřebávají do krve. Tento děj se nazývá zpětná resorpce. Takto vzniká tzv. enterohepatální oběh, který zpomaluje eliminaci látky z organismu (tomuto podléhá například digitoxin).

Hlavním orgánem biotransformace jsou játra, ale biotransformace samozřejmě probíhá i v dalších orgánech, jako např. v trávícím traktu (např. peniciliny metabolizované v žaludku), v plicích, kůži či ledvinách. V játrech probíhá biotransformace uvnitř hepatocytů a jsou za ni zodpovědné jak volné tak především mikrozomální enzymy (specifické enzymy umístěné na endoplazmatickém retikulu). U některých perorálně podaných látek může v játrech dojít k tak rozsáhlé biotransformaci, že při perorální aplikaci není možné dosáhnout farmakodynamického účinku (proto se např. nitroglycerin aplikuje sublinguálně).

Faktory ovlivňující biotransformaci:

1. Genetické faktory
    
2. Existence induktorů a inhibitorů mikrozomálních enzymů
   
   Induktory zvyšují aktivitu mikrozomálních enzymů, zatím co inhibitory ji snižují. Při zvýšení aktivity se aplikovaná látka rychleji biotransformuje. Pokud je metabolit neúčinný či méně účinný je při součastném podání induktora nutné podat i vyšší koncentraci látky k dosažení stejného účinku. Při podání inhibitora naopak méně látky vyvolá stejný účinek. Opačnou situací je však podání inhibitora či inuktora s látkou která tvoří aktivní metabolit, zde s induktorem stačí podat látky méně, zatím co s inhibitorem se jí musí podat více.
    
3. Onemocnění jater
    
4. Onemocnění srdce
   
   Při sníženém průtoku krve játry se zhoršuje metabolizmus některých látek.
    
5. Věk pacienta
   
   Nejcitlivější k toxickým látkám jsou jedinci s nedostatečně vyvinutými detoxikačními mechanismy (děti) a nebo s těmito mechanismy "opotřebovanými" (staří lidé). Například podání chloramfenikolu u novorozenců vyvolává tzv. šedý syndrom, jelikož novorozenci ještě nemají enzymy, které toto antibiotikum rozkládají.
    
6. Farmakodynamické faktory
   
   Farmakodynamické faktory jako například vazba léčiva na bílkoviny krevní plazmy, ...
    
7. Pohlaví
   
   U krys bylo prokázáno, že samci metabolizují rychleji než samice.