Detaily o knize

Prvními objeviteli jsou Indiáni z oblasti Maués, prapůvodní obyvatelé amazonské džungle. V jejich historii tato zvláštní rostlina zanechala pozoruhodné stopy. Viz legenda. Jak dlouho Indiani tuto rostlinu užívají není známo z nedostatku písemných pramenů. Misionář objevuje guaranu pro západ: Jeden jezuitský misionář jménem Joao Felipe Bettendorf, který působil v oblasti řeky Maués, poskytl jako první v roce 1669 písemnou zprávu(mně známou) o guaraně. Nadšeně popisoval původní obyvatele, s nimiž se setkal v určité oblasti na svých cestách amazonskou džunglí, jako nejzdravější a nejvitálnější kmen, který kdy v Jižní Americe poznal. Padre Bettendorf teneto zazarčný prostředek na sobě vyzkoušel a brzy pomohl svým hostitelům v jejich chvále těto zvláštní rostliny dát za pravdu. Jedna jediná rostlina jim prý pomáhá od nepaměti v parném extrémním klimatu zůstat zdravími, redukovala na dloouhých loveckých výpravách válečníků chuť k jídlu a zároveň udržovala plnou výkonnost, dokonce pomáhala zvýšení bdělosti smyslů, schopnosti reagovat zatěžovat tělo i duši. Již v 17 stol. Byla guarana analyzována evropskými vědci . Theodor von Martimus, německý botanik, byl v 17 stol. Snad prvním vědcem, který prozkoumal guaranová semena. Izoloval z nich bílou krystalickou substanci, která působila pozurohodně na lidskou látkovou výměnu a proti únavě. Tuto látku nazval guaranin, podle rostliny, z níž ji získal. Později bylo objeveno, že je guaranin chemisky identický s kofeinem. Legenda o guaraně: Před dávnými, dávnými časi se ke kmeni Mauéských Saterů narodilo zcela neobyčejné dítě. Vyrostlo v celkově nadaného chlapce s dobrým srdcem a soucitem pro každého. Kvůli jeho velkým shopnostem, dobrotě a moudrosti, sníž svému národu v mnoha ohledech pomáhal, se brzy začalo říkat, že ve skutečnosti není člověkem, ale dítětem bohů. Když došlo ve vesnici ke sporům, nastolil mír a spravedlnost, takže se k sobě lidé chovali zase dobře, když se objevila žárlivost a závist, nacházel vždy rychle cestu k svornosti a harmonickému spolužití. Uštvaným a vyčerpaným lidem přinášela jeho přítomnost klid a zotavení, léčil dokonce těžce nemocné a chránil kmen před přepady a lstivostí nepřátel. Jeho rady byly žádané a vysoce ceněné, a dokonce nejstarší mu prorokovali velkou budoucnost moudrého vůdce lidu. Každý však nebyl dobrý k tomuto geniálnímu muži. Mnozí duchové , kterým příslušníci kmene před jeho objevením od nepaměti přinášely modlidbya oběti, byli vzývani jen v posvátných svátečních dnech. Někteří z duchů byli sice spokojeni, protože byl jejich lid šťasten, jiní však se neubránily závisti a žárlivosti a hledaly cesty, jak by konkurentovi v lidské podobě škodili. Jeden z nich, mocný duch Jurupari, na chlapce, jenž hledal potravu v lese nastražil past, a tak ho mohl zabít. Mezi lidem propukl velký nářek a hluboký smutek. Slzy, zoufalstvý a nouze dojaly velkého boha Tupu. Na velkém blesku sjel z oblohy k zemi zjevil se lidu, který v uctivé bázni klesl na kolena a sklonil své hlavy. „ten zločinný skutek zlého ducha nemohu vrátit ani já“ řekl Tupa, „život a smrt nesmějí ovlivňovat ani bohové, ale mohu vám předat dar, který bude mírnit vaši bolest a přinese vašemu kmeni navěky požehnání“. Bůh se obrátil k matce zavražděného chlapce a promluvil k ní: „Zakopej překrásné oči tvého syna se všemi poctami v lese. Ještě v nich bdí posvátné světlo bohů. Brzy z nich vyroste nová rostlina , posvátný keřík, na němž bude zpočívat mé boží požehnání. Plody této rostliny vám poskytnou sílu a vytravlost, bdělost smyslů, a jas ducha. Mnohá trápení a bolesti vyléčí a poskytne vám dobrou božskou výživu. Až ji budete jíst, myslete na mne a na to, že jsem vašemu národu přiznivě nakloněn.“ Bůh Tupa splnil svůj slib a od té doby kmen využívá blahodárné plody guaranové rostliny, kterou nazývá také „wanna“.