Základní dělení drog

Drogy můžeme dělit podle několika hledisek. Zde se pozastavím především u základního dělení drog, spíše se zaměřením na drogy přírodního původu, než na drogy "syntetické", protože tento projekt je věnován právě prvně jmenovaným. Jen podotýkám, že dělení "syntetických" drog je mnohem obtížnější. Takže základní dělení drog přírodního původu:

A) Působení na organismus:

1. Halucinogeny
2. Stimulancia CNS
3. Narkotická analgetika (opiáty)

B) Podle rizika vzniku závislost:

1. Měkké drogy
2. Tvrdé drogy

A) Podle působení na organismus rozdělujeme drogy na:

1. Skupina halucinogenních drog

Tato skupina drog je charakteristická tím, že její základní účinek spočívá v kvalitativní změně vědomí (tetrahydrokanabinol, meskalin a psilocybin). Po požití těchto drog dochází často k výrazným změnám psychiky, hloubky a intenzity vnímání. Objevují se zrakové a sluchové halucinace, projevy depersonalizace, deformace času a prostoru. Bývají přítomny zvláštní vjemy barev a zvuků, zvuky mohou být např. vnímány barevně. Mohou se dostavit extatické prožitky splynutí s přírodou a vesmírem, ale i hrůzné vjemy natolik intenzivní a hodnověrné, že se jim postižená osoba snaží uniknout bez ohledu na možné zranění nebo smrt.

U halucinogenů se příliš neprojevuje ani psychická ani fyzická závislost, rizikem je zde krajní nevypočitatelnost jejich efektu.

Řada látek patřících do této skupiny má mimo halucinačního ještě zvláštní specifický vliv na vědomí, tyto látky se označují jako psychedelika (psychedelikům je zde věnována zvláštní stránka).

2. Skupina stimulačních drog

Některé přírodní (kokain) či syntetické (pervitin) návykové látky působí stimulačně na centrální nervovou soustavu. Po jejich požití se dostavuje euforie spolu s ústupem únavy, potřeby spánku, chuti k jídlu. Zvyšuje se představivost, aktivita, zlepšuje se sebevědomí. Při předávkování dochází až k chaotickému myšlení a agitovanosti. Stimulační drogy jsou poměrně výrazně návykové, vzniká psychická závislost, která vede k nutkavé potřebě opakovaného užívání. Na rozdíl od narkotických analgetik (opiátů) se u stimulačních drog příliš neprojevuje fyzická závislost. Po různě dlouhé době nadměrného užívání (abúzu) se objevuje paranoidní, později paranoidně halucinatorní syndrom (stíha), přecházející až do tzv. toxické psychózy.

3. Skupina narkotických analgetik (opiátů)

Opiáty jsou léky původně získané z opia, z nichž nejznámější je morfin a kodein. V medicíně byly a jsou tradičně používané k tlumení silných bolestí (morfin) a tišení kašle (kodein). Později byly nahrazovány syntetickými přípravky se stejnými nebo silnějšími účinky a menším rizikem vzniku závislosti. Mezi opiáty patří řada léků, pro jejichž zacházení ve zdravotnických zařízeních platí zvláštní předpisy. Na morfin, kodein a jejich deriváty (heroin, brown) vzniká totiž poměrně rychle výrazná fyzická závislost, charakterizovaná projevy abstinenčního syndromu, tzv. opiátového typu (bolestí svalů a kloubů, pocení, slzeni a průjem).

B) Rozdělení drog podle rizika vzniku závislosti na nich

Z tohoto hlediska je možno drogy rozdělit do dvou základních skupin:

1. Drogy měkké (drogy s akceptovatelným rizikem), mezi které zařazujeme např. kávu, tabákové výrobky, produkty konopí a droga číslo jedna v naší společnosti - alkohol. U alkoholu je již ale hranice sporná. Podle negativního účinku nadměrného užívání alkoholu na tělesné a duševní zdraví alkohol patří kamsi na rozhraní měkkých a tvrdých drog.

2. Drogy tvrdé (drogy s neakceptovatelným rizikem), kam patří např. heroin, kokain, crack a pervitin. U těchto druhů omamných drog je riziko vzniku závislosti jednoznačně vysoké.