Helmovka ředkvičkovitá (Mycena pura) má klobouk široký 2-4 cm, široce rozloženě sklenutý. Povrch klobouku je hladký, lysý, za vlhka temnější s prosvítajícími lupeny; za sucha lesklý, fialový. Lupeny vykrojené, vysoké, břichaté, bílé nebo světle fialové, na ostří zoubkaté. Třeň přímý, tenký, vláknitý, dutý, lámavý, nahoře jemně poprášený. Dužnina tenká, křehká, lámavá, světle fialová, silné voní i chutná po ředkvičce. Výtrusný prach bílý.
Roste v lesích všeho druhu, od nížin až do hor i nad hranici lesa. U nás je to údajně nejrozšířenější houba. Bílá forma helmovky ředkvičkovité (Mycena pura var. alba) se až na barvu ve všem shoduje s typickou formou. Klobouk 2-4 cm v průměru, tenký, křehký, pokožka za vlhka bílá s prosvítajícími lupeny, za sucha čistě bílá, lesklá. Lupeny břichaté, u třeně zaoblené, bílé. Třeň rourkovitý, křehký, lámavý, nahoře poprášený, bílý, jen osýcháním a při zaschnutí se objevuje jemné fialové zbarvení.
Roste jen pod jehličnany, zejména ve smrčinách, společné s jinými barevnými formami. Někdy najdeme formy krásně pastelově modré, ale i žlutavé, nahnědlé nebo zkombinované z několika barev. Společným znakem je ředkvičková vůně i chuť a fialové tóny na třeni při zaschnutí. Mezi dalšími u nás rostoucími druhy helmovek se mimo jedlé vyskytují i středně jedovaté druhy, jejichž požití může mít vážnější důsledek než požití tohoto druhu. Jedná se hlavně o H. růžovou (Mycena rosea), která je značně podobná H. ředkvičkovité a hrozí zde záměna (H. růžová roste jen v list. lesích, nikdy ne pod jehličnany). |