San Pedro (Trichocereus pachanoi) je nepochybně jednou z nejstarších magických rostlin Jižní Ameriky. Archeologické nálezy vztahující se k tomuto kaktusu, pocházejí z doby před více než 3000 lety. Chavinská kamenná plastika dokonce pochází z doby 1300 let před Kristem. Na keramice z doby 1000-700 př.n.l. se objevuje asociace kaktusu s jelenem, později s jaguárem a spirálami. Krátce poté co byl meskalin stanoven v tomto kaktusu, byl stanoven i v některých dalších kaktusech tohoto rodu (viz Popis).

Tento kaktus se dodnes používá mezi jihoamerickými Indiány, zejména v peruánských, ekvádorských a bolívijských Andách. K vysokohorským lagunám se šamani vydávají pravidelně každý rok, aby se očistili a navštívili mocné kouzelníky a "majitele" božských rostlin, které mají schopnost probudit nadpozemské duchovní síly. Dokonce i nemocní vynaloží poslední zbytky svých sil a vydávají se na dlouhou pout do vzdálených horských míst. Podle domorodých pověr jsou rostliny nasbírané v těchto posvátných místech obdařené výjimečnou mocí, která léčí nemocné a odvrací magická kouzla.

San Pedro sice není jedinou "magickou" rostlinou, kterou šamani v blízkostí posvátných horských lagun sbírají a používají, je však z nich tou nejdůležitější.

Je známo, že z rodu Trichocereus obsahuje meskalin těchto deset druhů: T. pachanoi, T. bridgesii, T. macrogonus, T. terscheckii, T. werder­mannianus, T. cuzcoensis, T. fuluinanus, T. taquimbalensis, T. ualidus a T. peruvianus. Tyto kaktusy jsou kromě Lophophora williamsii druhým nejbohatším botanickým zdrojem meskalinu - T. peruvianus má téměř stejný potenciál jako peyotl (uvádí se 0,8% meskalinu) a devět ostatních asi desetinu psychoaktivní síly peyotlu (obsah meskalinu v rozmezí 0,05-0,12%). (Fotky některých dalších kaktusů rodu Trichocereus jsou umístěny na konci této stránky.)

Nejznámější z těchto 10 druhů je Trichocereus pachanoi. Je to rozvětvený, sloupovitý kaktus, dorůstající výšky 3-6 metrů. Odnože mají 6-8 žeber. Pokožka je v mládí šedozelená, postupně se zabarvuje do tmavozelené. Trny chybí. Zašpičatělá poupata se na noc otevírají v mohutný, silně aromatický, nálevkovitý květ, který měří 25cm. Vnitřní okvětní lístky jsou bílé, vnější hnědočervené. Nitky tyčinek jsou dlouhé a nazelenalé.

Tyto kaktusy rostou mnohem rychleji než peyotl. Zasadíte-li řízky kaktusu o průměru půl palce mělce do půdy, velice snadno zakoření. Exemplář kaktusu San Pedro o výšce dvou stop dokáže "narůst" o další čtyři palce asi za půl roku.

Trichocereus pachanoi se vyskytuje ve střední části And, v Peru a v Equadoru (viz mapka) v nadmořské výšce 1800-3000 metrů. Někdy se může vyskytovat i u moře. Je hodně oblíben mezi americkými kaktusáři a zřejmě se mu daří všude kde má dostatek slunce.

Další jsou přirozeně různě rozšířeny po téměř celé jižní Americe (například: T. fulvianus v Chile, T. peruvianus a T. cuzcoensis v Peru, T. taquimbalensis, T. werder­mannianus a T. validus v Bolívii, T. tarscheckii na severozápadě Argentiny).

Kaktus T. pachanoi se používá hlavně při věšteckých rituálech a určování chorob. Na fotografii vpravo jsou usušené řízky (knoflíčky) tohoto kaktusu.

Indiáni z kaktusu odkrojí úzké proužky dužiny, které se několik hodin vaří ve vodě. Do odvaru se někdy přidávají další rostliny (mimo jiné kaktus Neoraimondia macrostibas). Tomuto nápoji se říká "cimora". Mezi množstvím používaných přísad je mimo jiné andský druh kaktusu Neoraimondia macrostibas, jedna rostlina rodu Iresine z čeledí laskavcovitých, rostlina Pedilanthus tithymaloides z čeledi pryšcovitých a rostlina Isotoma longiflora z čeledi zvonkovitých. Všechny zmíněné přísady, s výjimkou rostliny rodu Iresine, jsou dobře známými prostředky používanými k léčení "šílenství". Dalšími přísadami mohou být rostliny Brugmansia aurea a B. sanguinea z čeledi lilkovitých, jež jsou samy o sobě mocnými halucinogeny.

Šaman občas bere drogu sám, někdy ji dává pouze svému pacientovi a jindy ji berou společně. Šaman usiluje o to, aby jeho pacient během nočního obřadu "rozkvetl", aby se jeho podvědomí "otevřelo jako květ", stejně jako noční květ kaktusu San Pedro. Pacient prožívá omámení různými způsoby; někdy je klidný a v tichostí rozjímá, jindy však propukne v tanec či sebou dokonce jako by bez smyslů začne zmítat.

Halucinogenní intoxikace je doprovázena lehkým znecitlivěním těla, postupně vystřídaným pocitem klidu. Účinek je plně srovnatelný s peyotem.

Intoxikace z pohledu intoxikovaných se zobrazují pouze registrovaným uživatelům s patřičným oprávněním. Máte-li zájem, můžete se přihlásit či registrovat.

Z alkaloidů obsažených rodu Trichocereus je halucinogenně nejúčinnější meskalin.

Ten byl prvním izolovaným halucinogenem (izolován koncem 19. století) a první syntetickou látkou tohoto typu. Meskalin je svojí strukturou blízký příbuzný neurotransmiteru v CNS, noradrenalinu. Obsah meskalinu v suché dužnině T. pachanoi je asi 1-2% v čerstvém kaktusu 0,12%, přičemž dávka meskalinu účinná při podání ústy je 0,2-0,4 gramu. Pokud máte zájem je zde ukázka extrakce alkaloidů z kaktusů.

Zástupci rodu Trichocereus obsahují vedle meskalinu jen několik málo dalších alkaloidů. Obsahují např. der. tyraminu. Z dalších alkaloidů byly nalezeny 3,4-dimethoxyfenylethylaminu a 3-methoxytyraminu a stopová množství dalších bazí. Z druhu T. terscheckii byl izolován N,N-dimethyltryptamin.

Fotografie několika dalších kaktusů rodu Trichocereus:

	Popis získáte najetím kurzoru na fotku.