Existují názory, že by harmala mohla být "Huorma" nebo "Soma". Dříve se zřejmě používala k náboženským a magickým rituálům, což by dokazoval fakt, že se dodnes těší vysoké úctě na území od Malé Asie přes Indii až po Tibet.

Domorodí obyvatelé Sýrie věří, že harmala byla původně zlá žena. Podle legendy žila dávno, když ještě všechna zvířata měla sílu řeči, ctnostná dívka Hamda, která žila s jejím bratrem a jeho manželkou. Hamda pásla malé stádo ovcí a živila tak rodinu. Její ctnost spočívala v tom, že rozdala většinu svého jídla sirotkům. Pak utišila vlastní hlad svitky tkané vlny, ty však způsobili vypoulení jejího břicha. Zlá švagrová řekla manželovi, že Hamdino vyduté břicho, znamená že jeho sestra se stala těhotná s nějakým pastýřským chlapcem, a tak přinesla hanbu celé rodině, která mohla být smyta jen prolitím Hamdiny krve. Bratr odmítl věřit tomuto příběhu, ale jeho manželka naléhala, říkajíc že Hamda jedná divně a navrhla test. Podle tohoto testu je prý jasným znamením těhotenství, neklid a chození od slunce k stínu a zpět. Nakonec bratr manželčiným řečem podlehl a souhlasil se zkouškou. Odpoledne ležel na slunci a požádal Hamdu, aby mu vybrala blechy z jeho vlasů. Ale zlá švagrová tajně dala Hamdě do jídla jed a učinila ji tak nesoustředěnou. Po chvíli Hamda požádala jejího bratra, aby se posunul do stínu, za chvíli zase na slunce a stále dokola. Bratr tedy uvěřil lži jeho manželky. Tu noc se rozhodli a zosnovali zabití Hamdy. Následující ráno vzal bratr Hamdu na jeho velblouda a zavezl ji k vyschlé studně. Zde tajně rozprostřel přikrývku přes studnu a dobře ji tím skryl. Poté pozval jeho nepodezíravou sestru, aby si sedla na přikrývku a pokračovala ve zbavovaní blech. Hamda šla na přikrývku a spadla dolu, načež tam bratr hodil uschlý keř a dřevo a zapálil oheň. Pak jel domů dát zprávu jeho manželce. Avšak Hamda byla zachráněna od ohně její ctností. Z jedu v jejím břichu se vyklubali hadi, kteří odtlačili plameny pryč. Plameny byly samy kouzelně transformovány do formy ráje. Avšak chudá Hamda postrádala jejího bratra a tak udělala náhrdelník z korálků a požádala vránu, která tudy letěla, aby vzala tento dar jejímu bratru. Když bratr viděl náhrdelník, věděl že Hamda je živá a že s ní zacházel nespravedlivě. Aniž by o tom manželka věděla, vzal do balíčku některé věci a usušené jídlo. Ale manželka byla podezíravá a již předtím otrávila potraviny válením ve velbloudím hnoji, a pak v popelu snažíc se ukrýt odhalující vůni. Když bratr dosáhl místa kde Hamdu nechal, řekl jí jeho příběh. Hamda nejprve odmítla jít ze studny pro strach, že by se bratr mohl pokusit dokončit úkol který začal, avšak nakonec se nechala zachránit. Bratr jí pak nabídl jídlo které přivezl, avšak když uviděli popel uvědomili si, že jídlo bylo zkažené a odhalil jeho zlou manželku. Když manželka viděla jejího manžela jedoucího zpět s Hamdou, uvědomila si, že její zlé skutky neuspěly. Ona zakřičela kouzlo ve snaze zachránit se, ale její kouzlo ani tentokrát neuspělo. Místo toho se otevřela země a pohltila ji až po krk. Její manžel popadl ji za vlasy a uřízl jí mečem hlavu, přičemž zvolal aby se z ní stal keř tak odpudivý, že ani osli nebudou moci jíst více než jedno jeho sousto. Tak byla zlá manželka transformovaná do keře s jeho tmavými hořkými semeny.

Tuto rostlinu znal již slavný lékař, botanik a farmakolog Dioskorides, žijící v druhé polovině 1. stol.n.l.. Písemné zprávy o této bylině jsou staré více než tisíc let.

Peganum harmala, známá též jako syrská routa je vytrvalá, keřovitá až 1m vysoká bylina, charakteristická pronikavým pachem. Lodyhy má poléhavé, rozkladité, listy jemně dělené v kopinatě čárkovité úkrojky, které jsou v mládí celé bělavě plstnaté. Květy vyrůstají jednotlivě z úžlabí listů a jsou bledě žluté. Plod je trojpouzdrá tobolka s mnoha drobnými tmavohnědými semeny trpké chuti.

Původní domovinou této rostliny je oblast Střední Asie a Sýrie. Dnes roste divoce v oblasti Středomoří až do východní Asie a také v Mexiku asi šest druhů tohoto rodu. Konkrétně druh P. harmala roste v aridních oblastech západní a Střední Asie, až do Tibetu, ale i ve Středomoří i v severní Africe. Zdomácněl však i na jihu Francie a údajně zasahuje až do Maďarska; často je znám jako "Syrská růže" či "Harmelstaude", případně "Steppenraute".

Tato rostlina nebyla a není v nijak široké míře využívána jako narkotikum. V Indii se ze semen připravuje halucinogenní droga "Harmal".

Semena harmaly se používají především v lidovém léčitelství jako univerzální lék. Je velmi pravděpodobné, že se v oblastech jejího používání dříve užívala i jako sakrální halucinogen v domorodém náboženství a magii. Existuje také domněnka, že mohla být starověkou sómou.

V Egyptě se olej ze semen prodává pod názvem Zitel-Harmel a má pověst nápoje lásky (i přes nauzeu, která intoxikaci harmalinovými alkaloidy doprovází). V Uzbekistánu se ve velkém množství prodává na bazarech jako "rostlina proti tisíci nemocem" a suché lodyhy s tobolkami visí prakticky v každé místní domácnosti. Slouží především k vykuřování obytných místností a čajoven, neboť kouř má prokazatelně baktericidní a insekticidní účinky.

V poslední době se dostává tato rostlina i na západ, kde se používá k potencování účinků některých jiných psychedelik (tryptaminy, psilocybin,...) ve formě extraktu. Většinou se používá extraktu ze 3 gramů semen, který je zkonzumován pomalu v období 2-3 hodin (neprojeví se nevolnost) s poslední dávkou půl hodiny před aplikací zmiňovaných jiných psychedelik.

V Severní Americe je obvyklá kombinace Peganum harmala s Desmanthus illinoensis jako tzv. "Severoamerická ayahuasca".

Malé dávky této drog mají stimulační a terapeutický účinek na mozek, v nadbytku však působí tato droga, respektive harmin v ní obsažený, depresivně na centrální nervovou soustavu, vyvolává halucinace, křeče až ochrnutí. Je zajímavé, že surový výtažek ze semen má na psychiku větší vliv než čistý preparát harminu, což je pravděpodobně dáno přítomností dalších alkaloidů a jim příbuzných látek.

Halucinace jsou vyvolávány orálními dávkami 0,6-0,8 g harminu přijatými na prázdný žaludek. Harmalin je asi 2x účinnější. Biochemické studie ukazují, že tyto látky působí jako inhibitory enzymu monoaminooxidázy (MAO) typu A, která odbourává všechny monoaminergní neurotransmitery (noradrenalin, dopamin, serotonin). Trvání inhibice MAO-A vyvolané těmito beta-karboliny trvá v rozmezí 4-24 hodin s maximem okolo 3 hodin v závislosti na dávce.

Harminu, který působí o něco slaběji než harmalin, se používá při výzkumu duševních nemocí. Objevily se pokusy tímto alkaloidem léčit i negativní důsledky encefalitidy. V průběhu druhé světové války používali nacisté harmin jako tzv. sérum pravdy.

Intoxikace z pohledu intoxikovaných se zobrazují pouze registrovaným uživatelům s patřičným oprávněním. Máte-li zájem, můžete se přihlásit či registrovat.

Osemení a semena obsahují stejné halucinogenní látky (i jejich množství) jako révy rodu Banisteriopsis, konkrétně se jedná o b-karbolinové alkaloidy (v závorkách uvedena ekvivalentní množství): harmin (100mg, vzorec vlevo), harmalin (50mg, vzorec vpravo), harmol (25mg), harmalol (25mg), tetrahydroharmin (35mg), methoxyharmalan (4mg) či vasicin (peganin) což je alkaloid chinazolinové řady.

Jak již bylo uvedeno výše působí tyto alkaloidy synergisticky a jsou proto nejúčinnější když jsou ve vhodné rovnováze.

Pokud máte zájem je zde ukázka extrakce harminu a harmalinu.

V průběhu 60. let byly harmalinové alkaloidy identifikovány také v řadě dalších rostlin, jako například kotvičník či tabák. Podrobnou analýzou bylo zjištěno, že kouř z jedné cigarety může obsahovat až 20 mg harmanu a norharmalu.