cytolytické toxiny
Velké množství bakteriálních druhů produkuje extracelulární proteiny, které působí přímo na membrány eukaryotických buněk. Tyto proteiny byly původně označovány jako hemolysiny, protože působí rozpad erytrocytů různých zvířecích druhů a je možno tedy jejich přítomnost v podmínkách in vitro snadno prokazovat (kupř. kultivací bakterie na krevním agaru). Tyto toxiny však poškozují i jiné typy buněk (destičky krevní, leukocyty, endotelie), proto
byl zaveden širší název toxiny cytolytické.
Buněčná membrána může být poškozena různými mechanismy:
- Enzymovou hydrolýzou membránových fosfolipidů fosfolipázami C a D, které štěpí fosfatidylcholin a sfingomyelin (C fosfolipáza
Clostridia perfringens a dalších klostridií, C sfingomyelináza Staphylococcus
aureus, C lecitináza Pseudomonas aeruginosa, D sfingomyelináza
Arcanobacterium
haemolyticum, Corynebacteria ulcerans). C fosfolipáza
Clostridia perfringens vyvolává intravaskulární hemolýzu při myonekróze, D sfingomyelinázy poškozují endotelie a membránu trombocytů za vzniku intravaskulární koagulopatie a šoku.
- Tvorbou pórů v buněčné membráně po vazbě na cholesterol - sem patří asi 15 tzv. oxigenlabilních hemolysinů, zejména u
Streptococcus pyogenes, S. pneumoniae, klostridií, bacilů, Listeria
monocytogenes, tetanolysin Clostridium tetani a další; jejich hemolytická aktivita in vivo je blokována cholesterolem, v patogeneze onemocni; ní mají zanedbatelný význam s výjimkou listeriolysin, který uvolňuje listerie z vakuoly do buněčné cytoplasmy, a
O streptolysinu, kterému je připisována kardiotoxicita.
- Povrchově aktivní hemolysiny (delta lysin Staphylococcus
aureus).
- Insercí toxinu do lipidové buněčné dvojvrstvy tvoří póry alfa toxin
Staphylococcus aureus, je schopen porušovat erytrocyty, ale i jiné buňky (působí také dermonekrózu).
Cytolytické toxiny nejen porušují buněčné membrány, ale uplatňují se v
patogenezi tím, že se z buněk uvolňují mediátory a jiné aktivní látky, které pak iniciují zánět a další změny (např. srážení krve).
|