V Indii a Číně byl puškvorec obecný používán jako lék nejméně 2 000 let. V ajurvédských praktikách má rostlina název "racka" a doporučuje se na bronchitidu, astma a horečky. V Číně, kde je známa jako "shih-ch´angpu", se používal na zácpu a otoky. Podle Druhé knihy Mojžíšovy byl puškvorec jednou ze součástí "svatého oleje", který Bůh poručil Mojžíšovi udělat a potřít se jím, než přistoupí k Arše úmluvy.

U mnoha indiánských kmenů Severní Ameriky se puškvorec užíval na zahánění únavy. Ve větším množství kořen způsobuje, že člověk "chodí metr nad zemí". Ještě podstatně víc kořene se užívalo a doposud užívá při iniciačních rituálech.

Kořen byl znám mnoha prvním americkým osadníkům a také Waltu Whitmanovi, který zahrnul pod titul "Calamus" ve sbírce Leaues of Grass (Stébla trávy) čtyřicet pět básní. (Když v této sbírce Whitman puškvorec zmiňuje ve třinácté básni, začíná si uvědomovat, že "musí změnit téma, protože toto neměla být stébla melancholie, ale stébla radosti...").

Na britských ostrovech v době krize třicátých let puškvorec často žvýkali lidé, kteří neměli na tabák. Kořen chutná hodně podobně jako zázvor a v malém množství (do dvou palců) je stimulující a euforizující. V anglosaských zemích se puškvorci přezdívá jako "sladká ostřice", "sladký rákos","krysí kořen", "kořen ostříce", "sladká myrta", "včelí rostlina" nebo "sladký kalomel".

Kríové ze severozápadní Kanady žvýkají oddenky nebo stvoly, za dosažením účinku podobného účinku LSD.

Tato vytrvalá bažinná bylina má silný plazivý a větvený oddenek o průměru až 3 cm, který je dvouřadě olistěný Listy jsou přisedlé, mečovité, při okraji zvlněné až 2m dlouhé. Až 1,5 m vysoké načervenalé stvoly jsou vzácné zakončené palicí, která je přisedlá, zpravidla válcovitá a skládá se z hustě nahlučených, drobných, do šroubovice sestavených květů. Ty jsou oboupohlavné, pravidelné, mají šest zelenavě žlutých okvětních lístků, ve dvou kruzích a šest tyčinek. Plody, kterými jsou červenavé bobule, se vytvářejí pouze v teplých krajích. To souvisí s existencí několika chromosomálních ras (viz část Výskyt), které se většinou hodnotí jako odrůdy a liší se obsahem i složením silice.

Puškvorec obecný pochází z jižní Číny nebo z Indie, kde se užíval již v dávné minulosti. Do Evropy se dostal zásluhou Arabů a používali ho již staří Řekové a Římané. Roste v pomalu tekoucích vodách, na okraji rybníků a ve vodních příkopech nejen v Asii, ale i v Evropě a Americe. V tomto obrovském areálu se zjistila existence několika chromosomálních ras. Evropské rostliny - var. calamus jsou triploidní, proto sterilní, rozmnožující se pouze vegetativně. V Severní Americe je diploidní var. americanus, ve východní Asii a východních krajích Ruska roste tetraploidní var. spurius, v Indii a na Srí Lance var. verus. Vyskytuje se i u nás, patří však mezi chráněné rostliny.

Puškvorec obecný je cennou léčivou rostlinou, používanou při nejrůznějších žaludečních a střevních potížích. Povzbuzuje totiž vylučování trávicích šťáv a podporuje látkovou výměnu, ovlivňuje křečové stahy při nadýmání a průjmech. Má také mírně močopudný účinek. Puškvorci se připisují příznivé účinky na tvorbu krve a lepší činnost žláz, takže je považován za celkově posilující prostředek.

Oddenky puškvorce se často kanduji v cukru, silicí se aromatizuje žvýkací guma, ústní vody, zubní pasty a jiné kosmetické přípravky. Spolu s dalšími siličnatými drogami se puškvorec používá i při výrobě lihovin, např. hořkého žaludečního likéru.

V malých dávkách (asi 5 cm oddenku) působí stimulačně. Ve vyšších dávkách (okolo 25 cm oddenku) způsobuje změny vnímání, údajně i vizuální halucinace.

Mimo tyto účinky má samozřejmě také účinky léčivé (jak již bylo uvedeno výše).

Podobné účinky má i druh Acorus gramineus.

Intoxikace z pohledu intoxikovaných se zobrazují pouze registrovaným uživatelům s patřičným oprávněním. Máte-li zájem, můžete se přihlásit či registrovat.

Důležitými obsahovými látkami oddenku je 2-4 % silice s hlavní složkou fenylpropanem, a-asaronem, b-asaronem a c-asaronem. Asaron má chemickou strukturu podobnou psychotropnímu alkaloidu meskalinu. Nicméně zatím neexistují žádné důkazy, že by asaron vykazoval psychotropní účinky.

Asaron z puškvorce se ovšem dá použít k syntéze vysoce psychotropní látky MDA (3,4-methylendioxyamfetaminu). Při syntéze se jedná se o pár poměrně jednoduchý reakcí - in vitro (ve zkumavce). Zda ale tyto reakce mohou probíhat in vivo (v organismu), se zatím moc neví. Vědci usuzují, že zřejmě ne, i když by to mohlo vysvětlovat psychotropní účinky puškvorce.

Puškvorec dále obsahuje hořčiny akorin a akoretin, třísloviny, slizy, cholin a fytoncidy.