Jen těžko dnes přesně určíme, jak dlouho člověk o kávě ví. Víme jen tolik, že kávová zrna si lidé dopřávali již v Etiopii a Arábii kolem roku 550 před Kristem. Pravlastí kávy je tedy s největší pravděpodobností Etiopie (provincie Kaffa), kde se ještě v současné době nachází divoce rostoucí keře kávovníku.

Kávová zrnka, smíchaná se živočišným nebo rostlinným olejem a uhnětená do kuliček, poskytovala výživu a snadno se přenášela při dalekých cestách přes poušť.

Pražení kávy; existuje mnoho starých a zajímavých legend, které vyprávějí o chuti a vlastnostech pražené kávy. Jedna taková pověst říká: Hořel les, kde divoce rostly kávovníky, bobule nestačily zcela shořet a jejich chuť byla po lesním požáru tak příjemná, že lidé začali plody kávovníku dávat k ohni úmyslně. A od té doby se káva praží.

Jiná pověst se zmiňuje o tom, že pasák koz si všiml, jak bujná jsou zvířata poté, co sežvýkají listy a bobule určitého stromu. Své pozorování ohlásil představenému poblíž stojícího kláštera. Slovutný mnich celou záležitost vyšetřil a objevil kávu. O kofeinu se však tehdy ještě nic nevědělo.

Mnoho přímořských národů vydávajících se na daleké námořní výpravy poprvé ochutnalo kávu v Arábii. Tato země ji také začala ve skromném množství vyvážet. Chtěla si však udržet svůj monopol a proto neměla zájem, aby se káva pěstovala i jinde. Zakázala vývoz klíčících kávových semen. Před naložením musel být klíček zničen ve vařící vodě.

Přesto si však káva našla do Evropy cestu. Už v roce 1517 Turci propašovali kávu z Arábie do Turecka, avšak nápoj konzumovali tajně. Mohamedánští kněží totiž po mnohých úvahách rozhodli, že korán mohamedánům nepovoluje pít kávu, rozmarný to nápoj podobný alkoholu. Bojovali však předem prohranou bitvu a raději zákaz brzy zrušili. Od tohoto historického okamžiku na všech válečných výpravách Turky doprovázely vaky s kávou.

Odtud už byl jen krůček k tomu, aby se s kávou seznámila ostatní Evropa. Pro zdejší pěstitele a obchodníky byla káva velkým zdrojem příjmů. Vývoz zelených zrn kávy byl pod těžkými tresty zakázán a Arabové záměrně znehodnocovali kávová semena varem, aby nemohlo dojít k vypěstování keřů kávovníku mimo Arábii. Pěstování kávy bylo výsadou obyvatel Arabského poloostrova až do konce 18. století. Největší zásluhu na rozšíření pěstování kávy i v jiných oblastech světa mají zejména Holanďané, kteří na počátku 17. století tajně přivezli zelená kávová semena z Jemenu. Rozhodli se pro pěstování této plodiny ve svých zámořských koloniích a v krátké době počali kultivovat první keře kávovníku na Ceylonu (1658) a v Indii. Posléze se pěstování kávy rozšířilo i na Jávu (1697).

Roku 1720 tajně převezl Francouz Chevalier Gabriel Mathieu de Clieu první kávovník na ostrov Martinique. Tento zřejmě krádeží získaný keříček od Holanďanů dal nejspíše základ klonu miliónů kávových keřů, rostoucích dnes ve Střední Americe a oblasti Karibiku.

V období kolem roku 1730 získal brazilský poručík Francisco de Melho Palheta pod nějakou šikovnou záminkou semena kávovníku z Francouzské Guyany. Pěstování kávovníku se v Brazílii nakonec tak rozšířilo, že v současné době je největším světovým producentem kávy. O další rozšíření kávovníku do ostatních oblastí světa se následně nejvíce zasadili Angličané a Španělé, kteří zavedli pěstování kávy ve svých koloniích.

Pití kávy se, na rozdíl od jejího pěstování, rozšířilo již v 15.století mimo oblast Arabského poloostrova do blízkých zemí Orientu, kde v jednotlivých městech vznikaly hojně navštěvované kavárny. V roce 1517 přivezla turecká vojenská výprava kávu z Egypta do Cařihradu. Požívání kávy se v Turecku stalo vášní a odtud se tento zvyk postupně rozšířil i do ostatních evropských zemí. Ačkoli šlo nejdříve o velká přístavní města (Benátky, Marseille, Amsterodam, Londýn, Hamburk), do konce 17.století se podávání kávy v kavárnách výrazně rozšířilo i do vnitrozemí a stalo se běžným téměř ve všech zemích Evropy. První pražská kavárna byla otevřena roku 1714 pod malostranskou Mosteckou věží a provozoval ji Arab Georgius Hatalah il Damasky, zvaný Jiří Deodat.

Roku 1820 objevil vratislavský chemik Friedlieb Ferdinand Runge v kávě alkaloid, který byl později nazván kofein, a popsal jeho účinky na lidský organismus.

Vedle čaje a kakaa je káva společensky nejpřijatelnější konzumovanou stimulační látkou. Spotřeba kávy v západním světě v součastné době stále roste. Jen pro zajímavost - Američané spotřebují průměrně 8 kg kávy ročně. V Čechách spotřeba kávy také stoupá, je však zhruba poloviční ve srovnání s Američany. Zajímavostí je, že právě v zemi, která kávě v Evropě získala takovou popularitu, tedy v Turecku, jí poslední dobou mohutně konkuruje jiná kofeinová droga - totiž silný, příšerně sladký čaj.

Rod Coffea zahrnuje kolem 50-ti druhů, z nichž se pěstují v průmyslovém měřítku pouze kávovník arabský (se svými odrůdami), kávovník statný a kávovník liberijský. Jde o původně pralesně vegetující keř subtropického a tropického podnebného pásma. Všechny kávovníky kvetou pěticípými, bílými, voňavými a jasmínu podobnými květy. Z oplozeného květu se vyvíjí zpravidla dvousemenná peckovice, která je nejdříve zelená, pak žloutne a až nakonec zčervená. Tento děj trvá v závislosti na odrůdě a poloze plantáže dozrávají průběžně 6 až 9 měsíců po odkvětu. Peckovice se skládá z blanitého exokarpu, dužnatého a cukernatého mezokarpu a dvou rohovitých pouzder (endokarpu). V pouzdru (pecce) jsou uložená a stříbřitou blankou (osemením) obalená, nahnědlá nebo nazelenalá semena, která jsou z vnější strany vypouklá a na straně, jíž k sobě přiléhají, plochá s brázdou. Pokud se v plodu vyvine pouze jedno semeno, bývá oválné a říká se mu perlová káva.

Kávovník arabský (Coffea arabica) dorůstá výšky 3 m a za příznivých podmínek dává první plody 3 roky po vysazení, přičemž přiměřené výnosy lze očekávat od 6 roku po výsadbě. Úrodu pak poskytuje 25-35 let podle odrůdy a půdně klimatických podmínek. Keř se většinou pěstuje ve výškách od 1000 m do 1800 m. Ačkoli cca 75% světové produkce kávy jsou typy arabica, pouze jedna pětina z vypěstovaného množství jsou velmi kvalitní zrna (v 1 kg je cca 2200 větších semen). Ostatní úroda vykazuje určité vady zrna a spadají do nižších tříd. Jednotlivé odrůdy kávovníku arabského jsou pěstovány v různých produkčních oblastech s přihlédnutím k pěstitelským a historickým podmínkám a liší se především vzrůstem keře a tvarem jeho listů a květů. Rovněž barva, velikost a tvar kávových bobulí jeví určitou variabilitu.

Kávovník mohutný (Coffea canephora, syn. C. robusta) poskytuje první úrodu již 2 roky po vysazení a plody uzrávají průběžně po celý rok. Je značně odolný proti nižším teplotám a nemocím, postihující kávovníkové plantáže. Pěstuje se ve výškách 500 až 900 m. Sklízená kávová zrna nedosahují kvality arabiky a jsou menší (v 1kg je cca 3300 semen). Obsahují 2-3 násobné množství kofeinu oproti kávovníku arabskému. V některých zemích, zejména v Africe a jihovýchodní Asii, se jejímu pěstování dává přednost pro jeho menší nároky na jakost půdy a vyšší úrodnost. Vysazuje se i na dřívější plantáže arabiky, které byly poničeny chorobou či mrazem. V současné době představuje sklizeň této kávy cca 25% světové produkce a její podíl se stále zvyšuje v důsledku větší přizpůsobivosti a odolnosti.

Kávovník liberijský (Coffea liberica) se pěstuje v nevýznamném měřítku a jeho velká, nahořklá zrna se používají téměř výhradně do směsí.

Dnes je kávovník pěstován v Asii, Jižní a Střední Americe, v Africe, Arabském poloostrově a Indonésii (viz mapka), především v hornatých krajinách. Vyžaduje teplé a vlhké podnebí se stálými teplotami mezi 18-22°C.

Kávovník arabský je původní v horách Etiopie a Sudánu. Rozšířil se pak do dalších oblastí včetně Střední a Jižní Ameriky a pěstuje se v četných odrůdách, přizpůsobených místním podmínkám. Kávovník mohutný pochází z tropických deštných lesů kolem povodí Konga. Kávovník liberijský pochází nížinných deštných lesů tropického pobřeží západní Afriky.

Za tři století, po které se zvyk pití kávy neustále rozšiřuje, objevili lidé mnoho způsobů její přípravy a vyzkoušeli mnoho přísad na zpestření její chuti. Cílem však bylo vždy z vody a mletého kávového prášku připravit roztok a ten zpestřit nějakou ingrediencí. Množství zvolené přísady by v žádném případě nemělo přebíjet charakter kávové chuti.

V dnešní době jsou používány čtyři způsoby získávání kávového roztoku:

1. Vařením - původní turecký způsob: v konvici nebo džezvě ohřejeme vodu, do které nasypeme kávu a necháme vzkypět. Po ustání přeléváme do šálků a ihned podáváme.
2. Spařením - "český turek": kávu zaléváme horkou vodou přímo do šálků. Je vhodné nejprve zalít asi třetinou vody a po chvilce dolít.
3. Překapáváním - káva se spaří horkou vodou ve filtračním nástavci, který oddělí roztok od sedliny.
4. Espresso - roztok se získává spařením kávy vroucí vodou, při vysokém tlaku skrz ní protlačovanou.

Mírné požívání kávy podmiňuje duševní i tělesnou svěžest, povzbuzuje činnost svalů a srdce, zvyšuje krevní tlak, a tím i tělesnou teplotu, působí močopudně. Nadměrné požívání kávy však příliš dráždí nervovou soustavu, způsobuje nespavost a vyvolává stísněné pocity. V Orientě připisují kávové sedlině antiseptické účinky. Z kávy se získává kofein pro lékařské účely.

Vstřebávání kofeinu je poměrně rychlé a maximum koncentrace v krvi dosahuje již během 1-2 hodin po požití. Metabolizuje se v játrech na více než 25 různých látek, které jsou posléze vyloučeny močí. Poločas eliminace kofeinu je 3-5 hodin. Kofein proniká přes placentární bariéru (těhotenství) a proniká i do mateřského mléka. Působí především stimulačně na CNS (zlepšuje vnímání, zrychluje tok myšlenek), mírně prohlubuje a urychluje dýchání, krátkodobě zvyšuje srdeční činnost a nevýrazně i krevní tlak. Po opakovaném podání kofeinu v kávě dochází k jevu, zvanému tolerance, kdy krevní tlak již zůstává u zdravých jedinců a lehkých hypertoniků prakticky neovlivněn.

Kofein má výrazné močopudné účinky a podporuje vylučování žaludečních i žlučových šťáv. Zmenšuje svalovou únavu a vzbuzuje schopnost vyššího výkonu.

V současné době se syntetický kofein užívá především jako terapeutická přísada do analgetických a antipyretických směsí. Užívá se také jako centrální analeptikum (podpora dechového centra) při otravách narkotiky, alkoholem a jinými drogami.

Periferní účinky jsou podmíněny inhibicí enzymu fosfodiesterázy (rozkládající cAMP; a tak nahromaděním cAMP) vyššími koncentracemi methylxanthinu. Všechny methylxanthiny v nižších koncentracích blokují adenoznové receptory, tento účinek se uplatňuje především při stimulačním působení kofeinu na CNS.

Toxická dávka kofeinu se pohybuje od 0,5 g výše. Akutní smrtelná dávka je odhadována na 10 gramů čistého kofeinu.

Potíže z případného nadměrného požití kofeinu mohou nastat asi při vypití 5-ti šálků silné kávy během krátké doby. Často dochází k celkové nervosvalové předrážděnosti, neklidu a třesu, poruchám trávení, zrychlení či nepravidelnostem srdeční činnosti až palpitacím a nespavosti. Při velmi vysokých dávkách mohou vzniknout až halucinace a křeče. Toxicita methylxanthinů je relativně nízká a nežádoucí příznaky lze antagonizovat hypnosedativy. Dlouhodobé požívání většího množství silné kávy (více než 6 šálků denně) může dle některých medicínských studií zvyšovat riziko výskytu ischemické choroby srdce a infarktu.

Závislost na kofein (resp. na pití kávy) je většinou slabého psychického charakteru, fyzická závislost se vyvíjí výjimečně. Abstinenční syndrom je mírného charakteru, lehce překonatelný.

Intoxikace z pohledu intoxikovaných se zobrazují pouze registrovaným uživatelům s patřičným oprávněním. Máte-li zájem, můžete se přihlásit či registrovat.

Nepražená káva obsahuje cca 5-15% cukrů, 15-15% bílkovin, 20-25% tříslovin a 10-15% vody. Obsah tuků je v zelené kávě cca 10-20%, více v odrůdách arabiky. Větší část těchto tuků je obsažena i v uvařené kávě (turek), při užití papírových filtrů (překapávaná káva) jejich množství v šálku výrazně klesá. Množství minerálů v kávě není fysiologicky významné.

Pro kávu jako takovou má největší význam kofein, purinový alkaloid, který je v pražené kávě obsažen u Coffea arabica cca 0,7-1,4%, u C. canephora 2,2-2,4%. V rostlině je kofein vázán na kyselinu chlorogenovou (kyselina kávová + chinová), jejíž obsah může být až 5%. Pražením se část kofeinu i kyseliny chlorogenové ztrácí a naproti tomu se objevují nové látky. Kofein je hořký a přispívá k celkové chuti kávy. Množství kofeinu v běžném šálku kávy (50-150 ml) se pohybuje od 0,05 g do 0,2 g v závislosti na druhu a sortě použité kávy.