Před dobytím Mexika Španěly náležel kaktus Echinocactus ingens k posvátným aztéckým rostlinám a indiánští kněží na nich jako na obětních stolcích prováděli nesčetné lidské oběti bohu války Huitzilopochtlimu; ovšem o psychotropních účincích tohoto kaktusu mi zatím není nic známo. E. grusonii, nazývaný "zlatý sudový kaktus - Golden Barrel Cactus" se naproti tomu dodnes používá k léčebným účelům podobně jako peyotl. E. visnaga je mezi indiány nazýván "aikutsi" a používá se jako příměs k peyotlu.

Kaktusy rodu Echinocactus jsou kulovité až sudovité, někdy velkých rozměrů (až 3 m výšky) s jednoduchými přímými žebry, silnými trny a široce nálevkovitými žlutými až fialové červenými květy. Semena jsou velká a samovolně se uvolňují z rozpadavých měkkých plodů. Známo je 7 druhů, které lze rozdělit na skupinu velkých kaktusů, 1-3 m vysokých, sudovitých (E. grusonii, E.ingens i E. visnaga) a na skupinu menších, 10-20 cm širokých jedinců, z nichž však některé rostou trsovitě.

Echinocactus ingens má tělo kulovité, ve stáří až válcovité, dorůstá výšky až 3m a šířky 130cm, žeber je až 50, svislých a přímých, areoly jsou vybaveny silnými, až 4 cm dlouhými šídlovitými trny černé barvy. Mladé areoly na temeni jsou bíle plstnaté, květy krátce nálevkovité, asi 4 cm široké, žluté barvy. Plody bělavé, až 4 cm dlouhé.

Echinocactus grusonii je oproti E. ingens menší a má zlatožluté trny. Pěstování obou druhů je přibližně stejně snadné, vyžadují plné slunce, dostatek vody v letním teplém období a přezimování při teplotách okolo 10 °C.

Kaktusy tohoto rodu jsou rozšířeny od jihu USA (Texas, Nové Mexiko, Arizona) po celém severním a středním Mexiku až po stát Oaxaca. E. ingens se vyskytuje se ve středním Mexiku (Valle de Tehuacán) a po celé oblasti mexické náhorní plošiny, na sever až po stát Coahuila. Roste většinou v plochých terénech s hlubšími půdami na vápencích. V některých krajích rostou až stovky jedinců na hektaru.

E. visnaga se přidává k peyotlu při přípravě omamného nápoje, aby zamezil příliš silné intoxikaci. E. grusonii se zřejmě používá samotný.

Halucinogenní intoxikace (rozsah respektive síla účinku mi však není známa), každopádně jen E. visnaga i E. grusonii, z celého rodu Echinocactus, jsou dodnes zařazovány mezi halucinogenní kaktusy nového světa.

Intoxikace z pohledu intoxikovaných se zobrazují pouze registrovaným uživatelům s patřičným oprávněním. Máte-li zájem, můžete se přihlásit či registrovat.