Papuánští domorodci připravují omamný nápoj z kůry a listí stromu Galbulimima belgraveana spolu s kůrou a listím neznámé rostliny rodu Homalomena z čeledi Araceae nazývané "Ereriba". Tuto směs lze rovněž žvýkat.

Galbulimima je jediný rod čeledi Himantandraceae. Galbulimima belgraveana je považována za jediný (nebo jeden ze tří) druhů rodu Galbulimima.

Galbulimima belgraveana je až 35m vysoký strom, který má v průměru nanejvýš 60cm. Má šedohnědou, šupinatou a silně aromatickou a asi 1 cm širokou kůru. Na větévkách rostou střídavě listy se zpeřenou nervaturou (8-20 nervů) jsou elipčité nebo oválné, zašpičatělé, celokrajné, kožovité, na rubu hnědě zbarvené, na líci kovově zelené, o velikosti 6-16×3-8cm; řapík 1-2,5 cm dlouhý. Květy jsou oboupohlavné, jednotlivé, stopkaté a bledě žluté až hnědožluté s velkým počtem čárkovitých tyčinek, bez kališních lístků a korunních plátků. Plody jsou kulovité nebo vejcovité, načervenalé s vláknitou dužninou o velikosti 1,5-3 cm.

Tento strom pochází z lesů severovýchodní Austrálie, Papui-Nové Guiney a Moluk. Roste v hornatých deštných pralesích. Na Papui-Nové Guiney rostou v nadmořské výšce 1200-2700 metrů nad mořem, ale mohou se vyskytovat i v místech s nadmořskou výškou okolo 5 m.n.m.. V severovýchodním Queenslendu rostou v nadmořských oblastech 400-1100 m.n.m..

Drogou je odvar z kůry a listů, připravovaný spolu s dalšími komponenty rostlinného původu. Takto připravený prostředek se nazývá agara, areriba či eririba. Mohou se ovšem používat i samotné listy a kůra tohoto stromu, takto ji užívají především lidé z kmene Gimi, zatímco předešlý způsob se uplatňuje u většiny ostatních kmenů.

Tato rostlina se používá také k léčebným účelům. Například lidé z kmene Aseki v jižní části provincie Morobe žvýkají kůru tohoto stromu jako analgetikum - látku tišící bolest (kůru rozžvýkají, vyplivují do misky kde ji následně smísí se solí, promíchají a polykají).

Agara způsobuje po požití rychlý stav opojení a později hluboký spánek s fantastickými sny a vidinami. Časté jsou vidiny zabíjení lidí či zvířat. Po fyzické stránce žvýkání agary a eririby vyvolává intenzivní třes a miózu (zúžení zorniček). Intenzivní třes je po zhruba hodině vystřídán uvolněním, euforií a ospalostí. Galbulimima belgraveana se někdy užívá také bez Homalomena spp., a to především k vyvolání hypnotického spánku, vizí a k věštění.

Intoxikace z pohledu intoxikovaných se zobrazují pouze registrovaným uživatelům s patřičným oprávněním. Máte-li zájem, můžete se přihlásit či registrovat.

Mohutné expertíze se tato rostlina podrobila zejména v šedesátých a sedmdesátých letech (Webb 1955; Brown 1956; Binns et al. 1965; Ritchie et Taylor 1967), avšak i v poslední době (Collins 1990; Choo et al. 1990 a další).

Z této drogy bylo izolováno již 28 různých alkaloidů. Tyto alkaloidy působí antagonisticky na cholinergní muskarinové receptory (parasympatický nervový systém), například himbacin působí jako antagonista s afinitou k M2 receptorům. Psychoaktivita se přičítá právě působení na M2 receptory. Výskyt těchto alkaloidů je v jednotlivých oblastech výskytu různý jak ukazuje následující tabulka.

Tyto alkaloidy se v součastné době stávají středem zájmu v západní medicíně, jakožto nové, snad farmaceuticky významné, látky.