Šupinovky rodu Gymnopilus mají rezavě oranžový až žlutooranžový výtrusný prach, jsou středně velkého až velkého vzrůstu, mají suchý klobouk a dobře vyvinutý závoj.

Podle některých autorů roste jen v Severní Americe přibližně 75 druhů hub rodu Gymnopilus. Počet druhů na celém světě je odhadován na necelých 150. Podle přehledu publikovaného Allenem a Gartzem byl psilocybin nalezen u deseti druhů. Jedná se o šupinovky G. aeruginosus, G. braendlei, G. intermedius, G. luteoviridis, G. liquiritiae, G. luteus, G. purpuratus, G. spectabilis, G. validipes a G. viridans. Avšak je možné, že psychotropní účinky mají i další druhy, jako například G. luteofolius, jehož analýza doposud nebyla publikována. Pěti nejrozšířenějším druhům z těchto deseti aktivních šupinovek se zde věnuji více:

viz legenda	Latinský název	Český název
	Gymnopilus aeruginosus	Šupinovka měděnková
	Gymnopilus junonius *
	Gymnopilus luteofolius	Šupinovka žlutolupenná
	Gymnopilus purpuratus	Šupinovka nachová
	Gymnopilus spectabilis	Šupinovka nádherná
	Gymnopilus validipes	Šupinovka tlustonohá

Legenda k tabulce je uvedena v tabulce nalevo

Pokud se v houbách moc nevyznáte, jsou zde základní obecné informace o houbách.

Před požitím hub rodu Gymnopilus by se každý měl seznámit s podobnými čepičatkami rodu Galerina, který obsahuje smrtelně jedovaté druhy. Přestože šupinovky rodu Gymnopilus jsou zpravidla větší než čepičatky rodu Galerina, oba mají rezavé výtrusy a oba mohou mít na třeni límeček. Pro nezkušeného sběrače jsou si velmi podobné a zmýlená může skončit i smrtí.

Většina šupinovek rodu Gymnopilus má silně hořkou chuť (výjimkou je snad jen Gymnopilus validipes) a proto jejich požívání činí značné potíže.

Za zmínku stojí tři zajímavé příhody s Gymnopilus spectabilis. Je znám případ jedné překvapené oběti, která po pozření šupinovky propadla jejím účinkům a při cestě do nemocnice zvolala: "Jestli je tohle způsob, jak umřít na otravu houbami, tak jsem všemi deseti pro!". Andrew Weil a Gary Lincoff, kteří účinky této houby zkoušeli sami na sobě (plodnice nasbírali v newyorském Central Parku), zažili příznaky podobné příznakům po požití psilocybinu. Nakonec je tu pozoruhodný případ z roku 1995, kdy jeden muž omylem snědl trs šupinovky nádherné, načež zažil nejen halucinace, ale po dlouhé tři dny také trpěl priapismem (neustálé ztopoření pyje, značně bolestivé).

První zprávy o aktivitě Gymnopilus validipes přišly od obětí, které si tuto šupinovku spletly s václavkou obecnou (Armillaria mellea), která je jedlá. Svou jemnou chutí se tato šupinovka výrazně odlišuje od charakteristicky hořké chuti šupinovky nádherné - Gymnopilus spectabilis.

Příznaky intoxikace psilocybinovými houbami jsou podobné intoxikacím jinými halucinogenními látkami jako jsou meskalin, lysergamid či LSD (avšak bez prudkého myšlenkového tempa a agitovanosti LSD, a bez změn osobnosti občas se vyskytujícím u meskalinu). Projevy těchto intoxikací jsou rozdílné intenzity podle vnímavosti a dispozice uživatele.

Doba, po které se začínají projevovat účinky alkaloidů psilocybinových hub, závisí na způsobu jejich použití i vnímavosti intoxikovaného. Jsou-li houby dobře rozžvýkány a ponechány delší dobu v ústech, objevují se první příznaky asi po 10 minutách. Spolknuté houby způsobují delší prodlevu (asi 40 minut) a zároveň i zhruba poloviční účinnost díky proniknutí pouze poloviny účinných látek žaludeční a střevní stěnou. Počáteční příznaky intoxikace jsou bolesti hlavy, pocity neklidu a malátnosti spojené s bezděčným zíváním (často bez ospalosti), výjimečně křeče, poruchy rovnováhy, třes a pocení. Psychickými příznaky jsou deformace vnímání objektivní reality (později plynule přecházející v pocity rozbití a prohloubení časových a prostorových souvislostí, deformace tváří a osob, všechny barvy nabírají teplé pastelové odstíny, kaleidoskopický efekt), dále jsou přítomny změny nálady, stav euforie, pocit štěstí, jen výjimečně deprese a podrážděnost (toto do značné míry závisí na psychickém stavu předcházejícímu aplikaci). Častými projevy jsou též nauzea, zimnice a slabost v nohou. Tyto pocity mají většinou krátké trvání a jsou během 30 minut vystřídány celkovým tělesným uvolněním.

Otrava psilocybinem a psilocinem, trvá (s výraznými projevy) většinou 5-6 hodin (viz graf) a je příčinou již uvedených zrakových halucinací, psychózy spojené s depersonalizací, poruch vnímání času, směru i vzdálenosti. Spolu s halucinacemi vznikají falešné představy, intoxikovaný je vystaven ukvapeným rozhodnutím, které mohou být příčinou nehod a úrazů. Intoxikace většinou končí náhle (údajně ji lze přerušit např. barbituráty či neuroleptiky).

Akutní toxicita hub je poměrně nízká (smrtelná dávka psilocybinu pro člověka je asi 17 gramů). Největší nebezpečí psilocybinových hub spočívá v riziku neuvážených ukvapených rozhodnutí, které mohou být příčinou různých zranění až smrti. Informace o tom jak postupovat při vzniku psychózy po intoxikaci houbami, naleznete zde. Existuje zde i určité nebezpečí pro toho, kdo vezme houby v nevhodné situaci. Houby nejsou vhodné pro lidi, kteří se snaží uniknout před svými problémy do světa halucinací. Psilocin a psilocybin je jakýsi spouštěcí mechanismus, rozšiřuje vědomí člověka a ten pak uvidí sám sebe a to nemusí být jen hezké, může to být i dost drsná zkušenost (to jsou většinou lidé skákající z oken). Hlavním zdravotním rizikem spojeným s užíváním těchto hub, stejně jako dalších psychotropních látek, je projevení se dosud latentních psychických chorob, tedy chorob, pro něž má jedinec vlohy a které zatím ještě nepropukly (např. schizofrenie).

Poměrně podstatným faktorem při dlouhodobé aplikaci těchto hub, je vznik tolerance. Na lysohlávky si lze již během krátké doby užívání vytvořit značnou toleranci. Při pokusech s psilocybinem se během 21 dní zvedla dávka z 1,5 mg na 27 mg, přičemž 22. den již subjekt téměř nereagoval na dávku 15 mg. To také vysvětluje proč někomu stačí 10 klobouků lysohlávek, zatím co někdo jich potřebuje k dosažení stejných účinků přes 40. Navíc při častém opakování také ztrácí zážitek s lysohlávkami svou "božskost", takže je nejlepší omezit se pouze na 4 až 10 dávek ročně.

Účinky psilocybinu mohou být ještě zvýrazněny (až zdvojnásobeny) některými inhibitory MAO (enzymu monoaminooxidasy - např. harminem a harmalinem). Kombinace s marihuanou zvyšuje vizualizaci a poruchy vnímání, způsobuje však ukončení "tripu", proto pokud se používá tato kombinace tak se marihuana kouří až ke konci, kdy posiluje již skomírající efekty.

Intoxikace z pohledu intoxikovaných se zobrazují pouze registrovaným uživatelům s patřičným oprávněním. Máte-li zájem, můžete se přihlásit či registrovat.

Hlavními účinnými složkami těchto hub jsou indolové alkaloidy psilocybin (vzorec vlevo) a psilocin (vzorec vpravo), v menší míře též baeocystin a norbaeocystin.

Psilocybin a psilocin jsou odvozené od tryptaminu, produktu dekarboxylace tryptofanu, obsahujícího indolové jádro. Oba uvedené alkaloidy jsou po chemické stránce příbuzné neuromediátoru CNS serotoninu, alkaloidům reserpinu (přítomnému v početné skupině rostlin rodu Rauwolfia) a harmanu (izolovaného z Peganum harmala) a také známé halucinogenní droze LSD.

Psilocybin (4-fosforyloxy-N,N-dimethyltryptamin) je poměrně stálý jeho množství se příliš nemění ani při sušení, ani při delším skladování. Psilocin je nepoměrně více labilní než psilocybin (snadno oxiduje a poté se rozpadá), co do účinku je ale psilocin oproti psilocybinu asi 1,4x silnější.

Podle Gartze obsahují usušené plodnice Gymnopilus purpuratus až 0,23 % psilocybinu, 0,21 % psilocinu a 0,05 % baeocystinu. Později Gartz dospěl u pěstovaných plodnic k podobným výsledkům.

Gymnopilus aeruginosus může obsahovat i jiné sloučeniny než psilocybin, byť chemicky příbuzné, které mohou zesílit uživatelův prožitek.

Aktivní dávka psilocybinu pro člověka při podání ústy je 10mg (a tedy psilocinu asi 6mg). Po konzumaci hub vzniká v organismu psilocin defosforylací psilocybinu účinkem alkalické fosfatasy. Z organismu je vyloučen psilocybin a jeho metabolity během 8 hodin z 80-85 procent (moč asi 65%, stolicí asi 15-25%). Zbytek se ukládá v tukové tkáni, a postupně se vylučuje během dalšího týdne. Asi 25% psilocybinu se vylučuje močí ve formě psilocinu.

Psilocybin i psilocin se dají vyrábět plně synteticky. Nicméně pokud se tato syntéza provádí, připravuje se většinou psilocybin (kvůli větší stálosti). Tyto dva alkaloidy lze také získat jednoduchou extrakcí.

Z chemického výzkumu vyplývá, že psilocybin a psilocin jsou přítomny i v dalších druzích hub.