Chmel otáčivý je, vytrvalá pravotočivě oplétavá dvoudomá bylina s lodyhami. Je to liána s pravotočivými stonky, pokrytými tuhými, dvouramennými příchytnými chlupy. Listy jsou vstřícné, tří až pětilaločné,na bázi řapíku mají dva blanité palisty. Ve vrcholových partiích stonků vyrůstají u samčích rostlin vrcholičnaté laty prašníkových květů, u samičích rostlin vrcholičnaté svazečky pestíkových květů. Prašníková květenství úžlabní nebo konečná jsou sestavena v latách, pestíková se skládají z krátkých klásků a vytvářejí se z nich vejčité šištice. Jednotlivé samičí květy mají nepatrné, zelené pohárkovité okvětí, pestík je ukončen dvěma nitkovitými bliznami. Kvete od července do srpna. Plodem jsou nažky. V průběhu jejich dozrávání se zvětšují podpůrné listence a tvoří se známé chmelové šištice. Listence a nažky chmelových šištic jsou hustě pokryté žlutými, miskovitě prohnutými žlázkami, obsahujícími silici a pryskyřici. Jejich šupiny, až 2 cm dlouhé, jsou pokryté zlatožlutými lupulinovými žlázkami. Pro lékařské a průmyslové účely mají význam jen květenství samičí, pestíková. Šištice chmele rostoucího planě nebo zplaněle jsou jak pro léčebné, tak pro pivovarské účely považovány za bezcenné.

Chmel je původní v lužních lesích a pobřežních křovinách mírného pásu severní polokoule. Chmel je rozšířen po celé Evropě. Planý roste mezi pobřežním křovím. Pro potravinářské účely se pěstuje se na chmelnicích, zakládaných v spíše teplejších oblastech.

Pro farmaceutické účely se používá droga Glandulae lupuli - chmelové žlázky a Strobili lupuli - chmelové šištice. Je možno je užívat jako sedativum (anafrodiziakum) a amarum. Šištice možno užívat vnitřně v nálevu (půl čajové lžičky na šálek vody a pít večer před spaním). Též možno užívat při lehké nespavosti, předrážděnosti (též sexuálního a hysterického druhu), jako mírné diuretikum při potížích s prostatou a jako prostředek podporující trávení. Lupulin se užíval ve stejných případech, a to 0,5 - 1 g dvakrát, nejvýš třikrát denně v oplatkách. Chmel se často kombinoval s kozlíkem lékařským (Valeriana officinalis). Chmel má i fytocidní vlastnosti.

A ještě malá poznámka: Mladé puky, které z jajra vyrážejí z kořenů, zvané též „pazoušky“ nebo „chmelíček“, se po patřičné úpravě jídávaly jako „chmelový chřest“.

Hořčiny a silice chmele povzbuzují chuť k jídlu a působí mírně diureticky. Uklidňují nepříjemné stavy při nervové podrážděnosti a vyvolávají spánek. Čerstvé šištice vyvolávají někdy podráždění kůže, zejména u žen i kožní vyrážky, a mohou způsobit i oční záněty (např. u česačů chmele). Při práci s nimi se často dostavuje ospalost. Vyvolává ji především lupulon.

Účinnost drogy se při jejím stárnutí rychle snižuje, zvláště je-li uložena ve vlhku a na světle. Na světle a na vzduchu se navíc lupilin barví červenohnědě a nabývá sýrovitého zápachu. Lékárenskou drogu je proto nutné po roce skladování vyměnit.

Intoxikace z pohledu intoxikovaných se zobrazují pouze registrovaným uživatelům s patřičným oprávněním. Máte-li zájem, můžete se přihlásit či registrovat.

Přestože chmel je již dlouho kulturní a specielně v pivovarnictví hojně využívanou rostlinou, jeho hlavní účinné látky nejsou ještě zcela probádané. Plodní šištice obsahují pryskyřici s hořčinami (humulon 2-6 %, lupulon 8-12 %, silici 0,1 – 0,5 %). Lupulin obsahuje zejména 1-3 % silice, rovněž tak pryskyřici s hořčinou a vitaminy řady B.