Roku 1983 došlo k záměně vláknice Inocybe aeruginascens za hojnou špičku obecnou (Marasmius oreades). Následná otrava vedla k analýze, která poprvé v tomto rodu objevila psilocybin. Stijve a Kuyper později testovali 20 druhů vláknic, přičemž vybrali především druhy se zelenavě šedými plodnicemi. Pět z nich bylo na psilocybin pozitivních. Gurevich a Nezdoiminoj analyzovali 39 druhů rodu Inocybe z Ruska. Z nich byl jediný modrající druh, Inocybe aeruginascens, pozitivně testován na psilocybin, zatímco 34 jiných obsahovalo jedovatý muskarin ve velmi vysoké dávce (jsou známy vláknice s až 1000x větším obsahem muskarinu než je v muchomůrce červené).

Vláknice patří mezi nejobtížněji poznatelné houby, což platí i pro nejzkušenější mykology. K přesnému určení druhu vláknice je třeba prozkoumat celou plodnici a provést mikroskopický rozbor.

Do tohoto rodu patří podle odhadů 400-600 druhů, z nichž je zatím pořádně známých pouze asi 150 (u nás jich roste asi 100). Bohužel je několik druhů vláknic značně jedovatých, přičemž obsahují především muskarin. U většiny vláknic zatím nebylo zjišťováno, jestli jsou jedlé, jedovaté nebo obsahují psilocybin. V žádném z druhů, který byl testován, zatím nebyl nalezen současně psilocybin i muskarin. Není však důvod věřit, že by se tyto dvě látky navzájem vylučovaly.

Na tomto místě uvedu ještě malou poznámku k modrání. G. Drewitz při aplikaci chloridu železa na plodnice vláknice Inocybe aeruginascens zjistil, že dochází k silnému zmodráni, zatímco druhy stejného rodu vytvářející muskarin zůstávají nezbarvené. Tato sůl vytváří s různými fenoly tmavomodré sloučeniny. Tato reakce má reálnější pozadí než ostatní důkazy psilocinu, protože psilocin reaguje podobně jako fenol a už stopa iontů železa, nezávisle na této transponaci, urychluje oxidaci alkaloidů vzduchem. Přesto vytváří Inocybe aeruginascens psilocin nanejvýš ve stopovém množství; proto se zdá být pravděpodobné, že v houbě reagují se železitou solí jiné fenoly.

Tyto houby jsou rozšířeny zejména v Severní Americe a v Evropě. Pravděpodobně se vyskytují i u nás. V rámci rodu Inocybe ale narazíte spíše na jedovatý druh, než na druh, který obsahuje psilocybin nebo je neškodný.

Na sobě vyzkoušelo vláknice rodu Inocybe obsahující psilocybin jen velmi málo lidí. Zprávy o těchto houbách jsou založeny ve většině případů na chemických analýzách a nikoliv na osobních zkušenostech!

Experimentovat s vláknicemi znamená tančit se smrtí v mykologickém minovém poli jedlých, psychoaktivních a jedovatých hub.

Vláknice obsahující psilocybin budou v patřičných dávkách vyvolávat typickou psilocybinovou intoxikaci (viz intoxikace lysohlávkou)

Intoxikace z pohledu intoxikovaných se zobrazují pouze registrovaným uživatelům s patřičným oprávněním. Máte-li zájem, můžete se přihlásit či registrovat.

V několika druzích vláknic byl nalezen psilocybin. Mezi tyto druhy patří Inocybe aeruginascens, Inocybe corydalina var. corydalina, Inocybe corydalina var. orinaceomorpha, Inocybe coelestium a Inocybe haemacta. Právě stanovení koncentrace aktivních složek z I. haemacta rostoucí u nás dopadlo pozitivním důkazem, ale pod hranicí kvantifikace. Další druh, Inocybe caulamistrata, byla na psilocybin pozitivní jen občas.

Řada druhů rodu Inocybe, např. I. sororia, I. maculata, I. pudica a I. geophylla, I. lilacina však obsahuje mnohem více muskarinu než muchomůrka červená z čehož vyplívá značná toxicita těchto hub: smrtelná dávka těchto hub se pohybuje již okolo 50 g čerstvé houby.