Vytrvalá bylina s plazivým oddenkem, z něhož vyrůstají vedle nitkovitých kořenů také růžencovité kořeny, pro které se také pěstuje (ipekakuanový kořen). Má vystoupavé lodyhy, které mají po dvou nebo čtyřech párech vstřícných, podlouhle vejčitých listů a jsou zakončeny drobnými bílými květy ve vrcholové hlávce. Plodem je drobná, vejcovitá, dvousemenná, temně fialová peckovice.

Rostlina je domácí ve světlých lesích Jižní Ameriky, především v Brazílii a Kolumbii, ale dnes se pro farmaceuticky významné kořeny pěstuje v Indii a Malajsii.

V některých oblastech Ameriky přidávají listy do nápoje "ayahuasca" (Banisteriopsis caapi), neboť zesilují jeho halucinogenní účinky.

V lékařství se droga používá k zlepšení odkašlávání a při léčbě dyzenterie.

Je dobře známo, že alkaloidy ipekakuanového kořene dráždí sliznice a působí až jejich záněty (ve větších dávkách působí až smrtelně). O účincích těchto alkaloidů na psychiku však nemám žádné správy (mimo to že potencují halucinogenní účinky ayahuasci).

Intoxikace z pohledu intoxikovaných se zobrazují pouze registrovaným uživatelům s patřičným oprávněním. Máte-li zájem, můžete se přihlásit či registrovat.

Kořen obsahuje kromě kyseliny ipekakuanhové řadu alkaloidů, např. emetin, cefalein a psychotrin. Nejvyšší koncentrace alkaloidů je v kůře kořenů.