Psychedelic art

Co má společného náš prapředek žijící před 20 000 lety, současný indián či domorodec zmítající se mezi civilizací a původním způsobem života a současný moderní člověk? Je to fenomén lidské psychiky, která se za tisíce let příliš nezměnila. Mění se obsahy vědomí, kvalita i kvantita informací, ale lidská mysl zůstává stále stejná. A stejná je i touha vyjádřit nevyjádřitelné, sdělit nesdělitelné. O to se právě pokouší výtvarný směr zvaný psychedelic art.

Slovo psychedelický znamená „mysl zobrazující“. Tento termín navrhl významný britský psychiatr Humpry Osmond po spolupraci s Aldousem Huxleym, spisovatelem, který o své zkušenosti napsal knihu Brány vnímání, jako termín, který by mohl široce přijímán odbornou veřejností, a přitom nebyl spojován s negativními významy, jako např. označení psychotomimetický (podobný psychóze), nebo halucinogenní (způsobující halucinace). Psychedelický stav není psychózou, přestože jí může být přechodně podobný, a halucinace mohou a nemusí být jednou z mnoha jeho součástí. Navíc samotná psychóza či halucinace těžko člověka o něco obohatí, zatímco psychedelický stav zasahuje nitro člověka zásadním způsobem a má psychoterapeutický potenciál, umožňuje výzkum různých rovin a rozměrů vědomí, lepší poznání sebe sama a rozvoj dalšího osobního růstu, i rozvoj tvořivých procesů a řešení problémů. Také zkoumání podstaty a regulace bolesti i rozšíření rozkoše, včetně rozkoše sexuální. Možnost rozšíření uvedomění si sebe sama a světa, včetně estetického smyslu, a možný rozvoj dalších schopností je velmi důležitou součástí psychedelické zkušenosti, která poskytuje přístup k obsahům a pochodům lidské mysli.

Psychedelická zkušenost je často spojována s drogovou subkulturou. Ta však tvoří jen část. Psychedelické stavy může zažít každý z nás – pomocí jógových cvičení, meditačních technik, vlivem hnutí mysli při velkém štěstí nebo stresu, při nemoci nebo úrazu nebo pomocí holotropního dýchání pod dohledem zkušeného terapeuta.

Moderní psychedelic art byl sice drogovou subkulturou odstartován, ale současným trendem a snahou je, obejít se bez drog. Kombinace hudby, obrazů a vizuálních efektů může mít na lidskou psychiku podobný dopad, ale v daleko bezpečnější a přijatelnější formě. Cesta do nitra vlastní mysli se dá podnikat i bez pomoci psychedelik. Tyto substance sice člověku můžou ukázat cestu, ale potom jej v podstatě zanechají, aby se snažil a tuto cestu následoval sám. Musí to tak být, protože naznačená cesta se uplatňuje v tomto světě, ne v zázračném světě psychedelik.

Problémem tedy není psychedelický stav zažít, ale sdělit jej druhému, předat dál. Psychedelic art jde dále než surrealismus, který se věnoval světu snů a podvědomí. Surrealismus zacházel hluboko, zobrazoval snové stavy, představy, deliria, a jak to nazýval Salvador Dalí – kontrolované šílenství. Psychedelické umění však jde až tam, kde se vědomí stýká s nevědomím, kde i sny a představy ztrácí svůj konkrétní charakter a zůstávají jen nejčistší abstraktní formy, které k nám promlouvají svým nepřenosným, druhému nesdělitelným, ale přesto velmi jasným jazykem. Jasným pro toho, kdo psychedelický stav někdy prožil. Jde až tam, kde se naše psychika rodí, kde se utváří z abstraktních symbolů v uzlu mezi našim vlastním vědomím a vědomím univerzálním, které je společné pro každou živou bytost.

Není mnoho výtvarníků, kteří se tomuto fenoménu věnují a pokoušejí se jej ztvárnit. Pokud se ale najdou, jejich dílo dává vyjímečné zážitky, které dokážou zasáhnout divákovo nitro. Ze světových umělců bych jmenoval peruánského malíře Pabla Amaringa – indiánského šamana a amatérského výtvarníka v jedné osobě, učitele, který předává svým žákům schopnost namalovat svět vlastního nitra a nejhlubších vizí, nebo Alexe Greye, profesionálního malíře žijícího v USA, který ve své tvorbě poukazuje na souvislost mezi našim vlastním vědomím a celosvětovými problémy. Psychedelic art je hodně spojen s ekologickým povědomím, hledá cesty, jak udržet civilizaci a přitom nezničit prostředí, ve kterém žijeme.

V naší republice se psychedelic artu věnuje pouze jediný profesionální výtvarník – Otto Placht, žák Pabla Amaringa. Část svého života strávil v amazonském pralese, s amazonskou indiánkou má tři děti, zúčastňoval se šamanských rituálů a hlavně maloval. Vystudoval monumentální malbu. Jeho dílo představuje prales spletitých rostlin, lián a lidských postav, ale také schodišť či tvarů, připomínajících vesmírná tělesa, směs zážitků z džungle reálné, i z džungle vlastního nitra. Otto Placht se sice nechává inspirovat divokou přírodou Amazonie a její energií, přírodní vjemy však v sobě mísí s vlastní imaginací, pocity a náladami. Vytváří tedy amazonskou mytologii, která však existuje jen v jeho dílech. "Nevím přesně, jak ani co to vlastně tvořím, vím jen, že půjde o jakousi rajskou krajinu, stvoření světa či vyhnání z ráje. Je to neskutečný svět, ze kterého se vyháním."

Svět, o kterém se domníváme, že do něj mohou nahlížet pouze šamani, mystici, vizionáři nebo podivíni a blouznivci, je ve skutečnosti společný pro nás pro všechny. Je to svět naší vlastní mysli. Každý z nás ho má neustále po ruce. Ale na každý se odváží nahlédnout do jeho hlubin. Ti, kteří se na tuto cestu vydávají, se sami přiléhavě nazývají psychonauty. A z psychonautů s výtvarným cítěním se stávají tvůrci psychedelic artu. Z jejich děl je vidět, že se jedná o cestu dobrodružnou a neskutečně nádhernou.

Pokud máte zájem, můžete se podívat na internetové stránky věnované psychedelic artu umístěné v internetovém rozcestí Enpsyra.

Uvedený text je publikován s laskavým svolením jeho autora Jana Kuby. Ve zkrácené verzi vyšel v kulturní rubrice Bruntálského a Krnovského deníku.