Psychedelika

Všeobecně by se dalo říct, že psychedelika jsou látky ovlivňující spirituální centra svých konzumentů. Dokonce i ta nejstručnější shrnutí psychologických účinků těchto látek musí zahrnovat následující jevy: změny obrazového, sluchového, hmatového, čichového, chuťového a kinestetického (pohybového) vnímání. Změny prožívání času a prostoru, změny počtu a obsahu myšlenek, změny tělesného vzhledu, halucinace, živé obrazy – eidetické obrazy, které člověk spatřuje za zavřenými víčky. Podstatně zvýšenou barevnou citlivost, náhlé a četné změny nálad a prožívání, zvýšenou ovlivnitelnost, zesílené vzpomínky a paměť, odosobnění a rozplynutí ega, dvojnásobné, mnohonásobné nebo útržkovité vědomí, zdánlivé povědomí vnitřních orgánů a tělesných procesů, náhlý vzestup nevědomých obsahů, rozšířené vnímání jemných jazykových rozdílů. Dále zvýšenou citlivost vůči mimoslovním podnětům, pocit schopnosti komunikace mnohem lepší pomocí mimoslovních prostředků, které mnohdy zahrnují také prostředky telepatické, pocity soucítění, návratu zpět a „primitivizace“, očividně zvýšenou schopnost soustředění, zesílení povahových rysů a psychodynamických procesů. Zjevnou obnaženost psychodynamických procesů, která dokazuje vzájemnou interakci mezi představivostí, citem a vnímáním a odvozenými nevědomými postupy, zájem o filosofické, kosmologické a náboženské otázky a obecně vnímání světa, který se vymanil z okovů kategorického třídění, což vede k zesílenému zájmu o vlastní osobu a svět a také k nejrůznějším reakcím, které se pohybují od krajní úzkosti až po krajní rozkoš. Nejedná se zde o jediné účinky psychedelik, ale tento výčet by měl poskytnout dostatečnou představu o jejich síle i rozsahu prožitků, které skýtají. Uživateli většinou umožňují jiný pohled na svět, i na sebe, než je klasický pohled skrze své ego. Povětšinou nejsou návyková (na některé existuje slabá psychická závislost) ani toxická (toxicita samozřejmě závisí na dávce).

Vzhledem k tomu, že působí mentálně, a tudíž silně nespecificky, charakterizoval je Andrew Weil jako "neobvykle aktivní placebo", čímž měl na mysli to, že konzumentova reakce velmi závisí na jeho očekáváních. Když se zeptali jednoho z prvních experimentátorů s LSD "jaké jsou vedlejší účinky LSD", velmi otevřeně odpověděl, že "LSD nemá jiné než vedlejší účinky". Totéž by se dalo s mírnou nadsázkou říct o většině psychedelik.

Snad nejjednodušším způsobem lze látku označit za psychedelickou na základě dvou kritérií: za prvé rozšiřuje vědomí a za druhé toto rozšíření je závislé na "vnitřním prostředí" konzumenta a na "vnějších podmínkách". "Vnitřním prostředím" se rozumí postoje konzumenta, příprava, očekávání a pocity vůči látce i dalším účastníkům psychedelické sezení. "Vnější podmínky" zahrnují věci bezprostředně související s tímto sezením jako jsou denní doba, počasí, hudba a další faktory okolního prostředí. Pokud nejsou účinky látky proměnlivé v závislosti na měnících se vnějších podmínkách, pak látka téměř jistě není "psychedelická". Jak je patrné z níže uvedeného seznamu, jsou téměř všechna psychedelika halucinogeny (nedá se však obráceně říct, že všechny halucinogeny jsou psychedelika).

Mezi psychedelika se řadí jak látky syntetické tak přírodního původu. Spousta přírodních psychedelik byla v minulosti užívána rituálně (viz část Šamani a halucinogeny).

Psychedelika se dělí na deset hlavních skupin, přičemž každá látka ve skupině je unikátní a nezaměnitelná s ostatními. Pozn.: Většinou se v literatuře setkávám s dělením na 9 skupin (zde 1-9), přičemž se zapomíná na Šalvěj divotvornou (10.), která je velmi zvláštním a rozhodně větším psychedelikem než například Sóma (9.).

Psychedelika rozhodně nejsou relaxační drogy a pro nevyrovnané osoby skýtají značná nebezpečí. Pokud s psychedeliky nemáte žádnou zkušenost a přesto jste pevně rozhodnuti je zkusit, přečtěte si prosím ještě toto upozornění. Dobře míněné rady k psychedelikům naleznete také v sekci modrého motýla či v tomto příspěvku od Pepíčka Z..