První zmínka o halucinogenních účincích rodu Virola pochází ze začátku 20 stol. od německého entomologa pobývajícího mezi indiány Yekwanna v horní části řeky Orinoko. Pravý rostlinný původ šňupací směsi se však podařilo zjistit až v roce 1938 díky brazilskému botanikovy, který uveřejnil, že prášek Epená se dělá ze stromů V. theiodora a V. cuspidata. V roce 1954 vznikla první vědecká studie o této droze.

V Brazílii, Venezuele a Kolumbii (např. mezi kmeny Barasana, Makúna, Tukano, Kebuyáre, Kuripako, Puinave, ad.) je dodnes známa Virola theiodora pod označeními "epená" či "nyakwana." Druhy V. calophylla a V. calophylloidea jsou rozšířené hlavně v Brazílii a Kolumbii pod názvy "yakee" nebo "paricá".

Epenu nebo nyakwanu smí užívat při obřadech každý dospělý muž, ve výjimečných případech se používá dokonce i bez jakýchkoliv rituálních souvislostí. Domorodí léčitelé tuto drogu používají k určování a léčení nemocí. Zatím co yakee nebo patricá mohou používat pouze šamani.

Rod Virola zahrnuje asi 45 druhů, z nichž asi nejdůležitější Virola theiodora je 25-75 metrů vysoký dvoudomý strom. Válcovitý kmen měří v průměru 50cm a vyznačuje se hladkou, hnědou kůrou s šedými skvrnami. Ve vnitřní kůře obsahuje (stejně jako zbylé druhy rodu Virola) množství červené “pryskyřice”, z níž se připravuje halucinogenní prášek. Listy jsou vstřícné, podlouhlé nebo široce srdčité (9-33cm dlouhé a 4-11cm široké), lesklé. Usušené listy svou vůní připomínají čaj. Samčí květenství je mnohokvěté, kratší než listy, obvykle s hnědým nebo nazlátlým chmýřím. Drobné samičí květy vyrůstají jednotlivě nebo ve svazečcích po 2-8 a jsou pronikavě aromatické. Plod je téměř kulovitý, 1-2cm dlouhý a 0,5-1,5cm široký. Semeno je do poloviny zakryté oranžovočerveným, blanitým semenným míškem.

Další druhy jsou obdobného vzrůstu. Z dalších druhů se používají zejména V. calaphylla, V. calaphylloidea a V. elongata i když v mnohem menší míře. V některých oblastech se využívají i V. rufula, V. cuspidata, V. peruviana, V.surinamensis, V. loretensia.

Tento rod zahrnující asi 45 druhů rozšířených od Mexika a Malých Antil až po Brazílii. Konkrétně V. theiodora roste v západní části Amazonie, ale i v povodí Orinoka (viz mapka).

Drogou je pryskyřice rudé barvy (ve skutečnosti se zde jedná o původně bezbarvé lýko, které se až vlivem enzymů rychle zbarví do krvavě rudé a začíná tuhnout až v tvrdou lesklou hmotu, takže pryskyřici vzhledem připomíná), která obsahuje aktivní halucinogenní látky, ta se většinou různými způsoby podle oblasti zpracovává na prášek určeny ke šňupání. Jeden z nich spočívá v tom, že se kůra drtí a vaří v malém množství vody. Vzniklou hustou pastu suší na slunci nebo na mírném ohni až se voda úplně vypaří, pak se tato hmota drtí a prosévá. Někteří indiáni seškrabávají vnitřní vrstvu kůry a suší ji nad ohněm. Usušené hoblinky se rozemelou a smíchají se s drcenými listy Justicia pectoralis var. stenophylla, případně s popelem z kůry stromu Elizabetha princeps, či s popelem některých jiných rostlin.

Zahřívání této drogy je velice důležité, protože jinak ztrácejí tryptaminy a indoly v ní (a tedy i droga) svůj halucinogenní potenciál, jedná se zde tedy o stabilizaci způsobenou zničením enzymů. Takto upravená droga si dle tvrzení indiánů udrží své vlastnosti 2 měsíce.

Někteří indiáni pojídají i nezpracovanou pryskyřici ve formě drobných kuliček.

Účinek halucinogenního šňupacího prášku se v první fázi (několik minut po podání) projevuje návaly vzrušení. Později se objevuje znecitlivění končetin, tiky mimického svalstva, zrakové halucinace a ztráta svalové koordinace, často i žaludeční nevolnost. V poslední fázi se dostavuje hluboký a neklidný spánek.

Intoxikace z pohledu intoxikovaných se zobrazují pouze registrovaným uživatelům s patřičným oprávněním. Máte-li zájem, můžete se přihlásit či registrovat.

Tato droga obsahuje 6 blízce příbuzných indolových alkaloidů, které patří do skupiny jednoduchých lineárních či cyklických derivátů tryptaminů s tetrahydro-ß-karbolinovou strukturou. Hlavními halucinogenními alkaloidy jsou 5-methoxy-N,N-dimethyltryptamin (vzorec vlevo) a N,N-dimethyltryptamin (DMT, vzorec vpravo, převládá u druhu V. calophylla, zatím co u ostatních převládá předchozí alkaloid).

6-methoxy-N,N-dimethyltriptamin a 2-methyl- a 1,2-dimethyl-8-methoxy-tetrahydro-b-karbolin se vyskytují jen ve stopových množstvích. Směs těchto alkaloidů je téměř shodná s alkaloidy rostlin rodu Anadenanthera.

DMT byl mimo tyto dva rody stanoven i v rodech Pandanus, Mimosa a Phalaris.