Rostliny rodu Brugmansia jsou blízce příbuzné durmanu. Botanici o těchto stromovitých rostlinách soudí, že jsou vyšlechtěnými druhy, které se ve volné přírodě nevyskytovaly. I přes značnou biologickou popletenost se zdá, že jsou již několik tisíciletí vyhledávány pro své halucinogenní vlastnosti. Předchůdci dnešních indiánů, mongoloidní národy, znaly halucinogenní účinky těchto rostlin již v paleolitickém a mezolitickém období.

Tyto rostliny se používají zejména v teplejších oblastech Jižní Ameriky, kde se jim přezdívá toá. Indiáni z oblasti Sibundoy používají tyto rostliny k magicko-náboženským rituálům. Mapučové je používají k nápravě dětské vzpurnosti a umíněnosti (omámeným dětem dělají kázání o tom jak se mají chovat). Čibčové zase dávali semena do nápoje chicha, který pijí manželka a otroci zemřelého náčelníka před pohřbením za živa (tento nápoj totiž způsobuje hlubokou letargii).

Brugmansia aurea je keř nebo strom, dorůstající výšky až 9m. Podlouhlé, oválné listy jsou 10-40 cm dlouhé a 5-16 cm široké, často pokryté drobounkým chmýřím. Řapík je dlouhý asi 13cm. Charakteristicky aromatické květy jsou obvykle 18-23 cm dlouhé, skloněné k zemi. Rozšířený konec trubkovité koruny je bílý nebo světle žlutý, štíhlý krček je zcela uzavřený kalichem s charakteristickým, pěticentimetrovým, zahnutým ozubením. Protažené, hladké nazelenalé plody mají různou velikost. Plody zůstávají po celé své vegetační období dužnaté, netvrdnou a nevysychají. Hranatá, černá nebo hnědá semena jsou poměrně velká, 12 mm dlouhá a 9 mm široká.

B. suaveolens a B. insignis (obě pravděpodobně hybridní) se vyskytují v teplejších částech Jižní Ameriky, zejména v západní části Amazonky. Většina druhů však dává přednost chladnějším a deštivým pohořím o nadmořské výšce nad 1 800 metrů. V Andách se nejčastěji vyskytuje Brugmansia aurea, tvořící dvě barevné variace: se žlutými a bílými květy (bílá varieta je častější).

V zahradnické literatuře se tento druh často zaměňuje s druhem Brugmansia (nebo Datura) arborea, který je však poměrně vzácný.

U nás jsou zatím Brugmansie známé především jako okrasné rostliny, například pod názvem "andělské trubky".

Zpravidla se užívají semena rozemletá na prášek, která se přidávají do nápojů. Lze se setkat i s používáním listů a květů z kterých se připravuje "čaj". Někdy se používá jako přísad a k jiným halucinogenním rostlinám (např. ke kaktusu Trichocereus pachanoi).

Vedle využití halucinogenních vlastností hrály tyto rostliny i důležitou roli při léčení celé řady nemocí, jako např. při tišení revmatických bolestí, což ostatně vzhledem k jejich chemickému složení není překvapivé.

Je to nebezpečný halucinogen s bouřlivou odezvou organismu na podání (do 15minut se objeví pěna v ústech a silné křeče), kterou je nutno usměrňovat vnější fyzickou silou. Teprve později vede intoxikace k hluboké letargii doprovázené různými vidinami.

Intoxikace z pohledu intoxikovaných se zobrazují pouze registrovaným uživatelům s patřičným oprávněním. Máte-li zájem, můžete se přihlásit či registrovat.

Hlavní účinnou látkou všech rostlin rodu Brugmansia je alkaloid skopolamin (viz vzorec níže) a některé příbuzné sloučeniny. V tomto případě je však ve hře ještě některý jiný alkaloid, protože intoxikace samotným skopolaminem mívá klidný průběh s převažujícím útlumem CNS. Předpokládám, že těmi dalšími alkaloidy budou hyoscyamin a atropin.