Štítovky rodu Pluteus jsou především dřevní houby, které mají klobouk sklenutý až plochý, růžové a v dospělosti volné lupeny a třeň bez límečku, který se dá jednoduše odlomit od klobouku. Řada štítovek má klobouk zabarvený do růžova, bývají křehké, madlo zlomitelné a rozpadající se. Většina druhů je malého až středního vzrůstu a má růžové až masově zbarvené výtrusy.

Štítovka vrbová - Pluteus salicinus má klobouk veliký 3-7cm, sklenutý až plochý, šedě zelenavý nebo modravě šedý, u temene tmavší. Povrch hladký nebo u temene jemně šupinkatý. Lupeny jsou zpočátku bledě žlutavé, později díky zrání výtrusů až lososově růžové. Třeň je 4-10 cm dlouhý a asi půl centimetru široký, bílý až šedavě zelený, často s modravým nádechem (viz obrázek houba napravo). Dužnina při poranění často modrající, zejména u báze.

Mimo tento druh jsou aktivní ještě tři druhy: štítovka chlupatá (P. villosus), štítovka modronohá (P. cyanopus) a P. glaucus.

Značně rozšířená v Severní Americe, na Britských ostrovech a na severu kontinentální Evropy. Štítovka vrbová roste i u nás. Často se nachází v záplavových listnatých lesích, zejména na olši (Alnus), na vrbě (Salix) a na drti z jejich dřeva.

Konzumace čerstvých nebo usušených hub.

Štítovky obsahující psilocybin budou v patřičných dávkách vyvolávat typickou psilocybinovou intoxikaci (viz intoxikace lysohlávkou)

Intoxikace z pohledu intoxikovaných se zobrazují pouze registrovaným uživatelům s patřičným oprávněním. Máte-li zájem, můžete se přihlásit či registrovat.

Hlavními účinnými složkami těchto hub jsou indolové alkaloidy psilocybin (vzorec vlevo) a psilocin (vzorec vpravo), v menší míře též baeocystin a norbaeocystin.

Psilocybin a psilocin jsou odvozené od tryptaminu, produktu dekarboxylace tryptofanu, obsahujícího indolové jádro. Oba uvedené alkaloidy jsou po chemické stránce příbuzné neuromediátoru CNS serotoninu, alkaloidům reserpinu (přítomnému v početné skupině rostlin rodu Rauwolfia) a harmanu (izolovaného z Peganum harmala) a také známé halucinogenní droze LSD.

Psilocybin (4-fosforyloxy-N,N-dimethyltryptamin) je poměrně stálý jeho množství se příliš nemění ani při sušení, ani při delším skladování. Psilocin je nepoměrně více labilní než psilocybin (snadno oxiduje a poté se rozpadá), co do účinku je ale psilocin oproti psilocybinu asi 1,4x silnější.

Pluteus salicinus (stejně jako P. glaucus), obsahuje až 0,3 % psilocybinu a 0,1 % psilocinu. Je však pravděpodobné, že tato houba vytváří geografické formy, které se liší svým chemickým složením, podobně jako je tomu u šupinovky nádherné (Gymnopilus spectabilis). Stanovení koncentrace aktivních složek z štítovky vrbové (Pluteus salicinus) rostoucí u nás dopadlo, pozitivním důkazem, ale pod hranicí kvantifikace.

Aktivní dávka psilocybinu pro člověka při podání ústy je 10mg (a tedy psilocinu asi 6mg). Po konzumaci hub vzniká v organismu psilocin defosforylací psilocybinu účinkem alkalické fosfatasy. Z organismu je vyloučen psilocybin a jeho metabolity během 8 hodin z 80-85 procent (moč asi 65%, stolicí asi 15-25%). Zbytek se ukládá v tukové tkáni, a postupně se vylučuje během dalšího týdne. Asi 25% psilocybinu se vylučuje močí ve formě psilocinu.

Psilocybin i psilocin se dají vyrábět plně synteticky. Nicméně pokud se tato syntéza provádí, připravuje se většinou psilocybin (kvůli větší stálosti). Tyto dva alkaloidy lze také získat jednoduchou extrakcí.

Z chemického výzkumu vyplývá, že psilocybin a psilocin jsou přítomny i v dalších druzích hub.