hlavní strana této rostliny

Konopí v Asii	nahoru

Konopí, tato rostlina původem z Asie, je jednou z nejstarších pěstovaných plodin. Jeho semena se našly na různých neolitických nalezištích. Zřejmě rostlo jako plevel v okolí pradávných osad, a později zdomácnělo. Původní účel pěstování konopí dnes již stěží určíme. Užívání hospodářských rostlin se obvykle vyvíjí od nejjednoduššího k složitějšímu, a proto lze předpokládat, že člověka na konopí nejprve zajímalo odolné vlákno. Každopádně později konopí, kvůli jeho všestrannému využití, používaly prakticky veškeré starověké vyspělé kultury.

Zbytky konopného vlákna staré 6.000 let, se podařilo objevit v kolébce asijské civilizace, v Číně. Na území Turkestánu. v Tchajwanu byly objeveny starověké pozůstatky paliček na roztloukání konopného vlákna a otisky konopného provázku ve vypálené keramice. Primitivní člověk, bez ustání hledající nové zdroje potravy, musel brzy nalézt jedlá semena. Ta jsou velice výživná a bylo by tedy velmi nepravděpodobné, kdyby je naši předci, přehlédli. Archeologické nálezy konopných semen v Německu, staré nejméně 2500 let, naznačují právě tento způsob použití. Konopná semena se používají v tradiční východoevropské kuchyni již od dávných dob.

Brzy na to musel tedy zákonitě objevit i extatické a halucinogenní účinky této rostliny. Díky ní mohl vstoupit do vyšších sfér bytí a není vyloučeno, že konopí tak stálo u zrodu prvotní náboženské víry. Konopí bylo již od dávných dob považováno za osobní dar bohů, za posvátný prostředek komunikace se světem duchů. Náboženské využití konopí a jeho halucinogenních účinků dosáhlo největšího významu pravděpodobně v oblastech Himálaje a tibetské náhorní plošiny. Podle tradice mahájány jedl Buddha při překonávání šesti stupňů askeze, které vedly k jeho osvícení, pouze jedno konopné semínko denně.

Další velmi starý způsob využití této hospodářsky důležité rostliny byl v lidovém léčitelství a je nutno dodat, že halucinogenní vlastnosti byly často neoddělitelnou součástí léčebného procesu. První zmínky o terapeutickém použití konopí pocházejí od čínského císaře a bylinkáře Šennunga, který je před pěti tisíci lety předepisoval při léčení malárie, beri­beri, zácpy, revmatických bolestí, roztržitosti a ženských nemocí.

Konopí bylo díky svým omamným vlastnostem ceněné více než ostatní léky, které měly vliv pouze na organismus nemocného: Účinků konopí se využívalo v několika různých školách hlavně indické medicíny. Bharaprakáša z 16. století popisuje konopí jako silně aromatickou látku, jež zlepšuje náladu, podporuje trávení a reguluje vyměšování žluče, a proto je předepisuje pro zvýšení chuti k jídlu, zlepšení trávení a zkrášlení hlasu. Bylinkáři však zároveň nabádali k opatrnosti a střídmosti, protože byli přesvědčeni, že nadměrné užívání konopí způsobuje sterilitu; u mužů "vysuší pramen příštích pokolení" a u žen "mléko z prsou".

Pěstování konopí v Číně sahá až do mladší doby kamenné, což vede k domněnkám, že konopí původně nepochází ze střední Asie, ale spíše z Číny.

Jistý taoistický kněz v 5.stol.př.n.l. píše, že věštci používají konopí a žen-šen, aby mohli putovat časem a vyjevovat budoucí události. Na základě důkazů lze předpokládat, že o halucinogenních vlastnostech konopí věděli již staří Číňané a se vší pravděpodobností jich i využívali. Dochované záznamy o mafere "plodech konopí" uvádějí, že pokud se užívá v nadbytku, navozuje "vidění démonů". Užívání konopí pro jeho halucinogenní účinky bylo v raném období nepochybně spjato s čínským šamanismem. Když však v 15. století začali do Číny pronikat první Evropané, šamanství bylo v úpadku a používání omamných rostlin postupně ochabovalo, až nakonec upadlo v zapomnění a konopí se používalo pouze jako zdroj odolného vlákna.

V hinduismu, "bhang" stojí po boku samotného Šivy již od stvoření světa a je s ním neodlučně spjat. Z textu Atharva Vedy jednoznačně vyplývá, že intoxikace "posvátnou trávou Bhang" dovoluje člověku vstupovat v kontakt se Šivou. Indické védy opěvují konopí jako jeden z božských nektarů, který člověku zaručí počínaje dobrým zdravím, přes dlouhý život, zjevením bohů konče.

"Dar bohů" se těšil značné oblibě zejména v lidovém léčitelství starověké Indie. Lidé věřili, že konopí oživuje mysl, prodlužuje život, zbystřuje úsudek, snižuje horečky a léčí nespavost a úplavici. Účinku konopí se využívalo v několika různých školách indické medicíny.

Proslulost tohoto všeléku se rychle šířila a konopí pronikalo do nových oblastí.

V Persii se konopí podle lidového vyprávění začalo používat s příchodem indických poutníků za vlády Khursu (531-579). Dnes však víme, že jeho používání bylo rozšířené již v 1.tisíciletí př.n.l. mezi Asyřany, kteří jej používali jako kadidlo.

Islámská víra vystoupila proti používání hašiše hned na počátku, ale rozšíření konopí přeš Malou Asii na západ se jí zabránit nepodařilo. Již v roce 1378 se arabské úřady pokoušely konopí ze země vymýtit zavedením tvrdých postihů, avšak marně.