hlavní strana této rostliny

Konopí v Evropě	nahoru

O konopných drogách se někdy hovoří jako o něčem, co do Evropy bylo přivezeno až v novověku a o něčem, co nemá v jejím kulturně - historickém kontextu tradici. Moderní výzkumy prokázaly, že takovéto představy jsou mylné. Poslední výsledky naopak ukazují, že konopné drogy jsou látkami, které byly v Evropě známy a zřejmě též užívány ve velmi hluboké historii. Pravděpodobně nejodvážnější současný odhad pochází od Richarda Schultese, který předpokládá, že první pokusy o pěstování konopí, mohou být datovány někdy do doby okolo 10 000 let př. Kr. Z poměrně mnoha nálezů semínek konopí na různých archeologických nalezištích prehistorické Evropy (Rumunsko, Rakousko, Švýcarsko, Německo), vedly dalšího badatele Richarda Rudgleyho k domněnce, že pro nitrofilní rostlinu jako je konopí mohla taková na organický dusík bohatá místa, jako smetiště či kompost okolo osad, být naprosto ideálním místem. Pro konopí rostoucí jako plevel tak mohly být vytvořeny optimální předpoklady k jeho zdomácnění. Názory obou vědců podporují četné nálezy například polypodních keramických misek sloužících s největší pravděpodobností k pálení konopí. Tyto nálezy jsou datovány do období okolo roku 3000 př.n.l..

Prvním z evropských autorů zmiňujícím se o konopí byl až řecký filozof a historik Herodotos z Halikarnasu v 5. stol.př.n.l.. Herodotos popisuje skvostné lázně výbojných, kočovných Skythů, kteří z Kavkazských hor pronikali na východ i na západ. Z Hérodotových záznamů se dovídáme, že "do země zatloukli tři tyče, neprodyšně je zakryli vlněnými houněmi a uvnitř vyhloubili malou díru, do které vložili rozpálené kameny. Na ně potom vhodili několik konopných semen čímž se vytvořil dým tak hustý, jaký není vidět ani v řeckých parních lázních. Skythové, potěšeni tímto kouřem, radostně povykovali...". Jeho květnaté popisy byly dlouhou dobu považovány více za básnická díla, než za seriózní práce, avšak nakonec se ukázalo, že tento řecký učenec popsal staré skythské rituály velmi věrně a přesně. Archeologům se totiž roku 1940 ve střední Asii podařilo odkrýt zamrzlé skythské hroby, pocházející z roku 5-3 stol.př.n.l., v nichž našli trojnožky, vlněné houně, pánve na žhavé uhlíky a dřevěné uhlí se zbytky konopných lístků a semen. Od Herodota také pochází název drogy kanabis, neboť "kanabos" v překladu znamená hlučný a právě hlučnost je jedním z charakteristických projevů chování skupinového užívání.

Staří Řekové a Římané omamné vlastnosti konopí znali, nicméně není jasné, do jaké míry jich využívali. Od řeckého filosofa Démokrita se dovídáme, že Řekové konopí občas pili s vínem a myrhou a že tento nápoj navozoval jasnovidné stavy. Řecký lékař a filosof Galénos (129-199 n.l.) uvádí, že podle některých obyčejů se konopí podávalo hostům pro obveselení.

Pěstěné konopí bylo předepisováno při léčení nepřeberného množství nemocí od kašle až po žloutenku, zatímco plevelným konopím se léčily uzliny a lipomy.

Ve starém Řecku a Římě se konopí pro výrobu vlákna zpočátku nepěstovalo, ale již od 3. stol.př.n.l. se konopné vlákno dováželo z Galie. Římský úředník a historik Plinius Starší (23-79n.l.) popisuje způsoby přípravy a různé stupně kvality konopného vlákna. V Anglii byly nalezeny pozůstatky římských osídlení z období 140-180n.l., obsahující též zbytky konopných provazů. Není zcela jasné, jestli konopných provazů používali i Vikingové, nicméně na základě nálezů konopného pylu víme, že pěstování konopí v Anglii zaznamenalo prudký nárůst od počátku anglosaského období až po pozdní saské období a během normanského období (400-1000). Konopí se v Anglii ve větší míře začalo pěstovat až za vlády Jindřicha VIII. Během anglické námořní nadvlády, v alžbětinském období, zájem o tuto surovinu prudce vzrostl a konopí se začalo pěstovat i v britských koloniích Nového světa, nejprve roku 1606 v Kanadě a roku 1611 i ve Virginii pro potřeby námořnictva. Puritánští osídlenci je poté přivezli do Nové Anglie roku 1632. Před Americkou revolucí se konopné vlákno používalo dokonce na výrobu pracovních oděvů. Nezávisle na britském území se konopí rozšířilo také do španělských kolonií, roku 1545 do Chile a 1554 do Peru.

První, kdo v Evropě popsal požívání hašiše, byl Marco Polo v cestopise "Milion". Údajně se na své pouti do Asie roku 1271 setkal se sektou assassinů (název sekty je odvozen od slova hashashin - tj. poživač hašiše). Ti slibovali mladíkům, které verbovali, posmrtný život v ráji. Přesvědčovali je údajně tím, že je nejprve omámili hašišem a pak je přenesli do překrásné zahrady plné rozkoší. Když se mladíci probudili, domnívali se, že jsou v ráji. Měli neustále na mysli sladký zážitek a ve jménu assassinů udělali prakticky cokoliv.

V Evropě, bylo požívání psychotropních látek zakázáno, neboť se neslučovalo s demagogickými postoji církevních hodnostářů. Například v roce 1484 vydal Papež Inocenc VII. dekret proti arabské kultuře, v němž prohlásil konopí za falešnou svátost.

V Evropě nebyl hašiš až do Napoleonova tažení do Egypta (1798) rozšířen. V zemi, kde bylo zakázáno pití alkoholu, si hašiš Napoleonovi vojáci oblíbili natolik, že Napoleonovi nezbylo, než vydat přísný zákaz jeho užívání. Z Egypta ovšem tuto drogu někteří lékaři poslali k rozboru do Francie a již v roce 1803 byla zveřejněna jeho chemická analýza. Také britští lékaři dovezli tuto drogu z Indie.

V roce 1844 založili francouzští spisovatelé v Paříži Le club des Hashishins. Jeho členy byli psychiatr Jacques Joseph Moreau, dále spisovatelé Théophil Gautiér, Gérard de Nerval a malíř Joseph Ferdinand Boissard, který tam přivedl Charlese Baudelaira. Členové klubu užívali hašiš, který měl rozšířit jejich vnímání a prohloubit jejich tvorbu. Baudelaire a Gautiér popsali používání hašiše v knize "Umělé ráje" (Les paradis artificiels). Baudelaire připodobnil ve své básni o hašiši tuto drogu k zrcadlu, ve kterém se odrážejí myšlenky a dojmy každého uživatele.

Konopí u nás	nahoru

Konopí se u nás pěstovalo pro technické účely ve velkém množství po celou dobu existence Československa.

První zmínky o zneužívání konopí se objevují ve 30. letech. Tehdy se objevilo pár případů kouření marihuany v hlavním městě. Jinak u nás zřejmě nebylo používání této drogy nijak rozšířené.

Rozšíření (i když jen velmi mírné) užívání konopí se u nás odehrálo v 60. letech, přišlo společně se společenským uvolněním a i následkem zahraničních vlivů. Následná sovětská invaze a silná represe toto užívání však zatlačila zpět do pozadí - do prostředí výlučných part toxikomanů a skalních příznivců undergroundu. Čeští toxikomani byly velice vynalézaví v obstarávání semínek (např. vytříděním ptačího zobu, který k nám byl dodáván z Indie, a byl volně distribuován v maloobchodní síti). Tito pěstitelé jej poté i křížili a takto potencovali účinek, mnohdy s překvapivě dobrými výsledky. Vzhledem k užívání konopí v relativně uzavřených skupinách, byl vliv tohoto jednání na společnost minimální.

Opětovný nástup u nás konopí zaznamenalo až v polovině 80. let v souvislosti s prohlubující se krizí socialistického zřízení a rozpadem jeho kontrolních systémů. Po roce 1989 u nás vznikla módní vlna zneužívání konopí. Tuzemská produkce konopí prudce narostla. Začalo se pěstovat nejen na ilegálních políčkách, ale i doma v květináčích. Objevily se nové postupy a techniky vedoucí k vyšší produkci THC v rostlinách. Již v roce 1991 se objevují v médiích zprávy jak policie ničí políčka a vede tak "veleúspěšný" boj proti drogám. V té samé době se k nám však začali dovážet drogy (nejen konopné), pro které jsme do té doby byli jen tranzitní oblastí. Právě v této době boje Policie proti konopí a dalším "měkkým" drogám se u nás rozrostlo zneužívání drog "tvrdých". Lidé zabývající se pěstováním těchto kytek, zde však stále byly a stále zlepšovali své metody. V roce 1994 patřili některé české vzorky mezi nejkvalitnější v Evropě (s obsahem THC 0,2-69,4 mg/g - normální je 5-10 mg/g). Policie registruje většinou kauzy menšího ilegálního pěstování, v jednom z případů šlo však i o osázených 500 m².