Popis a výskyt	nahoru

Botanická klasifikace konopí byla po dlouhou dobu nejasná, protože botanici se nemohli shodnout na příslušné čeledi. Vědci řadili konopí nejprve do čeledi kopřivovitých (Urticaceae) a později do čeledi morušovníkovitých (Moraceae). Dnes se konopí obvykle zařazuje do zvláštní čeledi konopovitých (Cannabaceae), kam vedle konopí patří pouze chmel (Humulus). Také klasifikace celého rodu je poměrně složitá a nejednotná. Velmi často se uvádějí tři druhy, a to konopí seté - Cannabis sativa (Linné 1737), konopí indické - Cannabis indica (Lamarck 1783) a konopí plevelné - Cannabis ruderalis (Janischewsky 1924). Tyto tři druhy konopí se od sebe liší vzrůstem, vlastnostmi nažek a zejména zásadními rozdíly ve struktuře dřevnatého oddenku. Od těchto tří druhu, tedy lépe řečeno - od prvních dvou druhů, byla vyšlechtěna řada variet (viz odkaz na konci této stránky). Jiná botanická klasifikace uvádí, že rod Cannabis je pouze jeden velmi variabilní druh, Cannabis sativa, s dvěma poddruhy, sativa a indica.

Tento rod je zastoupen jednoletými a většinou dvoudomými bylinami (=mají jak samčí tak samičí rostliny). Kořen je kůlový dosahující hloubky až 2 m, přesto je v poměru k velké hmotě nadzemní části poměrně slabě vyvinutý. Lodyha je přímá, lysá nebo chlupatá, většinou čtyř až šestihranná a někdy rýhovaná. Dosahuje výšky od 0,3 do 6 m, s 7-15 internodii a je více či méně větvená.

Listy jsou dlouze řapíkaté s vytrvalými palisty, na bázi lodyhy vstřícné, výše nejčastěji střídavé s čepelí tří až jedenáctičetnou. Lístky úzce podlouhlé, k oběma koncům zúžené, na okrajích pilovité, dlouze zašpičatělé. Na líci jsou tmavě až šedozelené, drsné, na rubu pak chlupaté až olysalé, šedavě zelené a slabě drsné.

Samčí rostliny, jsou méně vzrůstné a štíhlejší, mají světlejší listy a dozrávají o 4 až 6 týdnů dříve než rostliny samičí. Samčí květy (na obrázku nahoře) vyrůstají v řídkých úžlabních nebo vrcholových latách. Mají pětičetné bělavé, žluté nebo nazelenalé okvětí a pět tyčinek s tenkými nitkami. Převislé prašníky praskají vrcholovou štěrbinou. Tyto rostliny produkují takové kvantum pylu, že jejich oplodnění není vůbec závislé na hmyzu.

Samičí rostliny, tzv. hlavaté, jsou statnější, více olistěné a temně zelené. V úžlabí listů mají svazečky stopkatých květů (na obrázku dole) se zelenavým srostlým okvětím. Uvnitř je dvouplodolistý pestík se dvěma červenými bliznami, semeník je svrchní, jednopouzdrý, s jediným vajíčkem. Květ je částečně obalen podpůrným listenem, který může být z horní strany porostlý žláznatými chlupy, vylučujícími pryskyřici. Samičí rostliny jsou jak z hospodářského hlediska, tak z hlediska obsahu psychoaktivních látek významnější.

Divoce rostoucí konopí vytváří samice a samce v poměru zhruba 1:1. Tento poměr lze však měnit pomocí změny podmínek růstu až na 9:1. Čím více má například rostlina světla, tím více je samic. Naopak čím bývají podmínky horší tím více bývá samců. Výjimečně, zejména v extrémně špatných životních podmínkách, se vyskytují i rostliny oboupohlavní - "hermafroditi".

V průběhu tvorby plodu se mění podpůrný listen v chrupavčitý obal, který uzavírá vejcovitou až kulovitou, mírně zploštělou olejnatou nažku. Ta je asi 2-5 mm dlouhá a 2-4 mm široká s povrchem bělavým, šedým, hnědým nebo černým, často s mozaikovitou kresbou. Poněvadž oplodí srůstá s osemením v praxi se nerozlišuje plod a semeno. Má poměrně malý endosperm a velké podkovovitě zakroucené embryo. Na bázi plodu je více či méně zřetelná zúžená zóna, tzv. oddělovací vrstva, která se vyskytuje zejména u planě rostoucích druhů. Pokud jsou semena uchovávána v suchu, při teplotě pod 60 °C zůstávají použitelná mnoho let.

Hmotnost 1000 semen kolísá mezi 10-29 gramy, především v závislosti na druhu a podmínkách prostředí.

Původním domovem konopí je pravděpodobně centrální Asie, odkud se díky své pěstitelské nenáročnosti rozšířila prakticky po celém světě, především pak v oblastech s teplým klimatem. Pěstuje se však i v evropských podmínkách včetně České republiky. Přestože se u nás lze s pěstováním konopí setkat prakticky ve všech částech země, nejvíce se mu daří v oblastech severní a jižní Moravy, kde konopí dosahuje nejvyšší kvality co do obsahu psychoaktivních látek.

Cannabis sativa, konopí seté (viz obr. dole) je dvoudomá, často i jednodomá robustní bylina se vzpřímenou, řídce větvenou lodyhou dorůstající výšky 2-6 metrů. Na příčném řezu je lodyha v bazální části stlačeně válcovitá, v horní hranatá a uvnitř dutá. Semena jsou zpravidla jednobarevná, šedavě bílá až světle hnědá, hladká a bez zřetelné oddělovací vrstvy, na bázi pevně přirostlá k lůžku. Rostliny mají zanedbatelné omamné účinky, neboť obsah THC v suché hmotě nepřesahuje 0,3 %.

Pochází pravděpodobně ze Střední Asie, přesněji z údolí pohoří Altaje a Tchienšanu. Tento druh je typický pro oblasti ležící na sever od 30° severní šířky a zplaněle dnes roste např. v povodí Volhy, v Himálaji, v Mongolsku a jinde. Pěstuje se v řadě zemí Evropy, Asie a Severní Ameriky. Tento druh konopí se tradičně pěstoval jako textilní rostlina v nejteplejších oblastech i u nás.

Cannabis indica, konopí indické (viz obr. dole) je dvoudomá, výjimečně jednodomá bylina s kuželovitým habitem a vzpřímenou, hustě větvenou lodyhou dorůstající výšky asi 1,5 metru. Samičí květenství jsou hustě žláznatá, semena obvykle s intenzívní mozaikovitou kresbou a se zřetelnou oddělovací vrstvou na bázi; v době zralosti samovolně vypadávají. Druh má vysoké omamné účinky, neboť obsah THC je v suché hmotě vyšší než 0,3 % a pěstuje se pouze pro tento účel.

Původem je pravděpodobně ze západních svahů Himálaje a z Kašmíru. Dnes se pěstuje především v Indii (až do výšky 3000 metrů nad mořem), v severovýchodním Íránu, v Afghánistánu, Pákistánu, Indonésii, Střední Asii, v severozápadní a střední Africe, v Mexiku, USA, Jižní Americe a jinde.

Cannabis ruderalis, konopí rumištní (viz obr. dole) je dvoudomá, vzácně jednodomá bylina s bohatě větvenou, asi 0,5-1m vysokou a slabě rýhovanou lodyhou. Okvětní lístky prašníkových květů jsou zelenavé s úzkým bělavým lemem, pestíkové s nápadně dlouhými červenými bliznami. Semena jsou na povrchu nepravidelně tmavě mozaikovitá se zřetelnou oddělovací vrstvou tvořící masivní zduření; v období zralosti samovolně vypadávají. Je to plevelný druh bez významnějších omamných účinků.

Tento druh je domácí v jihovýchodním Rusku, zejména v Povolží, na Urale, na západní Sibiři, na Kavkaze, v Malé a Střední Asii (až do výšky 2000 metrů nad mořem). Vyskytuje se však i v Turecku, Íránu, Afghánistánu, Tádžikistánu, Kazachstánu, Mongolsku, Číně a na Dálném východě. Na území bývalého Sovětského svazu roste kolem vesnických obydlí, na svazích u cest, rumištích, v zelinářských zahradách, sadech, na úhorech, někdy i jako plevel v obilí, avšak v nevelkém množství, nejčastěji ve stepních oblastech jihovýchodu evropského Ruska a na Sibiři. Druhotně se rozšířil do střední a jihovýchodní Evropy a dále do Polska, Litvy a Estonska. Jako plevel roste také v USA a místy v jižní Kanadě. V České republice se vyskytuje hlavně na jižní Moravě. Roste také na jižním Slovensku.

Od těchto druhů, tedy lépe řečeno - od prvních dvou, byla vyšlechtěna celá řada variet, často velice bohatých na obsah THC, zde je pro Vás připravena ukázka listů různých variet (na listech je zřetelně patrný rozdíl mezi varietami).

Kosmopolitní výskyt těchto druhů konopí (Cannabis sp.) pěkně dokumentuje tato mapka: