hlavní strana této rostliny

Konopí v USA	nahoru

Jak již bylo uvedeno výše, pěstovala Anglie konopí ve svých koloniích tedy i v Americe. Pěstování konopí pro Anglii zde bylo před americkou revolucí subvencováno tak, že kolem roku 1762 byli farmáři ve Virginii, kteří rostlinu nepěstovali, penalizováni. Odhaduje se, že v době americké revoluce byla polovina oděvů utkána z konopí. Pěstováním konopí se zabývali i prezidenti USA George Washington a Thomas Jefferson. Přestože se konopí pro textilní účely v Severní Americe pěstovalo na rozsáhlých plochách, zájem o něj jako o drogu nebyl nijak veliký, takže tato droga nebyla chápána jako nebezpečná. Během války za nezávislost, kdy se Kentucky a Ohio otvíraly osídlení, byly v obou těchto státech obrovské plochy vyhrazeny pěstování konopí na vlákno nebo pro výrobu látek, provazů, vlajek, oltářních pokrývek, vaků na potraviny a jemného papíru. S koncem války za nezávislost přišel i pokles zájmu o konopí jako hospodářskou plodinu. Zrušením otroctví se snížil počet pracovních sil na konopných farmách a vynález odzrňovacího stroje postavil bavlnu do ekonomicky výhodnějšího postavení před lnem a konopím.

Rekreační konzumace konopí se mezi Američany poprvé objevila kolem roku 1910 v New Orleansu a několika pohraničních městech, kam s sebou marihuanové cigarety přinesli mexičtí dělníci. (Ve střední části Jižní Ameriky a v karibské oblasti byly v té době používány už půl století). Marihuana se mezi strážci hranic a na řekách rychle uchytila jako levná náhražka alkoholu a během pěti let se užívání rozšířilo po toku Mississippi až do údolí Ohia. Odtud konopí pokračovalo směrem na východ, až do New Yorku. V souvislosti se schválením osmnáctého doplňku ústavy o zákazu prodeje alkoholu v zemi zájem o opojné účinky konopí neustále stoupal.

Boj USA proti konopí po r. 1930	nahoru

Velmi důležitý je pro tuto historii rok 1930, kdy ministr financí Andrew W. Mellon jmenoval manžela své neteře hlavním komisařem nově vytvořeného U.S. Narcotics Bureau (Oddělení pro narkotika). Harry J. Anslinger pak na tomto postu vládl po tři desetiletí. Přestože se Anslinger při nástupu do funkce nijak významně o marihuanu nezajímal, brzy se stal výjimečně posedlý "zlem", pocházejícím z této rostliny, jejíž květy a listy považoval za skvrnu na tváři lidské rasy.

Strach z neznámé látky v té době už zachvátil především státy na Jihozápadě, kde ji užívali hlavně černoši a Mexičané. Zákaz užívání pro jiné než léčebné účely byl uzákoněn v Kalifornii (1915), Texasu (1919), Louisianě (1924) a New Yorku (1927). V polovině 30. let udělal Anslinger co mohl, aby strach vystupňoval v hysterii. Využil své novinářské minulosti a přišel nejdříve s bombasticky a úsečně napsaným článkem "Marihuana - vrah mládeže", aby pak ve stejném duchu navázal sérií statí a knih, poukazujících na hrůzy, skryté za konzumací konopí: vraždy, sebevraždy, školáky sváděné "přátelskými cizinci". (Většina z jeho příkladů byla později samozřejmě vyvrácena.)

Jakmile se Anslinger vydal na své tažení, přestal projevovat jakýkoli zájem o jiné zprávy o droze než ty, které se daly zařadit do jeho katalogu ohavností s názvem "Droga zabiják". Prohlašoval o konopí, že je to "silné narkotikum, z něhož přímo čiší Vražda! Šílenství! Smrt!". Noviny ho milovaly. V r.1937 byla ve čtyřiceti šesti ze čtyřiceti osmi států Unie marihuana zakázána.

Anslinger se musel vzdát svých původních nadějí na federální prohibici, protože dokonce ani on sám si nebyl jist, zda by takový zákon odpovídal ústavě. Kdosi navrhl, aby vláda zavedla jakousi "daň z prodeje", kterou by vybíralo ministerstvo financí. Neplacení daně by podléhalo trestnímu stíhání. V následujících rozpravách Kongresu začalo Oddělení pro narkotika prosazovat tvrdou linii. Anslinger se před členy zákonodárného sboru dokonce nechal slyšet, že "kouříte-li marihuanu, jste na nejlepší cestě zabít svého bratra".

V průběhu celého jednání pouze jediný člověk vystoupil se zásadní námitkou proti Anslingerovu návrhu. Dr. William Woodward, právní poradce při American Medical Association, namítal, že konopí v léčebných preparátech nikdy zneužíváno nebylo a navrhované zákonné úpravy způsobí lékařům značné obtíže. Byl briskně umlčen. Zákon Marihuana Tax Act vešel v platnost v srpnu 1937. Vedle stanovení daňových povinností klasifikoval také zákon konopí jako narkotikum. Nové tresty za konzumaci nebo distribuci se při prvním přestoupení pohybovaly v roz­mezí od pěti do deseti let, při dalším od deseti do čtyřiceti let.

Daň byla u registrovaných osob, považovaných za legitimní konzumenty, stanovena na 1 dolar za unci; při "nelegitimních transakcích" to bylo 100 dolarů.

Dovoz semen na olej byl nepřípustný, protože se z nich dala vypěstovat tato“zákeřná“ rostlina. Jedinou povolenou výjimku představovala steri­lizovaná semena v ptačím zobu, kterého se v té době produkovalo přes milion liber ročně. Představitelé tohoto odvětví obchodu totiž trvali na tom, že ptáci bez semen konopí nebudou zpívat.

Oddělení narkotik původně chtělo vytvořit zvláštní ustanovení pro případ léčebného užívání, ale nikdy k tomu nedošlo. V té době distribuovaly farmaceutické společnosti dvacet osm různých konopných preparátů. Balíčky s marihuanovými cigaretami se prodávaly například jako lék na astma. Nový zákon všechny tyto produkty zrušil a v r.1941 byla droga vyřazena i z amerického seznamu léčiv - téměř po století rozšířeného užívání.

Jako další krok Anslinger zaměřil své úsilí na vymýcení rostliny ze všech koutů země. V r. 1937 bylo pěstování konopí v USA vyhrazeno více než 10 000 akrů země. Rostlina byla odolná, ochotně pronikala na sousední pozemky a silně tak Anslingerovy snahy kontrolovat její přirozené šíření ztěžovala.

Když Japonci obsadili Manilu a vládě se začalo nedostávat provazů, musel jít Anslinger stranou. V rámci intenzivního programu bylo v roce 1943 v půl tuctu států na středozápadě osázeno 146000 akrů země. Ministerstvo zemědělství přišlo s propagačním filmem, nazvaným Hemp for Victory (Konopím k vítězství), ten musely shlédnout všichni farmáři a podpisem potvrdit, že ho viděli. Navíc byla vydána brožura o pěstování konopí, kterou každý farmář obdržel. Přes pozdější horlivé úsilí v druhé vlně mýcení se zachovaly menší ostrůvky konopí v Indianě, Illinois, Wisconsinu, Iowě, Kentucky i jinde. Odrůdy, pěstované na vlákna, však obsahovaly jen málo pryskyřice. Až do 60. let pak nebyla marihuana v USA na pryskyřici pěstována vůbec.

V roce 1943 usměrnil Anslinger svou aktivitu náhradním směrem, na kampaň proti jazzovým hudebníkům, kouřícím marihuanu. Od Kongresu dostával jakoukoli finanční podporu, o niž jen požádal. Je možné, že se mu tak dařilo i díky jistým úsluhám, které prokazoval: v r.1978 odhalila novinářka Maxine Cheshire­ová z listu Capitol Hill závislost senátora Josepha McCarthyho na morfiu, které pravidelně dostával z lékárny poblíž Bílého domu na předpisy od Anslingera.

Po odchodu z Oddělení pro narkotika stanul neúnavný důchodce Anslinger v čele americké delegace u Spojených národů, aby s drogami bojoval i na mezinárodní půdě. V roce 1961 se mu v této funkci podařilo donutit šedesát států k podpisu "Uniform Drug Convention" (Jednotné drogové konvence), zavazující strany, že v pruběhu dvaceti pěti let skončí s užíváním konopí. Státy, které podepsaly, měly nicméně možnost na požádání odstoupit.

V r. 1970 byl Anslingerův zákon o "dani z prodeje" prohlášen Nejvyšším soudem za protiústavní.

60. léta 20. století	nahoru

V 60. letech nastal v Americe zlom a marihuanu začali kouřit rockoví a folkoví hudebníci, básníci (např. Allen Ginsberg) a spisovatelé (Jack Kerouac), kteří na ni také činili narážky ve svých textech. V polovině šedesátých let se v USA začalo s konopím experimentovat ve všech vrstvách společnosti. V té době tam dokonce vycházelo periodikum "Marijuana Review". Kouření marihuany se v šedesátých letech prosadilo především u hnuti hippies.

V r. 1973 dokonce stát Oregon, jako první, minimalizoval tresty za držení malých dávek konopí.