Drogy a zákon ODRAZ MEZINÁRODNÍCH ÚMLUV V OBLASTI OMAMNÝCH JEDŮ Z LET 1900-1938 V ČESKOSLOVENSKÝCH ZÁKONECH

Drogy a zákon - úvodní strana

A. Zákon z roku 1923	nahoru

Třebaže se ČSR stala smluvní stranou Haagské úmluvy v roce 1922, zákon o provádění Mezinárodní opiové konvence byl vydán 29. května 1923 a prováděcí vládní nařízení k němu až 29. května a 18. června 1925, tedy o více než dva roky později. Podle tohoto zákona byl dozor nad výrobou, dovozem, prodejem, distribucí a vývozem omamných látek svěřen úředním lékařům politických úřadů prvé instance, respektive ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. Československý trestní řád definoval nelegální obchod s drogami pouze jako přestupek a podle toho jej i trestal. Postup zahrnoval peněžité pokuty až do výše 2000 Kč, v případě nedobytnosti mohla být pokuta změněna v trest odnětí svobody až do 3 měsíců. Tyto nízké sazby v praxi neumožňovaly účinný postih překupníků a distributorů drog.

B. Opiový zákon z roku 1938	nahoru

Předválečná právní úprava boje proti zneužívání omamných látek byla završena až opiovým zákonem č. 29/1938 Sbírky zákonů a nařízení. Tím, že jím bylo finalizováno zavádění mezinárodních úmluv do československého právního řádu a definována vnitřní protidrogová politika, získal tento zákon značný význam. V ustanovení § 1 opiového zákona bylo stanoveno, že úřednímu dozoru se podrobují výroba, zpracování, příprava, rozdělování, obchod, dovoz, tranzit a vývoz omamných látek. Byl zde podán výklad základních pojmů a stanovena potřeba zvláštních povolení k disponování s těmito látkami. Na základě opiového zákona byla zavedena povinnost zapisovat drogy do zvláštních (tzv. opiových) registrů, a to jak v případě velkoobchodu, tak maloobchodu. Všechny lékárny musely v těchto registrech zaznamenávat drogy vydávané na lékařské předpisy. To se týkalo i lékařů a veterinářů, kteří disponovali osobními lékárnami. Zákon rovněž zaváděl v lékárnách úřední inspekce, prováděné minimálně jednou za rok. Ty byly zaměřeny na kontrolu dodržování předpisů, na jejichž základě byly drogy vydány.

V trestní oblastí klasifikoval opiový zákon podle závažnosti přestupky, přečiny a zločiny. Přestupky postihovaly okresní úřady pokutou od 500 do 50000 Kč nebo vězením od 24 hodin do 5 měsíců. Látku, jež byla předmětem přestupku, mohl okresní úřad zkonfiskovat bez ohledu na to, komu náležela. Závažnými delikty, které projednával soud byly přečiny a zločiny, i pokusy o ně. Za přečin bylo možné podle uvážení soudu uložit trest tuhého vězeni v sazbě od 3 měsíců do 3 let a peněžitý trest od 5000 do 50000 Kč. Za zločin pak žalář od 1 roku do 5 let a peněžitý trest od 10000 do 100000 Kč. Zákon umožňoval podrobit odsouzeného policejnímu dohledu a cizince vypovědět z území republiky. Bez ohledu na výsledek trestního řízení bylo možné předměty určené ke spáchání trestného činu, předměty, kterými byl trestný čin spáchán, nebo předměty, které byly trestným činem vyrobeny nebo získány, prohlásit za propadlé. Odsouzeným osobám bylo možné na určitý čas nebo navždy odejmout zvláštní povolení, živnostenskou koncesi nebo zakázat výkon funkce.