Definice jedu
|
"Všechny sloučeniny jsou jedy. Neexistuje sloučenina, která by jedem nebyla.
Rozdíl mezi lékem a jedem tvoří dávka."
Paracelsus |
Paracelsova definice jedu je dosti široká, ale také všeobecně pravdivá. Skutečně - každá látka se
může za jistých okolností stát jedem. Mezi jedy patří na jedné straně i chlorid sodný (smrtelná dávka
je pro člověka asi 200 g) či destilovaná voda (smrtelná dávka asi 10 l), na druhé straně však také
botulotoxin, jehož toxické účinky se projevují už při požití zlomků miligramu.
To, zda se projeví toxický účinek látky, závisí kromě dávky i na cestě, kterou látka do organismu
vstoupila, na druhu organismu i na jeho individuálních vlastnostech. Projev toxického účinku
může ovlivnit ještě celá řada dalších faktorů. Proto není jednotná definice jedu vůbec jednoduchá.
Se slovem "jed" je vždy spojena představa škodlivé látky, způsobující poruchu normálních
funkcí organismu, podobně jako se slovem "lék" slučujeme pojem látky užitečné, ač mezi oběma
není prakticky rozdílu. Např. alkaloid atropin je v určité dávce lékem a ve větším množství
jedem. Podobně digitoxin, kolchicin, scilaren, alkaloidy námelové atd.
Jako jed tedy označujeme látku, která vpravena do organismu nebo na organismus v relativně
malém množství a působící chemicky nebo fyzikálně chemicky, je s to vážně poškodit organismus
nebo přivodit dokonce i smrt. Relativní pojem "malé množství" řadí mezi jedy opravdu
značné množství látek.
Mezi jedy obvykle nepočítáme látky, působící fyzikálně - např. horkou vodu, která působí místně
termicky, rozemleté sklo, které účinkuje místně mechanicky. Na rozhraní stojí látky, působící místně
chemicky, např. koncentrované kyseliny. Se slovem jed je obvykle spojen celkový účinek. Za jedy na
druhé straně nepovažujeme ani bakterie či viry, které způsobí infekční onemocnění. Některé
bakterie však vytvářejí toxiny, o nichž toxikologie pojednává. |
