jedy blanokřídlého hmyzu ( hymenoptera )

Ve střední Evropě jsou nejčastějšími jedovatými živočichy včely (čeleď Apoidea), vosy (Vespidea) a sršni (Vespa). Jejich jedový aparát umístněn pod análním otvorem a nad ústím vagíny se skládá ze tří částí: jedových žláz, jedového váčku a žihadla. Jedovaté jsou pouze samičky, jelikož jedové žlázy jsou deriváty adnexálních orgánů samičího rozmnožovacího ústrojí. U včel je žihadlo opatřeno zpětnými zahnutými háčky, kterými se při bodnutí fixuje žihadlo do tkáně. Při odletu si včela vytrhává celé jedové ústrojí a hyne. Vosy a sršni zpětné háčky nemají a žihadlo mohou použít i několikrát.

Jed

Průměrné množství nativního toxinu získaného od včely je 0,3 až 0,4 mg, což odpovídá 30% váhy. Složení obsahu jedového váčku je u všech tří zástupců blanokřídlích podobné. Čerstvý toxin má nahořklou chuť, aromatickou vůni a pH kolem 5,6. Byly nalezeny tři skupiny účinných látek:

1. Biogenní aminy, které zodpovídají za bolestivou reakci (viz. tabulka níže).
    
2. Polypentidy.
       Včelí jed obsahuje tři farmakologicky účinné peptidy: základní součásti je melittin, skládající se ze 26 aminokyselin. Tvoří přes polovinu sušiny včelího jedu. Melittin porušuje strukturu membrán, rozrušením žírných buněk uvolňuje histamin, z destiček serotonin, způsobuje hemolýzu (dříve se označoval jako hemolysin). Tento polypeptid navozuje typickou zánětlivou reakci.
       Dále jed obsahuje 2 specificky působící peptidy v menším množství (1-2% sušiny). Apamin, složený z 18 aminokyselin, vyvolává při parenterální aplikaci pokusným zvířatům neklid až křeče. Tato látka prochází hematoencefalickou bariérou a má centrálně dráždivé účinky (dříve byl označován jako neurotoxin). MCD peptid složený z 22 aminokyselin má své označení odvozené od degranulace mastocytů. Uvolněný histamin se podílí na lokální reakci.
   V jedu sršňů a vos byly nalezeny vasoaktivní kininy, které nebyly purifikovány.
    
3. Enzymy.
       Včelí jed obsahuje 2 enzymy, které se pravidelně nacházejí i v hadích jedech. Xyaluronidáza depolymerizací mukopolysacharidů základní hmoty zvyšuje prostupnost pojivové tkáně pro další obsahové látky jedu. Fosfolipáza A se podílí na odbourávání fosfolipidů buněčných membrán. Jako metabolit vzniká lysolecitin, který se chová jako detergent. Mění prostupnost nejrůznějších membrán, např. dochází k uvolnění histaminu, hemolýze, poškození mitochondrií. Dále odštěpená mastná kyselina - pokud se jedná o kyselinu arachidonovou - může sloužit jako prekursor pro syntézu prostaglandinů a leukotrienů. Jed vos a sršňů obsahuje fosfolipázu B, která z lysolecitinu uvolňuje zbylé mastné kyseliny.

Intoxikace

Po několika simultánně vpíchnutých žihadlech (včetně sršňů) se u zdravého dospělého člověka intoxikace neočekává. Teprve po několika stovkách včelích bodnutí je pacient ohrožen intravazální hemolýzou a kolapsem. Nicméně jsou známy i případy úmrtí po jediném včelím nebo vosím píchnutí. Ty však mají příčinu v alergii, která se rozvíjí jako reakce na toxiny nebo enzymy jedu. Toxiny blanokřídlých jsou nejsilnějšími alergeny a největší nebezpečí je ve vzniku anafylaktického šoku. Průběh intoxikace velmi záleží na stupni citlivosti postiženého jedince. Většinou jde o alergii I. typu, zprostředkovanou protilátkami IgE. 

V lehčích případech se reakce projevuje pouze lokálně: anemický prstenec s hyperemickým dvorcem, edém, bolest. Jedy vos a sršňů způsobují silnější lokální reakci než včelí jed a dochází častěji k projevům generalizované otravy. V těžkých případech dochází k celkovým projevům: tachykardii, zrychlení dechové frekvence, cyanóze, zvracení, průjmu a může dojít až k anafylaktickému šoku s hypotenzí a bronchokonstrikcí.

Nebezpečné je rovněž bodnutí do sliznice dutiny ústní, kdy je pak edém zpravidla lokalizován v oblasti hrtanu.

Terapie

Pokud je včelí žihadlo fixováno v místě vpichu, je třeba ho opatrně vyjmout tak, aby se nestiskl váček a nedošlo k vpravení veškerého toxinu do rány. Lokální terapie však většinou nemá velký význam, protože projevy odezní samy během několika hodin. K urychlení odeznění se aplikují ledové, popř. octanové obklady. Doporučuje se na postižené místo vetřít mast s kortikosteroidem. Edém hrtanu někdy vyžaduje urgentní tracheotomii. Při anafylaktickém šoku je indikováno parenterální podání adrenalinu. Glukokortikoidy, popřípadě antihistaminka sice nejsou účinné v akutní fázi anafylaxe, ale mají význam u pacientů s přetrvávajícími symptomy. Pro osoby přecitlivělé jsou k dispozici loty s adrenalinem a antihistaminiky pro případ bodnutí. Dobré výsledky přináší i desenzibilizace, ale ochrana je pouze dočasná.

Celková intoxikace po mnohočetných bodnutích se léčí podobně jako anafylaktický šok.