jedy pavouků ( araneidea )

Pavouci vytvářejí svůj jed v žlázách, které ústí do srpovitě zahnutých chelicer, která jsou specializovaná pro příjem potravy (systematika rozděluje pavouky na dvě skupiny podle uspořádání chelicer, které může být vertikální nebo horizontální.) Kousnutím je jed transportován do rány. U člověka mohou navodit intoxikaci pouze některé druhy pavouků, především z těchto rodů:

• Latrodectus (teplé tropické oblasti celého světa)
• Loxosceles (Afrika, Amerika, Australie, Evropa)
• Phoneutria (?)
• Atrax (Austálie, Tasmánie)

* lokalizace uvedená v závorkách se týká pouze obvyklého výskytu pavouků, nelze na ni však plně spoléhat, jelikož tito pavouci mohou být např. náhodně transportováni s ovocem nebo jiným zbožím mezi různými zeměmi.

Jed

Složení jedu se u různých species kvalitativně liší, popřípadě aktivní složky mohou být zastoupeny v rozdílných množstvích.

Rod Latrodectus

Nejznámnější pavouci rodu Latrodectus jsou Latrodectus geometricus a Latrodectus indistintus žijící v jižní Africe, a předvším pak Latrodectus mactans nazývaná též jako černá vdova (black widow), která je nejběžnějším jedovatým zástupcem amerického kontinentu. U těchto jmenovaných druhů se pohybuje množství jedu kolem 0,6mg (vyjádřeno v sušině).

Jed kosmopolitních pavouků rodu Latrodectus obsahuje protein o m.h. 130000, tzv. a-latrotoxin, který je pro člověka jedním z nejúčinnějších neurotoxinů. Jed má charakter neurotoxinu s centrálními a periferními účinky a je tvořen převážně peptidy a volnými aminokyselinami. Tato farmakologicky aktivní složka působí na nervová zakončení, kde dochází k uvolnění mediátorů: acetylcholinu, GABy, naradrenalinu. Podobně působí i b-latrotoxin. Dalšími komponenty jedu jsou proteázy, hyaluronidáza, v menším množství fosfodiesteráza a další složky. Zastoupení jednotlivých komponent se často mění u jednotlivých druhů.

Rod Loxosceles

Pavouci rodu Loxosceles vytvářejí hemolytické toxiny a nekrotoxiny. Nekrotizující složka jedu je spojována s určitou frakcí glykoproteinu. Hemolytické toxiny se přímo váží na membránu erytrocytů a způsobují tak jejich strukturální změny. Při intoxikaci způsobené tímto pavoukem často vznikají nekrózy plísní Mycobacterium ulcerans, který je obsažen ve slinných výměšcích těchto pavouků.

Rod Phoneutria

Jed je s neurotoxickými periferními účinky. U dětí může vyvolat nervový šok. Lokální bolest se může rozšířit na celou postiženou končetinu.

Rod Atrax

U australských pavouků tohoto rodu byly rovněž nalezeny neurotoxické peptidy, avšak nízkomolekulární o přibližné m.h. 8400. Nejznámější zástupcem je Atrax robustus, který patří k největším pavoukům na světě a vyskytuje se především v okolí Sydney. Samičky obsahují asi 0,31 mg a samci 0,28 mg jedu, přičemž však jed samců je asi pětkrát více toxický než samičí.

Neurotoxin robustoxin působí na presynaptických zakončeních, dále jed obsahuje vysoký podíl hyaluronidázy, nazýván jako atrotoxin, který působí na neuromuskulárních zakončeních a uvolňuje neurotransmitery z autonomního nervového systému. V menším množství je zastoupena fosfodiesteráza, volné aminokyseliny, basické substance (spermin) a další. Letální dávka jedu Atrax robustus pro opice (Macaca fascicularis) je 0,2 mg na kg.

Další látky jsou přítomné v jedu všech výše uvedených druhů, jde především o enzym hyaluronidázu.

Intoxikace

Jed pavouků rodu Latrodectus a Atrax je primárně neurotoxický, vyvolávající zpravidla malou lokální reakci. Neurotoxiny vykazují spíše stimulační účinky na CNS. V klinickém obraze dominují spasmy celých svalových skupin v horní polovině těla při kousnutí do horních končetin nebo abdominální křeče zejména při kousnutí do dolních končetin. Podráždění parasympatiku vede ke zvýšené sekreci žláz s projevy pocení, slzení a nadprodukcí hlenu v dýchacích cestách. U určitého počtu postižených se objevuje náhlý vzestup krevního tlaku. Stav podle závažnosti trvá od několika hodin asi do dvou dnů, avšak subjektivní symptomy, jako jsou bolesti hlavy, myalgie, insomnie, mohou přetrvávat dokonce až několik týdnů. Případy úmrtí (v důsledku dechového nebo srdečního selhání) bývají vzácné, nejvíce ohroženou skupinou jsou děti, těhotné ženy a lidé s kardiovaskulárním onemocněním.

V případě kousnutí pavouky rodu Loxosceles nastupuje typická lokální reakce, kterou doprovází intenzívní bolest. Signifikantní reakce ihned po bodnutí se zde nedostavuje. Klinické příznaky nastanou až za 12-24 hodin projevy zčervenání a lokální bolestivostí (pálení). Později se objeví puchýřky, které se mohou měnit v ulcerace a nekrózy. Systémová reakce nebývá tak častá a většinou nekoreluje se závažností akutních lézí. Poškozeny mohou být ledviny (nastává akutní selhání ledvin, což je většinou příčina smrti u kousnutí tímto pavoukem). Účinek se rozvíjí za 24 - 48 hodin po vpravení jedu do organismu a charakteristický pro něj je koagulopatie a hemolýza.

Největší evropský pavouk Lycosa tarantula (tzv. tarantule), rozšířený i v jižní Evropě a na Balkáně, způsobuje kousnutím místní bolestivost bez systémové toxicity.

Ve všech případech může přinést komplikace sekundární infekce.

Terapie

Protože pavouci mohou v místě kousnutí vnést infekci (včetně tetanu), je nutné ranku vyčistit, popřípadě učinit profylaktické optření proti tetanu.

U intoxikací způsobených pavouky Latrodectus se k odstranění bolestivých spasmů aplikují i.v. soli kalcia ( kalcium glukonát, 10 ml 10% roztoku), avšak k dosažení optimálního efektu musí být injekce opakována v 4 - 6 hodinových intervalech. Jestliže soli kalcia nejsou dostatečně účinné, lze použít myorelaxancia, centrální i periferní (např. diazepam 5-10 mg třikrát denně). Léčiva zvyšující krevní tlak jsou kontraindikována. Použití specifického antiséra (např. antisérum proti Latrodectus mactans) je omezeno pouze na velmi vážné případy a tam, kde výše uvedená opatření nebyla účinná.

U australských pavouků Atrax specifická terapie chybí, protože složky jejich jedu nejsou antigenní. Zmírnění lokální reakce navozené kousnutím pavouka Loxoscelens přinášejí studené obklady, popř. přiložené kostky ledu. Terapie kortikosteroidy není příliš účinná. Vzniklé ulcerace se ošetřují peroxidem, potírají vodnými roztoky brilantové zeleni nebo genciánovou violetí. Na noc se doporučuje léze pokrýt mastí s obsahem antibiotik pro lokální použití (polyrnyxin, bacitracin, neomycin). Při systémových příznacích je terapie pouze symptomatická: hemolýzu a koagulopatii zlepší transfúze celé krve nebo erytrocytární masy, destiček, atd. Alkalizace moči urychluje exkreci hemoglobinu a tak může zabránit renálnímu selhání.