jedy ryb ( osteichthyes )

Ryby způsobující intoxikace u člověka lze rozdělit na:

1. ryby aktivně jedovaté
2. pasivně jedovaté

Za aktivně jedovaté ryby je považováno více než 200 druhů mořských ryb (např. Urobatis halleri - rejnok, Trachinus draco, Scorpaena scropha). Většina těchto živočichů má jedový orgán ve formě trnů, které jim slouží jako obranný nástroj. Obsahové látky jedových žlaz se liší ve svých chemických a farmakologických vlastnostech u jednotlivých druhů, ale také od jiných živočišných toxinů. Společnou charakteristikou bývá jejich nestabilita, např. při lyofilizaci nebo v čerstvě připravených extraktech ztrácejí svou účinnost.

Pasivně jedovaté ryby mají jed obsažen v mase, kůži, vnitřnostech. Otrava rybím masem se nazývá ichthyosarkotoxismus. Přitom některé druhy ryb mohou být toxické jen v určitém období nebo v určité oblastí (viz otravy tetrodotoxinem).

Vzhledem k tomu, že chemická struktura a farmakologické vlastnosti většiny toxinů nejsou známy, rozdělují se jednotlivé typy ichthyosarkotoxismu podle klinického obrazu, který je typický pro určitý druh ryb, popř. toxin.

OTRAVA SLADKOVODMÍMI RYBAMI

K intoxikacím dochází zejména v období tření některých druhů ryb (např. parmy), jejichž maso a zejména jikry a mlíčí bývají v tomto časovém intervalu jedovaté. Pro otravu je charakteristický choleriformní průběh: křečovité bolesti břicha, průjmovitá vodnatá stolice s vločkami hlenu. Jsou známy případy i s letálním zakončením. Při terapii se postupuje pouze symptomaticky.

OTRAVA MASEM MAKRELOVITÝCH RYB (SCOMBRIDAE)

Po požití nepříliš čerstvého masa makrel, tuňáka se může vyvinout obraz intoxikace histaminem: muzea, zvracení, bolest hlavy, zarudnutí kůže, překrvení sliznic, generalizovaná urtikárie. Chemická povaha látky zodpovědné za otravu - scombrotoxinu - není zatím známá. Na jeho tvorbě z masa makrelovitých ryb se zřejmě podílejí některé mořské bakterie. Otrava má většinou lehčí průběh, který nevyžaduje terapeutický zásah.

OTRAVA MASEM PARMIC (MULLIDAE)

Tento typ intoxikace se vyskytuje po požití některých druhů parmic v tropických oblastech Tichého oceánu. Pro otravu jsou charakteristické CNS symptomy: závratě, ataxie, halucinace, deprese. V těžších případech parestézie okolo úst, svalová paralýza a dyspnoe. Gastrointestinální příznaky obvykle chybí. Chemická struktura nebo farmakologie jedu není známá.

OTRAVA TETRODOTOXINEM

Tetrodotoxin je termostabilni neurotoxin nebílkovinné povahy. Je produkován některými obrněnkami, které jsou potravou ryb. Koncentruje se v ovariích, méně v ledvinách a střevech východoasijské ryby Fugu (tetrodon, "pufferfish"). Maso této ryby je mimo reprodukční období netoxické a v Japonsku je považováno za vyjímečnou pochoutku. Přestože ji mohou připravovat pouze speciálně vyškolené osoby, dojde každoročně k několika desítkám otrav. Tetrodotoxin (tarichatoxin) byl nalezen také v některých orgánech amerického mloka Taricha torosa. Tetrodotoxin vykazuje podobný účinek jako saxitoxin, tzn. blokuje rychlé Na⁺ kanály během depolarizace. LD₅₀ po i.p. podání myši se pohybuje kolem 10 mikrogramů na kg. Mortalita při intoxikacích touto rybou dosahuje 60%. První příznaky - ztráta citlivosti na rtech, jazyku, zvracení, slabost - nastupují poměrně rychle, za 5 - 30 minut po požití závadného masa. Blokáda vazomotorických nervů společně s paralýzou hladké svaloviny cév se projevuje hypotenzí. Smrt nastává v důsledku paralýzy respiračních svalů. Specifická terapie neexistuje.

OTRAVA CIGUATOXINEM

Tento typ intoxikace vzniká po konzumaci různých druhů ryb a dalších živočichů, kteří žijí na korálových útesech tropických moří a které obsahují ciguatoxin (ciguateratoxin). Jeho chemická struktura není známa. Toxin zvyšuje permeabilitu membrány pro Na⁺ ionty.

Název ciguatoxin je odvozen od mořského hlemýždě Livona pica (cigua), který se vvskytuje v mořích karibské oblasti a po jehož požití byla otrava pozorována. Jedovatost ryb souvisí s potravním řetězcem (větší dravé ryby koncentrují více toxické látky) a vyskytuje se sezónně. Předpokládá se, že toxin produkuje určitý druh dinoflagellat - Gambierdiscus toxicus, za možného původce jsou pokládány i určité druhy mořských řas, popřípadě bakterie. Na otravě se však podílí kromě ciguatoxinu ještě maitotoxin a scaritoxin. Klinický obraz otravy je tvořen příznaky gastrointestinálními (zvracení, vodnatý průjem, abdominální křeče), neurologickými řízu (parestézie) a někdy kardiovaskulárními (bradykardie, hypotenze). Typická bývá disociace pocitů tepla a chladu, alem vyskytuje se jen u 1/3 postižených pacientů. K úmrtí dochází zřídka, a to v důsledku deprese dechu a křečí.

Terapie je symptomatická.