Mikromycety

Mykotoxiny

Aflatoxiny
Citreoviridin
Citrinin
Cyklopiazonová kyselina
Fumonisiny
Námelové alkaloidy
Ochratoxiny
Patulin
Penicilová kyselina
Rubratoxiny
Sterigmatocystin
Tremorogeny
Trichotheceny
Zearalenony

Dělení podle toxicity

Biochemické poškození

Onemocnění

Mykotoxiny v potravě

Výzkum mykotoxinů

HISTORIE ERGOTISMU - MASSACHUSETTS 1692

 

Historie ergotismu je úzce spjata s hony na čarodějnice v dávné minulosti. Jeden z největších čarodějnických procesů se odehrál v Salemu ve státě Massachusetts v roce 1692. Za čarodějnictví zde bylo odsouzeno a následně popraveno 29 žen.

Čarodějnický případ v roce 1692 měl některé zvláštní aspekty. Vzhledem k počtu obviněných a popravených osob to byl největší případ pronásledování čarodějnic v americké historii. Obvinění z čarodějnictví byla vyřčena nikoli pouze ve vsi Salemu (dnešní Danvers), ale také v Andoveru, Boxfordu, Beaverly, Gloucesteru, Ipswichi, Newbury, Topsfieldu a Wenhamu - vše v Massachusetts, a ve Fairfieldském kraji v Connecticutu. Termín případu byl pozdní, stalo se to 47 let po posledních čarodějnických procesech v Anglii. Nikdo dosud nevysvětlil, proč se toto událo v roce 1692 a nikoli v některém jiném roce a proč zrovna v Essexském kraji v Massachusetts a Fairfieldském kraji v Connecticutu a ne jinde.

Vědci nejrůznějších oborů se dlouho bezúspěšně snažili o vysvětlení toho co se v té době vlastně stalo. Práce historiků Paula Boyera a Stephena Nissenbauma se např. soustředila na společenské reakce na symptomy očarování více, než na jejich původ. Existovala též domněnka, že postižené dospívající dívky ze Salemu předstíraly své potíže, nebo, jak se domnívají Spanos a Gottlieb, je původ jejich potíží ve společenském ovlivnění. Jiní historikové vysvětlovali tento původ obecnou tendencí dělat obětní beránky z některých členů obce, ačkoli toto je obecně rozšířený a vleklý jev, kterým nelze vysvětlit neobvyklé aspekty případu. Novoangličané věřili na čarodějnictví před i po roce 1692, avšak v žádném jiném roce nebylo tak kruté postižení čarodějnic. Tímto však nelze vysvětlit vznik symptomů i u zvířat. Domněnka vyslovená předním anglickým profesorem Chadwickem Hansenem, že očarování trpěli hysterií, je rovněž neuspokojivá. Lidé v postižených obcích mohli být hysteričtí v případě, že byli vzrušeni a postrašeni, ale pouhé psychologické stimuly nebyly schopny vyvolat epidemii křečí, halucinací a smyslového postižení v žádném případě, kdy diagnóza ergotizmu nebo jiné otravy z potravin byla pečlivě uvážena a zamítnuta.

V roce 1976 psycholožka Linda Caporaelová předložila zajímavé řešení problému některých fyzických a mentálních symptomů, pozorovaných pouze v určitých společnostech a dobách. Předpokládá, že ti, kteří byli postiženi symptomem "očarování" v roce 1692, trpěli akutní formou onemocnění známého jako konvulsivní ergotizmus. Hlavní příčinou tohoto onemocnění je námel, sklerocia houby Claviceps purpurea (Paličkovice nachová), která obvykle roste na žitě. Doc. Matossianová na základě uvedených informací pokračovala ve studiu zápisů Salemského soudu, ekologické situace a moderní literatury o ergotizmu.

Symptomy v roce 1692

V Essexském kraji Massachusetts v roce 1692 trpěli 24 ze 30 obětí "očarování" křečemi a pocity, že jsou pícháni, štípáni nebo kousáni. Podle anglických lidových tradic jsou toto nejobecnější a specifické symptomy stavu nazývaného "očarování". Tedy toto byly symptomy nejčastěji zmiňované v soudních zápisech pro potřebu soudního řízení pro důkaz "čarodějnictví", nikoli pro důkladný záznam medicínského průběhu případu.

Byly zaznamenány i další symptomy "očarování" v soudních zápisech, odpovídající nejobecnějším symptomům, které mohou být způsobeny ergotizmem. Mezi ně patří dočasná slepota, hluchota a oněmění, záněty, zrakové vize jako "kotouč ohně", dav v bílých blýskavých šatech, pocity letu vzduchem a "ven z těla". Tři děvčata uvedla, že se cítila jako by byla roztrhána na kusy a jejich kosti byly vyňaty z kloubů. Některé oběti si stěžovaly na pocity "vysychání v žaludku", nebo "slabost", měly polovinu pravé ruky a část tváře oteklé a bolavé, byly "chromí", nebo trpěly občasnou a bolestivou zástavou močení. Tři lidé a několik krav zemřelo.

V salemském soudním spise nejsou záznamy některých symptomů, často spojovaných s těžší či lehčí formou ergotizmu, jako jsou bolesti hlavy, nausea, průjem, závratě, zimnice, pocení, cyanosa nebo žloutenka a vlčí hlad, zejména mezi záchvaty. Jestliže se tyto symptomy vyskytly, nemusely být zapsány, protože nejsou obecně spojovány s "očarováním". Rovněž není v zápisech zmínka o recidívách u nemocných po ukončení případu.

Společenské vlivy v soudní síni mohly stimulovat některé halucinace, avšak takováto stimulace nemůže vyvrátit diagnosu ergotizmu. Námel je surovinou pro výrobu LSD (dietylamid kys. lysergové), o kterém někteří mykotoxikologové soudí, že se zde může přirozeně vyskytovat. Lidé jsou pod vlivem této látky velice sugestibilní. Mohou mít zrakové halucinace lidí, zvířat nebo náboženských scén bez ohledu na otevření či zavření očí. Tyto halucinace se mohou vyskytovat i bez přítomnosti společenských stimulů.

Zjednodušené symptomy, zaznamenané v salemském soudním spise mezi květnem a zářím 1692 v Fairfieldském kraji, Connecticut: sedmnáctiletá dívka, Kateřina Branchová, postižená epileptiformními záchvaty, pocity píchání a štípání, halucinacemi, obdobími smíchu a pláče, zemřela 28. října po obvinění dvou žen, že ji očarovaly. John Barlow, starý 24 let, oznamoval, že nemůže mluvit, nebo sedět a denní světlo se mu zdá jako noc. Měl bolesti v nohou a v lýtkách. Tyto symptomy rovněž napovídají diagnozu ergotizmu.

Epidemiologie otravy

Obětmi očarování v Essexském kraji byly zejména děti a dospívající. Ví se o sedmi kojencích či malých dětech, kteří měli rozvinuté příznaky nebo zemřeli. Podle současných znalostí mohou toxiny přecházet do mateřského mléka. Spanos a Gottlieb citovali soudní zápis a prohlásili, že procento dětí mezi obětmi bylo menší než u typických epidemií ergotizmu. Avšak při současných epidemiích ergotizmu v Etiopii se věk obětí příliš neliší od situace v Essexském kraji v r. 1692: více než 80 % etiopských obětí bylo ve stáří 5 - 34 let.

Nejsou žádné pochybnosti o tom, že v Salemu a mnoha jiných oblastech Essexského kraje bylo pěstováno na sklonku 17. století žito. Postižení zvířat mohlo být způsobeno spasením divokých trav jako plané žito nebo cord grass, z nichž některé rovněž podléhaly v Essexském kraji námelové infekci.

První symptomy z "očarování" byly hlášeny v Salemu v prosinci 1691. Od období kolem 18. dubna 1692 množství obvinění vzrůstalo. Stoupalo v květnu a dosáhlo vrcholu mezi červencem a zářím. Po 12. říjnu nejsou záznamy o "čarodějnictví", alespoň podle guvernéra Massachusetts. Avšak během zimy 1692/3 nastalo v oblasti kolem Bostonu a Salemu náboženské oživení, množství lidí mělo vidiny.

Jestliže bylo příčinou epidemie obilí sklizené v létě 1691, proč se neobjevily žádné příznaky před prosincem toho roku? Při epidemiích ergotizmu v kontinentální Evropě se objevují první příznaky obvykle v červenci či srpnu, bezprostředně po sklizni žita. Avšak tyto případy se vyskytly u společenství bezprostředně závislých na žitu jako hlavní potravině a u lidí tak chudých, že začali jíst žito z nové úrody bezprostředně po sklizni. Jiná situace byla v Nové Anglii. Údaje z deníku Z. Collinse, usedlíka v salemské oblasti v období epidemie a inventury dokazují, že úroda žita byla často uskladněna do listopadu či prosince, protože byl dostatek jiných potravin. Protože námel je při uskladnění chemicky stabilní do 18 měsíců, uskladněné žito může být příčinou příznaků z prosince 1691.

Avšak jestliže lidé požívali nakažené žito od zimy, proč byl vrchol křečových symptomů v létě 1692? Jako vrchol mohou vystupovat období nouze. Jak tomu bylo v roce 1692? Bohužel se obvyklé zdroje informací o zásobování potravinami, vládní zprávy pro rok 1692 nezachovaly, avšak podle letokruhů 1690, 1691 a 1692 bylo růstové období v těchto letech ve východní Nové Anglii chladnější než obvykle. Bostonští kronikáři zaznamenali, že zimy 1690/1 a 1691/2 byly velmi chladné. Obyvatelé tedy pravděpodobně začali používat sklizené žito z chladného počasí k výživě již v průběhu roku, když došly ostatní potraviny. V pobřežních oblastech jako Essex a Fairfield je chladné počasí obvykle vlhké: námel roste rychleji ve vlhkém počasí.
V některých letech, kdy letokruhy ukazují zvláště chladné počasí, byly zaznamenány epidemie křečí. Velká epidemie byla v Nové Anglii v r. 1741. V roce 1795 salemská epidemie, nazývaná "nervová horečka" usmrtila nakonec 33 osob.

Nárůst populace v Salemu byl stimulem pro farmáře, obdělávající bažinatou a písčitou půdu pobřeží. Tato půda byla po vysušení pro růst žita lepší než pro ostatní obiloviny. Avšak jde o půdu typickou pro onemocnění námelem. Všech 22 salemských hospodářství postižených v r. 1692, bylo umístěno na, nebo v blízkosti půd ideálních pro pěstování žita - vlhkých, kyselých a písčitých. Z těchto hospodářství bylo 16 uzavřeno mezi břehy řek nebo bažinami a 15 bylo na místech stíněných okolními pahorky. Žádná část Essexského kraje nemá nad 129 m n.m.. Totéž se týká jihu Fairfieldského kraje. V Connecticutu, kde je převládající půdou jemná písčitá zem, vyvýšeniny byly malé a populace se rozrůstala. Od 80. let 16. století většina obyvatel Anglie také dávala přednost pšeničnému chlebu, avšak pro potíže při pěstování začali v 60. letech 17. století doplňovat pšenici pěstováním žita. Tato změna jídelníčku mohla způsobit, že čarodějnický případ 1692 se vyskytl 47 let po posledním pronásledování čarodějnic v Anglii.

Závěr

Ačkoli počet zachovaných záznamů o této události je omezený, je z dostupných materiálů zřetelné a velmi pravděpodobné, že čarodějnická obvinění r. 1692 byla způsobena ergotizmem. Čarodějnický případ tedy může být do značné míry nerozpoznaným americkým zdravotním problémem, který se zde v minulosti vyskytl.